K započtení v rámci soudního řízení

Problematika započtení jako zvláštního způsobu vypořádání vzájemných pohledávek stejného druhu byla vždy zásadní a není tomu jinak ani po účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

Obecné soudy při započtení vzájemných pohledávek v průběhu řízení často postupují nesprávně již proto, že námitkou započtení se zpravidla násobí náročnost projednání a rozhodnutí ve věci samé.

1. Vztah započtení a jeho uplatnění v soudním řízení

V právní teorii i právní literatuře je často posuzována otázka vztahu hmotně právní úpravy započtení s procesně právní úpravou obsaženou v ustanovení § 98 o.s.ř.

Již ze systematického zařazení ustanovení § 98 o.s.ř. v občanském soudním řádu vyplývá, že uplatnění námitky započtení vzájemné pohledávky je úkonem žalovaného ve věci samé se zákonnou domněnkou, kdy se jedná o jeho procesní obranu a kdy se už jedná o jeho vzájemný návrh.

Ustanovení § 98 o.s.ř. v zájmu hospodárnosti i spravedlnosti zákonnou nevyvratitelnou domněnkou stanoví, že ode dne uplatnění námitky započtení určité vzájemné pohledávky žalovaného proti žalované pohledávce je i tato vzájemná pohledávka žalovaného předmětem soudního řízení;ustanovení § 98 o.s.ř. tak vylučuje jinak často odmítavý přístup soudů k námitkám započtení zpravidla v zájmu urychlení věcného projednání vlastní žalované bez dalších komplikací prokazováním existence a výše započítávané vzájemné pohledávky.

Smyslem ustanovení § 98 o.s.ř. je na základě projevu vůle žalovaného v řízení k věcnému projednání započtení jeho vzájemné pohledávky předcházet zbytečnému zatěžování soudů i účastníků podáváním dalších žalob mezi týmiž účastníky pro započitatelné pohledávky stejného druhu, jakož i spravedlivějšího vyvážení vzájemných vykonatelných pohledávek téhož druhu týchž účastníků (věřitel může vydáním dřívějšího exekučního titulu až znemožnit pozdější uplatnění vzájemné pohledávky jeho dlužníkem včetně blokace majetku, druhotná platební neschopnost apod.).

Ustanovení § 98 o.s.ř. tak v zájmu hospodárnosti i spravedlnosti zákonnou nevyvratitelnou domněnkou s rozlišením, zda v řízení uplatněná vzájemná pohledávka žalovaného k započtení převyšuje vlastní žalovanou pohledávku, aby se žalobce jako věřitel při existenci vzájemné pohledávky žalovaného vůči němu domohl jednostranné výhody dřívějšího exekučního titulu s jeho pravděpodobným zneužitím k tíži žalovaného, který by byl odkázán na pozdější soudní řízení.

Ustanovení § 98 o.s.ř. tak správně zvýhodňuje věcné projednání vzájemné pohledávky žalovaného do výše žalované pohledávky, která je uplatněním námitky započtení nedílným předmětem řízení a zároveň vylučuje obvyklý postup soudu vyloučit ji k samostatnému řízení.

Naopak vzájemnou pohledávku žalovaného uplatněnou v řízení k započtení převyšující vlastní žalovanou pohledávku, která je předmětem řízení ode dne jejího uplatnění v řízení, již lze vyloučit k samostatnému řízení, neboť v takovém případě nehrozí vznik nespravedlnosti dřívějším exekučním titulem žalobce k tíži žalovaného, který má vůči žalobci protipohledávku převyšující vlastní žalovanou pohledávku.

Při posuzování, zda vzájemná pohledávka namítnutá v řízení žalovaným k započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. přesahuje vlastní žalovanou pohledávku se přihlíží i k výši úroků a úroků z prodlení ke dni střetu vzájemných pohledávek.

Ustanovení § 1982 odst. 2 obč. zákoníku je v rámci soudního řízení nutno vykládat v souvislosti s ustanovením § 98 o.s.ř.

