Rozsah bezdůvodného obohacení za užívání přístupové cesty a vnitřních ploch v uzavřeném areálu

Judikatura doposud nevyřešila otázku rozsahu bezdůvodného obohacení za bezesmluvní společné užívání cizí přístupové komunikace a vnitřních ploch funkčního celku (areálu) se zpevněným povrchem pro podnikání.

V případě užívání jediné přístupové cesty a vnitřních ploch funkčního celku (areálu) se zpevněným živičným povrchem na cizím pozemku k podnikání ve značném rozsahu, co do počtu uživatelů včetně nezbytného průjezdu osobních i nákladních vozů, objektivně vznikají značné náklady na opravy a údržbu zpevněných živičných cest, které je nutno zohlednit v rámci stanovení výše bezdůvodného obohacení za jejich bezesmluvní užívání.

Rozsudek soudu stanovící výši bezdůvodného obohacení za užívání jediné přístupové (nezbytné cesty) a vnitřních ploch funkčního celku (areálu) se zpevněným živičným povrchem pro podnikání více uživatelů s četnými průjezdy osobních a nákladních vozů vyžadujících vždy vyšší výdaje na opravu a údržbu jen ponížením obvyklého nájemného podle počtu uživatelů bez přihlédnutí k průměrným výdajům vlastníka cesty na opravu a údržbu je očividně věcně nesprávný a v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

Hmotně právní pasivní legitimace obce v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství vyplývá z nedílného právního i společenského celku obce (§ 14 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb.), jakož i z pravomoci obce k výběru místního poplatku za užívání veřejného prostranství dle § 1, § 4 a § 14 zákona č. 565/1990 Sb. a nelze ji dále atomizovat na jednotlivé městské části, kterým by k nákladům na běžnou údržbu ještě přibylo nést náklady ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase ve prospěch soukromých vlastníků pozemků.

Rozsudky soudů - potažmo znalecké posudky - doposud neberou v úvahu, že v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod náleží vlastníkovi jediné přístupové cesty a vnitřní plochy areálu se zpevněným povrchem za bezesmluvní užívání ve prospěch vlastníků nemovitých staveb v rámci funkčního celku (areálu) podle míry spolu užívání i právo na úhradu nákladů na zachování a opravy cesty; vlastník cesty se zpevněným živičným povrchem pravidelně užívané ve prospěch jiných vlastníků nemovitých staveb nemůže doplácet na bezesmluvní užívání jeho majetku v zájmu jiných soukromých vlastníků, s nimiž je užívání cesty nedílně spjato.

Nekrácení ale naopak násobení úplaty za užívání zpevněných přístupových a vnitroareálových cest je natolik zjevné a lze jej dovodit z povinnosti všech uživatelů pozemních komunikací platit silniční daň, placení mýtného za každý kilometr nákladním automobilem každého provozovatele: Čím více uživatelů a průjezdů na pozemních komunikací, tím vyšší náklady na jejich opravy a údržbu, a nikoli tak „Čím více uživatelů, tím menší úplata soukromému vlastníkovi, ať údržbu platí ze svého“.

Problematiku úhrady za užívání cizí komunikace obdobně řeší institut zřízení věcného břemene s výslovnou zákonnou povinností uživatele přispívat vedle nájmu i na náklady na její údržbu a opravy (ostatně proto žalovaní zpravidla nevyužívají nabídky k odkoupení podílu na pozemcích, protože spoléhají pod nákladové bezdůvodné obohacení, a tak kořistí na vlastníkovi jediné přístupové cesty, na kterého se tak přesouvají povinnosti)

Nevyžaduje-li přístupová cesta (nezbytná cesta) žádné náklady na její opravu a údržbu, například polní a lesní cesty bez zpevněného živičného povrchu, stanoví soud výši bezdůvodného obohacení jen z výše obvyklého nájemného samotného pozemku v daném místě a čase krácením počtem uživatelů cesty, jinak přihlédne k podílu uživatele na průměrných nákladech na užívanou věc a připočte je k obvyklému nájemnému.

Je-li jediná přístupová cesta a vnitřní plocha areálu se zpevněným živičným povrchem v soukromém vlastnictví bezesmluvně nedílně užívána ve prospěch jiných vlastníků nemovitých staveb s průjezdem osobních a nákladních vozů pro účely podnikání, je reparován počet těchto uživatelů vyšší mírou opotřebení a tím i vyššími náklady vlastníka zpevněných živičných ploch na jejich opravu a údržbu

Při otázce, zda krátit výši bezdůvodného obohacení za užívání zpevněné cesty a vnitřních ploch areálu v soukromém vlastnictví více uživateli, je rozhodné, zda jsou s tímto užíváním více uživateli s průjezdem osobních a nákladních vozů spojeny pravidelné náklady na její údržbu a opravu; pokud ano, je krácení zásadně vyloučeno, neboť je v rozporu s ústavním principem rovnosti a ochrany vlastnického práva, aby jeden soukromý vlastník takto „dotoval“ výdělečnou činnost jiného soukromého vlastníka ke své tíži.

Vlastník jediné přístupové cesty i vnitřní plochy areálu se zpevněným živičným povrchem není v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod povinen doplácet na jejich bezesmluvní užívání vlastníky sousedních nemovitostí a nést nad úroveň obvyklého nájemného náklady na jejich zachování a udržování; tento luxus je možný jen k tíži státu či obce financovaných však z daní všech občanů.

Za souladné s čl. 11 Listiny základních práv a svobod (viz. silniční daň pro každé vozidlo a mýtné za každý kilometr) je stanovení výše bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání jediné přístupové komunikace a vnitřní plochy funkčního celku (areálu) se zpevněným živičným povrchem ke komerčním účelům vyžadujícím objektivně vždy průjezdy osobních i nákladních vozidel součtem i) obvyklého nájemného vlastního pozemku, na němž je zřízena zpevněná živičná či panelová cesta, na straně jedné a ii) obvyklého nájemného vlastního zpevněného povrchu na straně druhé s tím, že:

a) za užívání vlastního pozemku se krátí podle počtu trvalých uživatelů (vlastníků budov) tvořících ucelený areál pro podnikání, neboť samotný pozemek není násobně vyšším počtem uživatelů znehodnocován,

a

b) za užívání vlastní zpevněné plochy se nekrátí podle počtu uživatelů (vlastníků budov) tvořících ucelený areál, neboť násobně vyšším užíváním zpevněné plochy pro podnikání průjezdy osobních a nákladních vozů (např. sklady stavebnin, ubytovny pro desítky osob) vznikají vysoké náklady na opravy a údržbu. Podstatně vyšší výdaje na opravu a údržbu zpevněných přístupových komunikací a vnitřních ploch areálu se zpevněným živičným povrchem pro podnikatelské účely průjezdy osobních a nákladních vozidel je obecně známou skutečností ve smyslu ustanovení § 121 o.s.ř., kterou netřeba zvlášť prokazovat.

Soud je při stanovení výše bezdůvodného obohacení oprávněn vyjít nejen z určitých závěrů znaleckého posudku o výši obvyklého nájemného, ale v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod je oprávněn tyto závěry korigovat ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř. navýšením o výši průměrných nákladů na opravy a údržbu, nekrácení nájemného tak, aby vlastník účelové komunikace (nezbytné cesty) se zpevněným povrchem sloužící k podnikání více uživatelů s četnými průjezdy osobních a nákladních vozů nakonec ze svého „nedotoval“ podnikatelskou činnost uživatelů („vlastnictví naruby“).

