Pravomocné usnesení soudu o neodmítnutí žalob pro opožděnost a připuštění změny žaloby jako „rozsouzená“ předběžná otázka

V soudní praxi se nově vyskytly případy odmítnutí žaloby pro opožděnost meritorním rozhodnutím soudu II.stupně až po mnoha letech řízení, ačkoli již předtím ve výroku usnesení rozhodl tentýž soudu II.stupně o neodmítnutí žaloby pro opožděnost, a dále zastavení řízení meritorním rozhodnutím soudu II. stupně o určení vlastnictví jedné z pozemkových parcel pro částečné zpětvzetí žaloby, ačkoli řízení k ní bylo schváleno posledním usnesením soudu I.stupně o připuštění změny žaloby.

Závaznost pravomocného usnesení o neodmítnutí žaloby pro opožděnost ve výroku rozhodnutí

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013 č.j. 28Co 281/2013-1000 (dále jen „rozsudek soudu II.stupně“)bylo jedním z výroků rozhodnuto o odmítnutí žaloby jednoho z žalobců, mající charakter usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.),v antagonistickém rozporu s předchozím pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2010 č.j. 28Co 487/2010-253 o téže právní skutečnosti na základě týchž důkazů, že žaloba se neodmítá, což je zcela nepřípustné.

Precedentním usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2010 č.j. 28Co 487/2010-253 bylo usnesení Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 17.6.2010 č.j. 11C 577/2003-223 o odmítnutí žaloby žalobců ad. 1 a ad. 2 změněno tak, že se žaloba neodmítá s výslovným odůvodněním: “Odvolací soud ze spisu prvního stupně zjistil, že žalobci u Krajského soudu v Praze podáním ze dne 20.5.2003 (označeným jako odvolání) domáhali přezkoumání rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha-východ ze dne 24.4.2003, Č.J. 5110/03-R-783, kterým bylo řízení podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě) rozhodnuto, že žalobci a MUDr. Dagmar Tarinová a Ing. Jan Topol se nestávají vlastníky žádaných nemovitostí v katatrálním území Hoštice, označených ve výroku tohoto usnesení. Krajský soud v Praze, že k řízení není místně příslušným, usnesením ze dne 30.5.2003 č.j. 45Ca 63/2003-13 postoupil věc s odkazem na ustanovení § 7 odst. 2 s.s.ř. Městskému soudu v Praze. Usnesením Městskéhos soudu v Praze ze dne 23.10.2003 č.j. 8Ca 156/2003-18 bylo podání žalobců ze dne 20.5.2003 posouzeno jako žaloba podle části páté o.s.ř. a tato žaloba byla odmítnuta podle § 68 písm.b) s.ř.s. a § 46 odst. 2 s.ř.s. V tomto usnesení bylo správně uvedeno, že napadené rozhodnutí pozemkového úřadu bylo vydáno v restituční věci, tedy ve věci soukromého práva a od 1.1.2003, kdy nabyl účinnosti soudní řád správní, již nelze napadené rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumávat v rámci správního soudnictví podle soudního řádu správního. Žalobci byli správně poučeni ve smyslu § 46 odst. 2 s.ř.s., že se mohou domáhat svého práva podáním žaloby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení u okresního soudu, v jehož obvodu je nemovitost (§ 249 odst. 2 a § 250 odst. 2 o.s.ř.). Žalobci se řídili tímto poučením a podáním ze dne 21.11.2003, které došlo dne 2.12.2003 k Okresnímu soudu Praha-východ, podali žalobu podle části páté o.s.ř………Protože žaloba byla podána na poště dne 1.12.2003, odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba žalobců byla podána včas (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).”

Rozsudek soudu II.stupně je ve výroku o odmítnutí žaloby právně neúčinný (nicotný), nevyvolávající zamýšlené právní účinky, pokud je v očividném rozporu s předchozím usnesením téhož soudu mezi týmiž účastníky o téže právní otáce: odmítnutí žaloby pro opožděnost, a to i kdyby odůvodnění předchozího usnesení odvolacího soudu nebylo věcně správné či úplné.

Rozsudek soudu II. stupně je neúplný a tím právně nesprávný a v rozporu s ustanovením § 167 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 159a odst. 1 o.s.ř. tím, že nerespekoval pro něj závazný výrok pravomocného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2010 č.j. 28Co 487/2010-253 (“žaloba se neodmítá”) o tom, že žaloba se neodmítá z důvodu, že žaloba byla podána včas.

Rozsudek soudu II.stupně o odmítnutí žaloby, mající ve smyslu ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. charakter usnesení, je v rozporu se základními kautelami občanského soudního řízení a je právně neúčinný, pokud o téže právní otázce již předtím pravomocně závazně mezi týmiž účastníky v témže řízení rozhodl tentýž soud tak, že žaloba se neodmítá.

Výrok pravomocného usnesení téhož soudu mezi týmiž účastníky v téže právní věci o neodmítnutí žaloby pro zmeškání lhůty je pro účastníky i samotný soud ve smyslu ustanovení § 167 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 159a odst.1 o.s.ř. – obdobně jako u rozsudku soudu - závazný, pokud neuvádí žádné nové skutečnosti nastalé po vyhlášení prvního pravomocného rozhodnutí.

Závaznost pravomocného usnesení o připuštění změny žaloby

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013 č.j. 28Co 281/2013-1000 - přes poslední pravomocné usnesení soudu I.stupně o připouštění změny žaloby - došlo k zastavení řízení o určení vlastnictví k určité pozemkové parcele s odkazem na dřívější podání návrhu žalobce na připuštění žaloby neobsahující tuto konkrétní pozemkovou parcelu.

Ve věci posledním pravomocným usnesením soudu I.stupně o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. je bezvýhradně vázán nejen soudu I.stupně, ale i soud II.stupně, případně i dovolací a Ústavní soud a jakýkoli soud nemůže až poté - přes pravomocně připuštěnou změnu žaloby o určení vlastnictví konkrétní pozemkové parcely – řízení o ní zastavit pro neexistující, případně dřívější podání žalobce doručeného soudu před vydáním usnesení o připuštění změny žaloby.

V řízení nelze přihlížet k částečnému zpětvzetí žaloby doručeného soudu před vyhlášením (vydáním) posledního pravomocného usnesení soudu o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř., jinak se jedná o porušení práva na spravedlivé soudní řízení i základních kautel občanského soudního řízení.

Pro určení rozsahu předmětu žaloby je ve věci bezvýhradně pro kterýkoli obecný či Ústavní soud ČR určující jen poslední pravomocné usnesení soudu o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. s vyloučením následného přihlédnutí k jakýmkoli předchozím podáním žalobců týkající se dispozic řízení.

Nerespektování předmětu řízení na základě posledního pravomocného usnesení soudu I. stupně o připuštění změny žaloby závazného nejen pro žalobce a účastníky i soud II.stupně a je dovolacím důvodem pro porušení procesních ustanovení (§ 96 odst. 1 o.s.ř. , 95 odst. 1 o.s.ř., § 159a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř.) ipro porušení ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, jakož i Ústavního soudu ČR, s porušením základních kautel občanského soudního řízení i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V případě, že soud v průběhu řízení pravomocně připustil změnu žaloby, nemůže později v témže řízení mezi týmiž účastníky meritorním rozhodnutím rozhodnout, že žaloba byla ještě před vydáním tohoto usnesení o připuštění změny žaloby vzata částečně zpět.