Započtení v režimu soukromého práva je čistě hmotně právní jednání (právní úkon), přičemž ustanovení § 98 o.s.ř. stanoví zákonnou nevyvratitelnou domněnkou, v jakém rozsahu se v řízení jedná o procesní obranu žalovaného a kdy se už jedná o jeho vzájemnou žalobu.

Ustanovení § 98 o.s.ř. stanoví jen procesně právní následky uplatnění započtení vzájemné pohledávky žalovaného v soudním řízení vůči žalované pohledávce jen v závislosti na výši vzájemné pohledávky bez toho, že by se toto ustanovení jakkoli dotklo obsahu hmotně právního vztahu mezi účastníky řízení.

Pro aplikaci ustanovení § 98 o.s.ř. je nerozhodné, zda započtení došlo žalujícímu v průběhu soudního řízení anebo před jeho zahájením; rozhodné je jen, zda žalovaný započtení vůči žalované pohledávce v soudním řízení vůči žalobě uplatnil, tj. vznesl námitku započtení.

Skutečnost, zda k právně účinnému započtení došlo v řízení anebo před jeho zahájením, je rozhodná jen pro náklady řízení. Došlo-li k právně účinnému započtení vůči žalované pohledávce před zahájením řízení, byla žaloba v dotčeném rozsahu od počátku nedůvodná a neměla být pro zánik žalované pohledávky vůbec podána.

Je-li započtení žalovaného jako hmotně právní jednání výslovně a určitě uplatněno v soudním řízení proti žalované pohledávce, nastupuje bez dalšího právní režim ustanovení § 98 o.s.ř. s tím, že aplikace ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř. je tím ex lege vyloučena.

Ustanovení § 98 o.s.ř. v závislosti na návrhu žalovaného s odkazem na výši jím uplatněné vzájemné pohledávky výslovně stanoví, kdy se jedná o procesní obranu žalovaného proti žalobě (návrhu) a kdy se již jedná o jeho vzájemný návrh, tj. navrhuje-li žalovaný přisoudit více, než co uplatnil žalobce.

V souvislosti s častějším uplatňováním vzájemných pohledávek v rámci již probíhajícího soudního řízení ustanovení § 98 o.s.ř. výslovně stanoví, že vzájemným návrhem je jen projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou vzájemnou pohledávkou k započtení s návrhem, aby mu bylo přisouzeno více, než uplatnil žalobce, jinak soud ex lege posuzuje námitku započtení jen jako obranu proti návrhu

Ustanovení § 98 o.s.ř. je vůči ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř. ustanovením zvláštním a je zákonnou nevyvratitelnou domněnkou, kdy a v jakém rozsahu se jedná o procesní obranu žalovaného, vylučující podání vzájemného návrhu, a kdy se jedná o vzájemný návrh, vylučující procesní obranu žalovaného.

Ustanovení § 98 o.s.ř. vylučuje, aby si soud právní následky námitky započtení žalovaného v rámci soudního řízení vyložil jinak, než stanoví zákonná nevyvratitelná domněnka, tj. že se nejedná o obranu nebo o vzájemnou žalobu, přesahuje-li výše vzájemné pohledávky samotnou žalovanou pohledávku.

Ustanovení § 98 o.s.ř. tak vylučuje, aby žalovaný mohl v témže řízení úspěšně podat vzájemnou žalobu pro pohledávku nepřevyšující pohledávku, než uplatnil žalobce, neboť tomu brání toto ustanovení.

Ustanovení § 98 o.s.ř. v zájmu hospodárnosti s předcházením dalším sporům i spravedlnosti vypořádáním vzájemných pohledávek účastníků stanoví, že namítne-li žalovaný dlužník započtení své vzájemné pohledávky nepřevyšující žalovanou pohledávku proti žalované pohledávce, musí se s nimi soud v rámci dokazování vypořádat s tím, že tyto vzájemné pohledávky v tomto rozsahu nelze vyloučit k samostatnému řízení, což je u vzájemné žaloby jinak přípustné.

