Vydržení v průběhu dědického řízení a konkurence domnělého a řádného nabývacího titulu vztahující s k téže právní skutečnosti

V řízení o určení vlastnického práva se občas vyskytují případy neoprávněné námitky vydržení mezi více dědici ještě v průběhu vlastního dědického řízení s odkazem na později zrušené dědické rozhodnutí jen ve prospěch jednoho z dědiců s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci.

Vydržení je přípustné jen k cizí věci, a proto je pojmově vyloučeno, aby jeden z více solidárních dědiců v mezidobí od úmrtí zůstavitele až do pravomocného skončení dědického řízení mohl vydržet vlastní věc, která mu bude později přikázána do výlučného vlastnictví, případně spoluvlastnictví s dalšími spoludědici.

Zákonnou podmínkou vydržení je neexistence, popř. neplatnost nabývacího titulu oprávněného držitele, což bez dalšího vylučuje situace, kdy oprávněnému držiteli svědčí platný a účinný nabývací titul vztahující se k téže věci na základě téže právní skutečnosti (např. dědické řízení po témže zůstaviteli).

Vznikne-li „konkurence“ platného nabývacího titulu – například pravomocného dědického rozhodnutí a s dřívějším nepravomocným a zrušeným dědickým rozhodnutím s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci - vztahující se k téže právní skutečnosti (nabytí dědictví), nelze se dovolávat předchozích neexistujících, případně neplatných nabývacích titulů: „platný nabývací titul ve prospěch téže osoby na základě téže právní skutečnosti vylučuje vydržení takovéto osoby k téže věci“.

Vydržení je výjimečným způsobem nabytí cizí věcí oprávněným držitelem, a proto jej bez dalšího vylučuje platné nabytí na základě existujícího platného nabývacího titulu. Bylo-li tak v dědickém řízení vydáno konečné pravomocné dědické rozhodnutí, je vyloučeno vydržení vlastnického práva dědice k téže věci na základě předchozího nepravomocného dědického rozhodnutí s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci vydaného v témže dědickém řízení.

Zákonnou podmínkou vydržení je oprávněná držba jen té osoby, která se jí dovolává; drží-li však předmětnou věc více osob společně, je vydržení do výlučného vlastnictví bez dalšího vyloučeno.

Držba jednoho z více dědiců je z důvodu zákonné solidarity mezi všemi dědici po celou dobu dědického řízení ode dne smrti zůstavitele až do pravomocného skončení dědického řízení považována ex lege za držbu všemi dědici společně a nerozdílně.

Zákonná solidarita více dědiců ode dne smrti zůstavitele až do pravomocného skončení dědického řízení vylučuje výlučnou držbu děděné věci po celou dobu dědického řízení jen jedním z nich.

V mezidobí ode dne smrti zůstavitele až do pravomocného skončení dědictví k předmětné věci je vyloučeno, aby kterýkoli z dědiců měl na základě později zrušeného nepravomocného dědického rozhodnutí s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci vůči druhému z dědiců postavení oprávněného držitele na straně jedné a druhý z dědiců byl po tuto dobu vůči němu jen v právním postavení detentora na straně druhé. Zvláště užívali-li děděnou věc fakticky dědicové společně v mezidobí od úmrtí zůstavitele až do pravomocného skončení dědického řízení k předmětné věci, je vyloučeno vydržení předmětné věci jen jedním z dědiců, byť na základě později zrušeného dědického rozhodnutí s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci jen ve prospěch jednoho z nich.

Korunou přesvědčení držby je placení daně z nemovitosti (domovní daně) vlastním jménem na vlastní účet; tato situace již sama vylučuje jakousi dohodu o proplácení daně nájemným, což by však nebylo na jméno plátce.

Dobrou víru vylučuje prokázaná vědomost o podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětné věci ještě před vkladem vlastnického práva. Doručení informace katastrálním úřadem nabyvateli ještě před vkladem vlastnického práva o zpochybnění vlastnického práva převodce v soudním řízení bez dalšího vždy a bezvýjimečně vylučuje dobrou víru nabyvatele, zvláště byla-li již předtím podána u katastru poznámka do katastru.

Z důvodu, že dědictví se ve smyslu ustanovení § 460 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. zůstavitelů zemřelých v období jeho účinnosti od 1. dubna 1964 až 31. prosince 2013 nabývá zpětně již dnem smrti zůstavitele, je vyloučeno, aby mohlo dojít k vydržení děděné věci ve prospěch jen jednoho z více dědiců v mezidobí ode dne smrti zůstavitele až do jeho pravomocného skončení, když i) vydržení vlastní věci je bez dalšího pojmově vyloučeno, ii) vydržení bez dalšího vždy vylučuje existence řádného nabývacího titulu a ii) držba děděné věci kterýmkoli z dědiců či jen některými z nich je ze zákona společná a nerozdílná ve prospěch všech dědiců.

Nabytí dědictví dnem smrti zůstavitele ve smyslu ustanovení § 460 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. tak zahrnuje tyto nedílné fáze:

den smrti zůstavitele-zánik vlastnického práva zůstavitele
mezidobí ode dne smrti až do pravomocného skončení dědického řízení k děděné věci-všichni dědicové mají společně a nerozdílně vůči třetím osobám právní postavení oprávněných držitelů s tím, že vůči sobě navzájem nikdy nemohou mít – byť s odkazem na nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí ve prospěch jen jednoho dědice - nerovné právní postavení oprávněný držitel-detentor s vyloučením vydržení vůči sobě navzájem, zvláště užívali-li po tuto dobu děděnou věc společně
den právní moci dědického rozhodnutí k děděné věci-nabytí vlastnictví dědiců zpětně již ke dni smrti zůstavitele s právem na vzájemné vypořádání dědiců dle výše dědických podílů ke zděděné věci stanoveném pravomocným dědickým rozhodnutím

Existuje-li pravomocné dědické rozhodnutí jako řádný nabývací titul téže osoby vztahující se k téže věci se zpětnými účinky, je vydržení k této věci ze strany téže osoby na základě později zrušeného dědického rozhodnutí vydaného v témže dědickém řízení s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci bez dalšího vyloučeno pro právní nemožnost „dvojího“ nabytí s vyloučením kumulace řádného nabývacího titulu a domnělého nabývacího titulu vztahující se k téže právní skutečnosti.

Protože dědicové nemohou mít vůči sobě navzájem v průběhu dědického řízení nerovné právní postavení oprávněný držitel-detentor (ex lege společné a nerozdílné právní postavení), byť na základě nesprávně vyznačené doložky právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí, s přihlédnutím ke zpětnému nabytí dědictví již dnem smrti zůstavitele, je vydržení děděné věci v průběhu dědického řízení možné jen ve prospěch osoby, která není dědicem zůstavitele.

Společné užívání děděné věci více dědici v mezidobí ode dne smrti až do dne právní moci dědického rozhodnutí bez dalšího vylučuje vydržení děděné věci vůči sobě navzájem jen jedním z nich, byť na základě nesprávně vyznačené doložky právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí, neboť držbu s účinky ex tunc každého dědice k děděné věci zakládá již samotná smrt zůstavitele ve spojení s jeho dědickým právem odvozeným ze zákonných skupin dědiců či ze závěti a tato držba nepřetržitě trvá až do dne právní moci dědického rozhodnutí (vyloučení kumulace dvojí držby: i) držby dědice a pozdější ii) držby dědice na základě nepravomocného dědického rozhodnutí s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci).