Nově k vrácení plnění po zrušení pravomocného rozhodnutí

Ani po více než 50 letech od účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. právní teorie a judikatura nevyřešila problematiku právního charakteru a počátku běhu promlčecí lhůty plnění po zrušujícím rozhodnutí dovolacího či Ústavního soudu.

K dosavadní judikatuře se aktuálně komplexně vyjadřuje nosná právní literatura, v níž autoři erudovaně poukazují na neúplnost dosavadních právních závěrů s vlastním návrhem na jejich doplnění.

K problematice právního stavu po zrušujícím rozsudku dovolacího soudu nebo zrušujícím nálezu Ústavního soudu ČR, na jejichž základě bylo žalovaným plněno, si dovoluji poznamenat:

1. všeobecně nepřijatelným je stav, který na základě zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu či zrušujícího nálezu Ústavního soudu ČR vyvolává paralelně další samostatná soudní řízení mezi týmiž účastníky v opačném procesním postavení jen z důvodu, že exekuční titul později odpadl i proto, že existují případy násobného rušení pravomocných meritorních rozhodnutí v témže řízení. Tento nežádoucí stav podstatně snižuje nezbytnou autoritu soudní moci: „žalovaný žalobce“,
2. plnění na dluh ze strany dlužníka je jeho jednostranným hmotně právním jednáním (právním úkonem), jenž lze jako zásadně každé hmotně právní jednání podmínit. Plněním dlužníka na jeho dluh bez dalšího dluh zaniká bez ohledu na to, zda se jedná o plnění na základě pravomocného meritorního rozhodnutí nebo mimo něj nebo vymoženého plnění až v rámci exekuce,
3. plněním na dluh exekucí je povinným (dlužníkem) dluh bez dalšího splněn již připsáním vymožené částky na účet exekutora nebo soudu a nebo převzetím exekutora v hotovosti, tj. zpravidla ještě předtím než se plnění ze strany exekutora dostalo do sféry oprávněného (věřitele) na jeho účet nebo výplatou hotovosti,
4. plnění dlužníka na jeho dluh až na základě pravomocného meritorního rozhodnutí s následným podáním dovolání či ústavní stížnosti žalovaného v propadné dvouměsíční lhůtě lze považovat za podmíněné plnění na dluh s výhradou výsledku jeho dovolání či jeho ústavní stížnosti,
5. právní mocí zrušujícího rozsudku dovolacího soudu nebo zrušujícího nálezu Ústavního soudu ČR ve věci samé je předmětný nárok mezi účastníky i nadále od počátku sporný,
6. žalovaným poskytnuté plnění jen na základě později zrušeného pravomocného meritorního rozhodnutí je nárok, jehož charakter zda se jedná: i) o plnění na dluh vyvolávající zánik dluhu anebo ii) o bezdůvodné obohacení žalobce, závisí až na konečném meritorním pravomocném rozhodnutí,
7. zrušením pravomocného rozhodnutí dovolacím soudem či Ústavním soudem pokračuje soudní řízení nepřerušeně od samého počátku, jakoby zrušená meritorní rozhodnutí nebyla nikdy vydána,
8. zrušujícím rozsudkem dovolacího soudu* či zrušujícím nálezem Ústavního soudu ve věci samé, na jejichž základě žalovaný dlužník podmíněně plnil žalujícímu věřiteli, vzniká stav předpokládaný ustanovením § 98 o.s.ř., uplatní-li žalovaný tento zápočet v následném pokračujícím soudním řízení před soudem I.stupně bez nutnosti dalšího řízení mezi týmiž účastníky v opačném právním postavení s nejistým výsledkem závislým na novém pravomocném meritorním rozhodnutí vydaném v původním řízení,
9. soud I.stupně ve smyslu ustanovení § 98o.s.ř. jen na základě prokázaného tvrzení žalovaného, že plnil podmíněně až na základě později zrušeného pravomocného rozhodnutí v průběhu řízení žalobci, meritorně rozhodne takto:

a) prokáže-li se i v pokračujícím řízení, že žalovaným poskytnuté plnění až na základě později zrušeného pravomocného meritorního rozhodnutí je v totožné výši důvodné, soud žalobu v celém rozsahu zamítne z důvodu splnění dluhu v průběhu řízení

b) prokáže-li se v pokračujícím řízení, že žalovaným poskytnuté plnění až na základě později zrušeného pravomocného meritorního rozhodnutí je nižší než skutečný nárok žalobce, soud žalobu zamítne v rozsahu žalovaným poskytnutého plnění v průběhu řízení a zbývající část výrokem přisoudí žalobci,

c)prokáže-li se v pokračujícím řízení, že žalovaným poskytnuté plnění až na základě později zrušeného pravomocného meritorního rozhodnutí je vyšší než skutečný nárok žalobce, soud žalobu zamítne v rozsahu žalobou uplatněného nároku pro splnění dluhu v průběhu řízení a ve zbývajícím rozsahu posoudí žalovaným bezdůvodně zaplacený dluh jako vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., případně ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř.; tím není dotčeno právo soudu vyloučit vzájemný návrh k samostatnému řízení ve smyslu ustanovení § 97 odst. 2 o.s.ř.,

d) prokáže-li se v pokračujícím řízení, že žalovaná pohledávka je v celém rozsahu nedůvodná, soud výrokem zamítne žalobu žalobce a dalším samostatným výrokem současně přisoudí ve prospěch žalovaného vůči žalobci částku, kterou žalovaný v průběhu řízení žalobci zaplatil bez právního důvodu až na základě později zrušeného pravomocného meritorního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., případně ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř.

10. z důvodu, že námitka započtení vzájemné pohledávky žalovaného převyšující výši žalované pohledávky je ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. zákonnou nevyvratitelnou domněnkou vzájemným návrhem, nemůže být po jejím uplatnění v soudním řízení před soudem I.stupně promlčena, neboť ode dne jejího uplatnění běží o ni soudní řízení a promlčecí lhůta se tím staví jako se staví promlčecí lhůta o vlastním žalovaném nároku,
11. soud I.stupně ve smyslu ustanovení § 98o.s.ř. jen na základě prokázaného tvrzení žalovaného, že plnil podmíněně až na základě později zrušeného pravomocného rozhodnutí v průběhu řízení žalobci, meritorně rozhodne takto:
12. aplikace ustanovení § 98 o.s.ř.v řízení před soudem I.stupně na základě prokázaného tvrzení žalovaného o jeho plnění na dluh až na základě později zrušeného meritorního pravomocného rozhodnutí zamezuje krajně nežádoucímu násobení dalších soudních řízení mezi týmiž účastníky, jakož i promlčení vrácení plnění jeho stavením dnem uplatnění nároku žalovaným na jeho nedluh/dluh v průběhu pokračujícího řízení,
13. vzájemným návrhem není vzájemná pohledávka žalovaného převyšující vlastní žalovanou pohledávku, pokud žalovaný při jejím uplatnění v řízení výslovně uvede, že nepožaduje přisoudit pohledávku v rozsahu, v jakém převyšuje vlastní žalovanou pohledávku; v takovém případě se jedná jen o procesní obranu žalovaného vylučující samostatný výrok rozsudku o vzájemné žalobě žalovaného.

Právní literatura

1. Zrušení pravomocného soudního rozhodnutí a „bezdůvodné obohacení“, in.: Právní rozhledy č. 3/215, JUDr. Ljubomír Drápal, Mgr. Tereza Pondikasová
2. Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, PANORAMA PRAHA 1985, Prof. JUDr. Josef Macur, Dr.Sc., str. 447-451