Ustanovení § 98 o.s.ř., posuzující projev vůle žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení nepřevyšující výši žalované pohledávky, výslovně vylučuje, aby se s ní soud v řízení v rámci dokazování nevypořádal například vyloučením k samostatnému řízení nebo z důvodu náročnosti dokazování o existenci a výši vzájemné pohledávky včetně nutnosti vyhotovení znaleckého posudku.

Ustanovení § 97 odst. 3 o.s.ř. výslovně stanoví, že na vzájemnou žalobu se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět, tj. jedná se zásadně o vlastní žalobu (návrh na zahájení řízení) jen s opačným procesním postavením za předpokladu, že jsou dány důvody pro spojení věci, tj. že se jedná o věci, které spolu skutkově souvisí nebo se týkají týchž účastníků, je-li to v zájmu hospodárnosti řízení

Práva a povinnosti účastníků včetně hmotně právních účinků vedení řízení jsou stejné v případě podání žaloby ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., tak vzájemné žaloby ve smyslu ustanovení § 97 o.s.ř., jakož i ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., z čehož vychází i ustanovení § 89 o.s.ř. stanovící stejnou místní příslušnost v případě vzájemných žalob, s výjimkou věcí uvedených v ustanovení § 88 o.s.ř.

O každé vzájemné žalobě – stejně jako o každé žalobě – musí soud vždy bez dalšího meritorně rozhodnout samostatným výrokem bez ohledu, zda se jedná o vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř. nebo o vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. i bez ohledu na to, zda vlastní žaloba byla zamítnuta a v jakém rozsahu nebo nikoli

I v případě úplného zamítnutí žaloby je předmětem řízení vzájemná pohledávka žalovaného uplatněná námitkou započtení převyšující žalovanou pohledávku, pročež v takovém případě je na místě rozsudek se samostatným výrokem o zamítnutí vlastní žaloby a současně se samostatným výrokem o vzájemném návrhu zpravidla s vyloučením k samostatnému řízení z důvodu hospodárnosti.

Z důvodu, že ustanovení § 98 o.s.ř. v zájmu hospodárnosti a spravedlnosti v rámci vlastního řízení předpokládá dokazování jak o obraně žalovaného ve formě započtení nepřevyšující žalovanou pohledávku, tak dokazování o vzájemném návrhu žalovaného, převyšuje-li zápočet žalovanou pohledávku, musí tomu odpovídat i určitost vlastního započtení včetně návrhů důkazů o existenci a výši započítané pohledávky

O vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. se nejedná i tehdy, pokud žalovaný ve svém podání při uplatnění námitky započtení výslovně a jednoznačně uvede, že se vůči žalobci nedomáhá zaplacení částky, která přesahuje vlastní žalovanou částku s příslušenstvím, tj. že se jedná jen o čistě procesní obranu žalovaného.

2. Vady a neúplnost námitky započtení

Soudy často z neznalosti či pro usnadnění meritorního rozhodnutí, mnohdy i pod dojmem účelovosti uplatnění námitky započtení jako zdržovací taktiky žalovaného, námitku započtení bez dalšího odmítají s odkazem na vady nebo neúplnost podání žalovaného,kterým jej v řízení uplatnil.

Při uplatnění námitky započtení ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. je nutno rozlišit započtení jako jednostranné hmotně právní jednání žalovaného dlužníka od jeho uplatnění v soudním řízení podáním žalovaného ve věci mající povahu procesní obrany nebo vzájemné žaloby, tj. musí splňovat náležitosti jako by se jednalo o vlastní žalobu, zvláště co do určitosti tvrzení o započtení včetně vzniku, výše, splatnosti vzájemné pohledávky i doručení započtení žalobci, jakož i důkazů o všech těchto okolnostech.

