Prokazování důvodnosti účasti vedlejšího účastníka

Soudní praxe doposud benevolentně připouští účast vedlejších účastníků na základě neúplných a nedoložených tvrzení o tom, že mají právní zájem na výsledku řízení.

Prokazování důvodnosti účasti vedlejšího účastníka v řízení je poněkud opomíjena, i když je vždy k tíži účastníků druhé sporné strany tím, že vytváří prostor pro další argumentace, další navrhování důkazů, další náklady řízení, podprahové psychologické převahy („dvakrát totéž je více než jednou“), podávání opravných prostředků. Například v řízení o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví oprávněné osoby vedené u Obvodního soudu pro Praha 6 pod sp.zn. 52C 417/2017 vstoupilo do řízení na straně žalovaného čs. státu 9 vedlejších účastníků, vlastníků sousedních nemovitostí (2 fyzické osoby a 7 SVJ).

Důvodnost účasti vedlejšího účastníka v řízení musí být prokázána nejen ke dni vstupu do řízení, ale i ke dni vydání meritorního rozhodnutí, když důvody účasti vedlejšího účastníka mohou v řízení pominout, např. částečné zpětvzetí žaloby.

Meritorní rozhodnutí soudu s účastí vedlejšího účastníka musí obsahovat určité skutkové zjištění o prokázané důvodnosti účasti každého vedlejšího účastníka řízení ke dni vydání meritorního rozhodnutí.

Tvrdí-li vedlejší účastník, že má právní zájem na výsledku sporu na straně určitého účastníka řízení, musí to v řízení určitě tvrdit a doložit, např. tak, že: vedlejší účastník je prokazatelně vlastníkem určité nemovité stavby (výpis z katastru nemovitostí, nabývací titul k nemovitosti neevidované v katastru nemovitostí) na určitém sousedním pozemku a z této skutečnosti mu ve vztahu k určitému účastníku řízení na základě určité právní skutečnosti vyplývá určitý právní vztah, byť budoucí, např. právo na bezplatný převod vlastnictví státního pozemku.

Všeobecné - a tudíž nepřezkoumatelné - i nedoložené tvrzení vedlejšího účastníka, že má na předmětné pozemkové parcele nějakou nemovitost, a tudíž mu z toho vyplývá právo na bezplatný převod vlastnictví pozemku, je pro účast v soudním řízení nedostatečné, když na rozdíl od minulosti takto formulovaná tvrzení již nejsou nahodilá, ale sofistikovaně formulovaná se zneužíváním „podvědomí pravdivosti obecných tvrzení“.

Občanský soudní řád vyžaduje pro účast vedlejšího účastníka v řízení na straně určitého účastníka jeho prokazatelný právní zájem, kterým však není i) neurčitý a nedoložený nárok na budoucí převod státního pozemku dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., ii) vlastnictví sousedního pozemku či budovy, iii) zvídavost výsledku řízení, kterému slouží účast veřejnosti na ústním jednání, ani iiii) pokračování bezesmluvního užívání pozemků ve vlastnictví čs. státu či obce, a to na rozdíl od pozemků soukromých osob, které zásadně více dbají na svůj majetek.

V případě tvrzeného zájmu na výsledku řízení vedlejšího účastníka s odkazem na ustanovení § 60a zákona č. 219/2000 Sb. musí vedlejší účastník určitě tvrdit a doložit všechny rozhodné skutečnosti zakládající jeho právo na budoucí bezplatný převod předmětného pozemku do jeho vlastnictví v případě procesního úspěchu čs. státu, např. že je bytovým družstvem vzniklým do 31. 12. 1991 (SBD, LBD, skupinové řadové domky), případně, že je jeho právním nástupcem, vlastnictví určité nemovitosti, existenci funkčního celku sousedního předmětného pozemku zastavěného určitou nemovitou stavbou vedlejšího účastníka.

Funkční celek určitého pozemku s určitou nemovitou stavbou původně ve vlastnictví bytových družstev vzniklých do 31. 12. 1991 (SBD, LBD) i skupinových družstevních domků a tím i právo na budoucí bezplatný převod dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb. nemůže být:

k nezastavěnému pozemku
k zastavěnému pozemku nemovitostí ve vlastnictví jiné osoby než vedlejšího účastníka
ve prospěch všech okolních budov různých vlastníků, kdy se již nejedná o funkční celek, ale stav, který jej naopak vylučuje. „Funkční celek charakterizuje totožnost vlastnictví (spoluvlastnictví) funkčně spjatých sousedních nemovitostí a vylučuje již sama různost vlastnictví.“

Nemá-li vedlejší účastník ke dni vydání meritorního rozhodnutí prokazatelně určitý právní zájem na výsledku sporu, případně jej určitě v řízení řádně netvrdil či nedoložil, musí uhradit ostatním účastníkům sporu náklady řízení bez ohledu na procesní úspěch účastníka, na jehož straně v řízení vystupoval, případně nemá právo na náhradu nákladů řízení pro nedůvodnou – neúčelnou – účast v řízení.

Poznámky:

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.9.2007 sp.zn. 28Cdo 3073/2007: “Za jednotný funkční (funkčně neoddělitelný) celek soudní praxe zpravidla považuje soubor budov a jimi zastavěných pozemků, u nichž je žádoucí zachovat stejný právní režim z důvodu vyloučení dalších (budoucích) sporů plynoucích z jejich odděleného vlastnictví. Tento právní režim se však netýká jiných pozemků než zastavěných; netýká se tedy zahrad, ostatních ploch a jiných zemědělských a lesních pozemků [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 854/96, uveřejněný pod č. 4/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. II. ÚS 492/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení (dále jen „Sbírka“) pod č. 151, sv. 12]. Za „jednotný funkční celek“ lze proto považovat nemovitost č. p. 39 a jí zastavěný pozemek st. p. č. 236, nikoli však již nezastavěný sousední pozemek parc. č. 4/1, o němž jako o samostatné věci (§ 119 odst. 2 obč. zák.) je třeba rozhodovat samostatně; odvolací soud navíc nijak nezdůvodnil, v čem spatřoval veřejný zájem na jednotném posuzování obou pozemků.”