Stanoví-li znalecký posudek výši bezdůvodného obohacení pro jednotlivé uživatele jediné přístupové cesty a vnitřní plochy areálu se zpevněnými živičným povrchem na soukromém pozemku pro podnikání s četnými průjezdy nákladních vozidel bez přihlédnutí k obvyklým nutným výdajům vlastníka na jejich opravu a údržbu, je soud oprávněn ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř. stanovit konečnou výši bezdůvodného obohacení dle vlastní úvahy s přihlédnutím k nesprávným závěrům znaleckého posudku.

Stanovení rozsahu užívání vnitřních ploch uzavřeného areálu jednotlivými uzavřeného areálu jednotlivými uživateli

V rámci ploch funkčního celku (areálu) užívaného společně více uživateli vzniká problém stanovení rozsahu užívané plochy jednotlivými uživateli, když uživatelé, kteří odmítají spoluvlastnický podíl od vlastníka odkoupit ani nechtějí dobrovolně nic platit, v soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání vznášejí účelové námitky o rozsahu užívání v úmyslu:„méně a méně až skoro nic“.

V případě sporu o rozsahu užívání vnitro areálových zpevněných cest bez ohraničení v terénu - při jinak nesporném užívání jediné přístupové cesty – je rozhodujícím důkazem znalecký posudek o stanovení rozsahu přístupových cest a o stanovení rozsahu užitečné (obvyklé) zpevněné vnitro areálové cesty bez jejího reálného vymezení v terénu a nikoli prokazování, kdo, kdy, kde, jel, parkoval, stál atd.

Znalecký posudek k námitce žalovaného o jiném rozsahu užívání jediné přístupové cesty a ploch uvnitř uzavřeného areálu může mít toto zadání: a) Stanovení rozsahu zpevněné přístupové cesty průchodu a průjezdu včetně nákladních aut přes pozemkovou parcelu …………….. včetně příslušenství; b) Stanovení rozsahu užitečné (obvyklé) zpevněné vnitroareálové cesty bez jejího reálného vymezení v terénu průchodu a průjezdu včetně nákladních aut přes pozemkovou parcelu č…............; c) Stanovení rozsahu vnitroareálových zpevněných přístupových cest a k nim příslušným pozemkům

Není-li dosaženo shody o rozsahu užívání plochy uvnitř funkčního celku (areálu) uživatelem, je nezbytné stanovit rozsah minimální plochy pro jednotlivé uživatele v závislosti na předmětu a rozsahu jeho užívání znaleckým posudkem

Každý uživatel v rámci funkčního celku (areálu) nezbytně musí užívat alespoň nezbytnou – minimální – plochu co do šířky a délky stanovenou v rámci způsobu jeho užívání pro podnikání (průjezd osobních a nákladních vozů apod.) anebo nemůže areál vůbec užívat.

Je-li v soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání jediné přístupové plochy a vnitřní plochy funkčního celku (areálu) zjištěno, že uživatel areál v rozhodné době užíval, musí soud stanovit výši bezdůvodného obohacení alespoň z minimální plochy stanovené znaleckým posudkem, protože jinak areál užívat vůbec nelze.

Je-li v řízení prokázáno, že žalovaný prokazatelně užíval cizí věc v rozhodném období k určitému účelu, zvláště nejde-li objektivně prokázat zcela určitý rozsah jeho užívání v rámci společného užívání funkčního celku současně více uživateli, přizná soud i tak bezdůvodné obohacení alespoň ve výši nezbytného rozsahu užívání cizí věci, jinak by bezdůvodně obohacený nespravedlivě kořistil na majetku druhého, když měl předem volbu a) cizí věc neužívat a nic neplatit anebo b) cizí věc užívat a pak platit alespoň za nezbytný rozsah jejího užívání

Rozsudek soudu je v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR ve skutkovém zjištění o stanovení rozsahu jediné přístupové komunikace (nezbytné cesty) a vnitřní plochy funkčního celku (areálu) se zpevněným živičným povrchem v rozsahu obvyklé (minimální) šíře cest pro konkrétního uživatele pro účely jeho podnikání stanovené v rámci znaleckého posudku geometrickým plánem.