Ustanovení § 43 o.s.ř. platí nejen pro vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 o.s.ř., ale i pro uplatnění procesní obrany žalovaného i jeho zvláštní vzájemné žaloby ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř.

Odmítnutí uplatnění námitky započtení jako procesní obrany i vzájemné žaloby ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. pro vady nebo neúplnost podání žalovaného, kterým je v řízení uplatnil, mimo rámec ustanovení § 43 o.s.ř., je v rozporu se zákonem i v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

3. Sporné pohledávky

V komentářové právní literatuře byl poměrně překvapivě vyjádřen právní názor, že v řízení nelze započíst vzájemnou pohledávku,kterou žalobce neuznává a která je tak sporná, což je očividně nesprávný právní názor.

Právní postavení žalovaného dlužníka, který v řízení uplatňuje svou vzájemnou pohledávku k započtení nepřevyšující žalovanou pohledávku, musí být stejné jako by šlo o vzájemnou žalobu, tj. včetně rozsahu skutkových tvrzení a důkazů o nich, jakož i rozsahu dokazování o existenci a výši započítané pohledávky.

Nejistou a neurčitou pohledávkou není sporná pohledávka, když jen minimum vlastních žalovaných pohledávek je zcela nesporných, čemuž odpovídá i malé množství rozsudků pro uznání.

Jsou-li žalovatelné sporné nároky, je neuznání vzájemné pohledávky žalovaného žalobcem rovněž nerozhodné.

Pokud by nebyly k započtení způsobilé vzájemné pohledávky žalovaného, které žalobce označí za sporné, stal by se institut započtení zbytečný, neboť žalobci by postačilo prosté prohlášení, že vzájemnou pohledávku bez dalšího neuznává a považuje ji za spornou, což by bylo paradoxní zvláště tehdy, pokud by samotná žalovaná pohledávka žalobce byla sporná.

4. Nejisté a neurčité pohledávky

Novou zásadní otázkou započtení je otázka započtení pohledávek, jejichž výše závisí na znaleckém posudku, např. započtení vzájemné pohledávky vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání. Předně lze kodifikovat tyto právní zásady: ”Žalovatelná pohledávka je i pohledávkou způsobilou k započtení.” “Nejisté a neurčité pohledávky nelze úspěšně žalovat, pročež je nelze ani úspěšně započítat.”

V rámci soudního řízení jsou ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. započitatelné všechny vzájemné pohledávky účastníků stejného druhu, jsou-li co do jejich jistoty a jejich určitosti žalovatelné („Co je žalovatelné, je v řízení i započitatelné“); to vyplývá již z toho, že námitky započtení přesahující žalovanou částku jsou ex lege považovány zákonnou nevyvratitelnou domněnku za vzájemnou žalobu.

Nejisté a neurčité pohledávky nebyly způsobilé k započtení ani před účinností nového občanského zákoníku, neboť rozsudek soudu může pravomocně přisoudit jen jisté (existující) a určité pohledávky a nikoli pohledávky, které mohou vzniknout až v budoucnu, které mohou dodatečně zaniknout rozvazovací podmínkou či pohledávky limitní, např. minimálně x,y Kč, maximálně x, y Kč, nebo s odkazem na určitou skutečnost, např. ve výši ……. rovnající se výši ……

Nejistými a neurčitými pohledávkami ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 obč.zákoníku nejsou pohledávky, které lze úspěšně uplatnit v řízení před soudem bez ohledu na to, že dlužník popírá jejich existence nebo výši, což se týká zvláště pohledávek z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí věci apod.

Neurčitou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 1982 odst.2 obč.zákoníku je i jinak prokazatelně existující pohledávka, jejíž výši konstitutivně stanoví pravomocný rozsudek soudu, například o ochranu osobnosti za nemajetkovou újmu apod.

