K počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty

Z důvodu stále větší složitosti právních věcí s častějším odlišným právním hodnocením odvolacího soudu oproti dovolacímu soudu nově vyvstává otázka počátku běhu promlčecí lhůty v případě zrušení předchozího pravomocného rozsudku dovolacím soudem jinak závazně posuzujícím otázku pasivní hmotně právní legitimace.

Pro účely počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty lze přijmou právní thesi: „Neví-li soud, kdo a v jakém rozsahu je povinen vydat bezdůvodné obohacení, tím spíše to do té doby neví žalobce.“

Smyslem institutu počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je předcházení krajně nežádoucímu stavu podávání žalob “z opatrnosti” vůči všem, kdo přichází v úvahu jako hmotně právně pasivně legitimované osobě, a naopak podání až žalob vůči určité pasivně legitimované osobě se znalostí určitého rozsahu žalovaného plnění (předcházení zbytečným sporům s nelegitimovanými osobami, zásada hospodárnosti, nezatěžování soudů a účastníků s pozdějším výběrem, který z více žalovaných je a v jakém rozsahu hmotně právně pasivně legitimován).

Základní podmínkou počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je den, kdy se oprávněný dozví, kdo se na jeho úkor obohatil - a je-li takových osob více – současně i v jakém rozsahu.

Skutečnost, kdo se na úkor oprávněného obohatil, nebo způsobil škodu, a je-li takových osob více, v jakém rozsahu, je pro počátek subjektivní promlčecí lhůty stejně důležitá jako skutečnost, zda a kdy došlo k bezdůvodnému obohacení nebo vznikla škoda.

Antagonistický rozpor mezi pravomocným rozsudkem odvolacího soudu o vydání bezdůvodného obohacení či o náhradě škody a pozdějším zrušujícím rozsudkem dovolacího soudu mezi týmiž účastníky v pasivní hmotně právní legitimaci o tom, která z více osob a v jakém rozsahu je povinna oprávněnému bezdůvodné obohacení vydat či nahradit škodu, je sám důkazem, že subjektivní promlčecí lhůta započala běžet až dnem, kdy byl dřívější pravomocný rozsudek odvolacího soudu o téže otázce zrušen a oprávněný se o tom z jeho doručení prokazatelně dozvěděl.

Oprávněný se dozvěděl, kdo se na jeho úkor obohatil nebo je povinen nahradit škodu až tehdy, pokud je najisto postaveno, která z více dotčených osob je povinna oprávněnému bezdůvodné obohacení po právu vydat nebo zaplatit náhradu škody, tj. kdo a v jakém rozsahu je hmotně právně pasivně legitimován.

V případě antagonistického rozporu mezi dřívějším pravomocným rozsudkem odvolacího soudu a pozdějším zavazujícím zrušujícím rozsudkem dovolacího soudu o tom, která z více žalovaných osob a v jakém rozsahu je povinna vydat oprávněnému bezdůvodného obohacení nebo nahradit škodu, počíná subjektivní promlčecí lhůta běžet až dnem doručení pozdějšího zavazujícího rozsudku soudu vyššího stupně, neboť účastník nemůže znát právo lépe než soud a dopředu vědět věcnou nesprávnost pravomocného rozsudku odvolacího soudu.