Z důvodu, že žalobci k podání žaloby o zaplacení peněžité pohledávky nebrání nesouhlas žalovaného, co do jejího důvodu a výše, ani to, že v řízení je prokazována hmotně právní legitimace či rozhodná výše pohledávky včetně znaleckého posudku, nelze ze započtení takovéto vzájemné pohledávky nepřevyšující výši žalované pohledávky vyloučit již s přihlédnutím k ustanovení § 98 o.s.ř. vylučující to, aby soud takovéto vzájemné pohledávky jako obranu žalovaného opomenul.

Určitou pohledávkou způsobilou k započtení je i pohledávka žalovaného vůči žalobci z titulu bezdůvodného obohacení s uvedením všech určitých rozhodných skutečnosti, např. “pohledávka žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši ……..,-Kč za bezesmluvní užívání budovy č.p………. žalobcem v období od ……. do …… po ……,-Kč měsíčně, tj. celkem ve výši………” Takto určitě vymezenou pohledávku lze jistě úspěšně žalovat, pročež jí lze i úspěšně jako obranu žalovaného započítat proti žalované pohledávce žalobce.

Pohledávka, jejíž existenci a výši lze úspěšně prokázat v nalézacím řízení s následným vydáním meritorního soudního rozhodnutí deklaratorní povahy, je způsobilá k započtení ve smyslu ustanovení § 1982 odst.2 obč. zákoníku v rámci soudního řízení bez ohledu na to, zda žalobce popírá její existence nebo výši a zda je v řízení nutné provádět další dokazování včetně znaleckého posudku o výši bezdůvodného obohacení či o výši náhrady škody (znalecký posudek ostatně lze opatřit i jedním z účastníků před či v průběhu sporu se znaleckou doložkou dle § 127a o.s.ř), což vyplývá i z ustanovení § 98 o.s.ř.

Je nelogické, aby byla bez dalšího přípustná vzájemná žaloba žalovaného vůči žalobci ke stejné sporné pohledávce, co do důvodu či výše, jen s rozdílem, že převyšuje žalovanou pohledávku a již nebyla přípustná obrana k téže pohledávce, pokud žalovanou pohledávku nepřevyšuje.

Je nelogické, aby žalobce mohl žalovaného úspěšně žalovat o vydání bezdůvodného obohacení či o náhradu škody na základě srovnatelných skutečností bez ohledu na stanovisko žalovaného včetně nutnostivypracování znaleckého posudku a žalovaný by naopak v rozporu s ustanovením § 98 o.s.ř. v tomtéž řízení na svoji obranu nemohl úspěšně započítat svoji vzájemnou pohledávku téže “spornosti a určitosti”. Tuto situaci řeší výslovně ustanovení § 98 o.s.ř. stanovící, kdy se jedná o obranu žalovaného, o níž musí být v rámci nalézacího řízení vedeno dokazování, a kdy se již jedná o vzájemnou žalobu, jenž lze vyloučit k samostatnému řízení a tím i k samostatnému dokazování

Z důvodu, že vzájemná žaloba – stejně jako žaloba – nepodléhá souhlasu žalovaného či ingerenci soudu – je vzájemná žaloba nedílným předmětem řízení o žalovaném nároku až do té doby, dokud není ze zákonných důvodů vyloučena k samostatnému řízení

Z důvodu, že ustanovení § 98 o.s.ř.výslovně stanoví, že vzájemná pohledávka žalovaného uplatněná vřízení k započtení převyšující pohledávku uplatněnou žalobou je vzájemnou žalobou, je rozsah skutkových tvrzení a dokazování o započtení ve formě procesní obrany nebo vzájemné žaloby totožný jako je prokazování žalovaného nároku (totožnost břemene tvrzení a důkazního břemene).

5. Započtení více vzájemných pohledávek proti jediné pohledávce

Pro účinky započtení více vzájemných pohledávek vůči jediné pohledávce jedním právním jednáním (právním úkonem) bez výslovného určení pořadí započtení je rozhodující okamžik střetu vzájemných pohledávek s tím, že po právně účinném dřívějším zápočtu zůstává k zápočtu zbytek započítávané pohledávky s odečtením předchozího zápočtu atd.

V případě započtení více vzájemných pohledávek jedním právním jednáním (právním úkonem) převyšujících započítávanou pohledávku proti jedné pohledávce se postupuje tak, že jsou jednotlivě započítány postupně pohledávky od nejdospělejších po nejmladší, není-li v započtení určeno výslovně jinak; je-li některá z dříve dospělých pohledávek nezpůsobilá k započtení, nepřihlíží se k ní a nastupuje započtení pohledávky další, jejíž střet nastal později.

Neurčité započtení více vzájemných pohledávek jedním právním jednáním (právním úkonem) v součtu převyšujících započítávanou pohledávku může nastat tehdy, pokud jsou vzájemné pohledávky splatné k témuž dni; jinak je třeba započítávat postupně od nejdospělejších pohledávek k nejmladším v souladu s principem rozhodného data střetu pohledávek („dřívější zápočet vylučuje pozdější“), není-li určeno jinak.

6. Opakované započtení téže pohledávky

V právní praxi se vyskytuje i opakované započtení téže pohledávky vůči stejné vzájemné pohledávce, nejčastěji z opatrnosti pro nejistotu v doručení předchozího započtení nebo s pozdějším upřesněním započítávané pohledávky, např. data splatnosti rozhodující pro datum střetu vzájemných pohledávek.

V případě právně účinného započtení vzájemné pohledávky nelze tutéž pohledávku v tomto rozsahu již úspěšně dále započítávat, neboť tomu bez dalšího brání zánik vzájemné pohledávky započtením.

V případě neplatně provedeného započtení včetně započítání nesplatné pohledávky vůči splatné je právně přípustné opakované pozdější započtení téže pohledávky vůči stejné pohledávce, když platí, že neplatné právní jednání nevyvolává zamýšlené právní následky a tento právní stav tudíž ani nebrání pozdějšímu zopakovaní téhož - pozdějšího - již platného právního jednání. Stejně platí, že je-li kupní smlouva z jakéhokoli důvodu neplatná, mohou titíž účastníci k témuž předmětu později sjednat novou kupní smlouvu.

Právně přípustné je pozdější upřesnění již právně účinného započtení, zvláště co do data střetu pohledávky a rozsahu krytí vzájemných pohledávek obdobně jako je přípustné upřesnění žalovaného nároku žalobcem včetně postupu dle § 43 o.s.ř. i § 118a o.s.ř.

7. Přípustnost započtení i po koncentraci řízení

Judikatura i komentářová právní literatura traduje, že v průběhu nalézacího soudního řízení je započtení možné jen do uplynutí zákonné koncentrační lhůty, tj. zásadně do uplynutí prvého soudního jednání

Koncentrace tvrzení rozhodných skutečností se může dotýkat jen takových hmotně právních jednání a skutečností, které nastaly nejpozději do uplynutí koncentrační lhůty a nijak se nedotýká později nastalých okolností včetně pozdějšího započtení vzájemné pohledávky.

Z důvodu, že zákonná koncentrace řízení se objektivně týká jen hmotně právních jednání a skutečností nastalých do uplynutí stanovené lhůty a nijak se netýká později nastalých, nebrání uplatnění námitky započtení v nalézacím řízení započtení jako hmotně právní jednání účinné (doručené) až po uplynutí koncentrační lhůty

Namítá-li tudíž žalobce či soud důvodně neplatnost dřívějšího započtení vzájemné pohledávky včetně nepřípustnosti započtení nesplatné pohledávky vůči splatné, může žalovaný i tak po uplynutí koncentrační lhůty zopakovat toto započtení jako svoje prvé platné právní jednání, tj. prvé platné započtení pohledávky apod., pokud bylo doručeno žalujícímu až po uplynutí koncentrační lhůty.

Přípustnost řádného uplatnění započtení vzájemné pohledávky nastalého až po uplynutí koncentrace ostatně plyne i ze zákonné definice uplatnění započtení vzájemné pohledávky převyšující žalovanou pohledávku jako vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř., když podání vzájemné žaloby rovněž tak nebrání koncentrační lhůta a lze ji v řízení podat kdykoli od zahájení řízení minimálně až do uplynutí lhůty ve smyslu ustanovení § 119a o.s.ř.; to nevylučuje její vyloučení k samostatnému řízení s odkazem na zásadu hospodárnosti.

Vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 97 o.s.ř. a stejně tak i zvláštní vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 98 o.s.ř. lze podat ode dne zahájení řízení minimálně až do skončení dokazování před soudem I.stupně, tj.do uplynutí lhůty ve smyslu ustanovení § 119a o.s.ř. s tím, že podání vzájemné žaloby až po uplynutí koncentrační lhůty může být jen důvodem pro vyloučení k samostatnému řízení z důvodu hospodárnosti.

Je-li přípustná námitka započtení i průběhu vykonávacího řízení, vyvolává obdobné právní účinky i uplatnění započtení doručeného žalobci až po uplynutí zákonné koncentrace rozhodných tvrzení a důkazů o nich.

Soud je povinen se ve svém meritorním rozhodnutí věcně vypořádat i se započtením vzájemné pohledávky žalovaného doručené žalobci v mezidobí od uplynutí koncentrace řízení až do vyhlášení meritorního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 154 o.s.ř., a to z důvodu jeho zásadních právních následků vyvolávajících zánik samotné žalované pohledávky (obdobně je soud povinen se vypořádat i s dalšími právními skutečnostmi, které nastaly po uplynutí koncentrační lhůty, vyvolávající zánik žalované pohledávky, např. prominutí dluhu, zánik některého z účastníků bez právního nástupce apod.).

8. Výrok rozhodnutí v případě námitky započtení

Výrok meritorního rozhodnutí soudu o žalované pohledávce s příslušenstvím v případě uplatnění započtení vzájemné pohledávky žalovaným v průběhu soudního sporu obsahuje:

a) výrok jen o žalované pohledávce, nepřevyšuje-li pohledávka k započtení žalovanou pohledávku,

b) samostatný výrok o žalované pohledávce, převyšuje-li pohledávka k započtení žalovanou pohledávku,

a samostatný výrok o vzájemné žalobě žalovaného převyšující žalovanou pohledávku,

c) výrok jen o žalované pohledávce, převyšuje-li pohledávka k započtení sice žalovanou pohledávku, avšak žalovaný v řízení výslovně a jednoznačně uvede, že v řízení započítává svou pohledávku převyšující žalovanou pohledávku jen do výše žalované částky, tj. že nežádá v jeho prospěch přisoudit vůči žalobci žádnou část jeho pohledávky namítnuté k započtení, pokud převyšuje žalovanou pohledávku,

d) samostatný výrok o žalované pohledávce s vypořádáním započtení vzájemné pohledávky nepřevyšující žalovanou pohledávku a samostatný výrok o vyloučení části vzájemné pohledávky namítnuté žalovaným k započtení převyšující žalovanou pohledávku s odkazem na zásadu hospodárnosti.

Právní literatura a judikatura:

Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, PANORAMA PRAHA 1985, Prof. JUDr. Josef Macur, Dr.Sc., str. 447-451

Námitka započtení, in.: Právní rozhledy č. 8/2012, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M.

Velký komentář k Občanskému zákoníku, svazek V, I. vydání, C.H.BECK, 2014, str. 1141-1147, Hulmák a kol.

Usnesení NS ČR z 22. 9. 2015 sp. zn. 26 Cdo 1663/2015: „Započtení může být důvodem zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jestliže vymáhaná pohledávka zanikla v důsledku započtení vzájemné pohledávky po vydání vykonávaného rozhodnutí. Jestliže však byla exekuce již provedena, je třeba řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavit. Dojde-li však započtením k zániku vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, jde o důvod zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst.1 písm.h) o. s. ř. V takovém případě není provedení exekuce na překážku jejímu zastavení.”