Pasivní hmotně právní legitimace hl. m. Prahy a městských částí

Žalované hl.m. Praha ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání soukromých pozemků tvořících veřejné prostranství antagonisticky namítají nedostatek svojí pasivní hmotně právní legitimace s odkazem, že je na straně městských částí a v případě žalob vůči žalované městské části naopak hl.m.Praha jako vedlejší účastník vehementně namítá nedostatek hmotně právní pasivní legitimace městské části, když v žádném případě nezaplatí nikdo nic

Hlavní město Praha na podporu pasivní hmotně právní legitimace argumentuje tak, že městské části nesou náklady na údržbu veřejného prostranství, a tudíž by měly být pasivně hmotně právně legitimovány.

Již z důvodu, že hl.m.Praha nemůže Statutem ani smlouvou svěřit cizí soukromý pozemek do správy městské části, není hmotně právní legitimace městské části jako organizační složky hl.m. Prahy s omezenou právní subjektivitou s návaznosti jejího rozpočtu na rozpočet hl.m. Prahy důvodná, když nelze ani úspěšně argumentovat tím, že pasivní legitimaci má ten, kdo na cizí věc vynakládá náklady a tak je spravedlivé, aby ještě navíc platil náhradu za bezesmluvní užívání cizích v rámci veřejného prostranství (dvojí náklady).

Je ostatně skutečností, že je to především hl.m.Praha, kdo je zpravidla vlastníkem nemovitých věcí zřízených na soukromých pozemcích tvořících veřejné prostranství včetně místních komunikací apod.

Hmotně právní pasivní legitimace obce v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství vyplývá z nedílného právního i společenského celku obce (§ 14 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb.), jakož i z pravomoci obce k výběru místního poplatku za užívání veřejného prostranství dle § 1, § 4 a § 14 zákona č. 565/1990 Sb. a nelze ji dále atomizovat na jednotlivé městské části, kterým by k nákladům na běžnou údržbu ještě přibylo nést náklady ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase ve prospěch soukromých vlastníků pozemků.

Hmotně právní pasivní legitimaci hl.m. Prahy lze odvodit nejen z převažujícího užívání veřejného prostranství obyvateli obce a jejich návštěv, ale i z toho, že hl.m.Praha je samosprávným územním celkem s plnou právní subjektivitou, a to na rozdíl od městských částí mající ze zákona i statutu jen omezené právní postavení, zákonným zmocněním obce k předepisování a vybírání místních poplatků za užívání veřejného prostranství, propojením rozpočtů hl.m. Prahy a městských částí dotacemi ze strany hl.m. Prahy, prioritním vlastnictvím prostředků hl.m. Prahy ve správě městských částí.

Městské části hl.m. Prahy tak mají právní postavení organizačních jednotek hl.m. Prahy s omezenou právní subjektivitou a jsou přímo navázány na vlastnictví a rozpočet hl.m. Prahy

Lze přijmout i právní názor, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství pozemků soukromých osob jsou pasivně legitimováni samostatně jak hl.m.Praha, tak i jednotlivé městské části s tím, že je na nich samotných jak v rámci vzájemně propojených rozpočtů následně vypořádají náklady na zajištění veřejného prostranství včetně náhrady za bezesmluvní užívání soukromých pozemků v rámci veřejného prostranství.

§ 1 zákona č. 565/1990 Sb. [Druhy poplatků] Obce mohou vybírat tyto místní poplatky(dále jen „poplatky“) a) poplatek ze psů, b) poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, c) poplatek za užívání veřejného prostranství, d) poplatek ze vstupného, e) poplatek z ubytovací kapacity, f) poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, g) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, h) poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

§ 4 zákona č. 565/1990 Sb. [Poplatek za užívání veřejného prostranství]

(1) Poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství 4b, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely, se poplatek neplatí.

(2) Poplatek za užívání veřejného prostranství platí fyzické i právnické osoby, které užívají veřejné prostranství způsobem uvedeným v odstavci 1.

(3) Poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa nepodléhají osoby zdravotně postižené 1a.

(4) Sazba poplatku za užívání veřejného prostranství činí až 10,- Kč za každý i započatý 1 m2 užívaného veřejného prostranství a každý i započatý den. Za užívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí může obec zvýšit sazbu až na její desetinásobek. Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.

§ 14 zákona č. 565/1990 Sb. [Místní příslušnost]

(1) Stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla.

(2) Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství.

(3) Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad.

Podle usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 21.11.2013 sp.zn. III. ÚS 2728/2013: „Stran námitky nedostatku stěžovatelčiny pasivní legitimace v daném soudním sporu, kdy žalovanou stranou měla namísto ní být městská část Praha 13, Ústavní soud připomíná, že shodně stěžovatelka argumentovala již v ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 4359/12, tato ústavní stížnost však byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením ze dne 13. 12. 2012 s tím, že nelze obecným soudům vytknout, že by se danou otázkou nezabývaly, resp. že by své závěry řádně nezdůvodnily. Takovéto pochybení přitom nebylo zjištěno ani v nyní souzené věci, přičemž na příslušné soudní závěry lze stěžovatelku zcela odkázat.“

Náklady na běžnou údržbu

Žalované obce v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání soukromých pozemků v rámci veřejného prostranství často namítají, že s údržbou veřejné zeleně mají náklady, které namítají k započtení proti výši stanoveného obvyklého nájemného v daném místě a čase.

K nákladům uživatele (nájemce) na běžnou údržbu včetně sekání trávy, odvoz odpadků se – stejně jako v případě nájmů pozemků, budov, bytů a nebytových prostor – nepřihlíží, zvláště je-li vyvoláno mimořádným rozsahem užívání v rámci tzv. veřejného prostranství co do počtu uživatelů i jeho nepřetržitosti oproti obvyklému pronájmu nemovitostí.

Priorita aplikace předchozích rozhodnutí mezi týmiž osobami o nároku téže povahy jen za pozdější období

V řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků v rámci veřejného prostranství se postupně kumulují rozsudky všech stupňů včetně Nejvyššího soudu ČR s následnými rozhodnutími Ústavního soudu ČR. Přesto žalované obce rády argumentují právními názory, za často antagonistickými, obsaženými v jiných právních věcech, ačkoli mezi samotnými účastníky již dříve byly vydány za užívání týchž pozemků zavazující rozsudky jen s rozdílným předchozím žalovaným obdobím.

Stanoví-li pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, potvrzeného rozhodnutím Ústavního soudu ČR, vydaného mezi týmiž účastníky za užívání týchž nemovitostí z téhož právního důvodu, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, nelze v následném řízení jen za následné období vyjít z antagonistického právního názoru, že žalovaný v řízení není pasivně hmotně právně legitimován.

Je-li pravomocným rozsudkem soudu - věcně potvrzeným dovolacím soudem - v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemkových parcel nalezena hmotně právní legitimace obce, nelze v následném řízení mezi týmiž osobami jen za další navazující období argumentovat právními názory obsaženými v rozsudcích soudů vydaných v jiných soudních řízeních mezi jinými osobami.

V rozporu s právní jistotou a tím i nepřijatelnými jsou antagonistické závěry pravomocných rozsudků soudů o pasivní hmotně právní legitimaci mezi týmiž účastníky o vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemkových parcel, jen s rozdílným časovým obdobím.

Byla-li otázka pasivní hmotně právní legitimace v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemků v rámci veřejného prostranství mezi týmiž účastníky již pravomocně výslovně a jednoznačně řešena včetně rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR, musí soud tyto závěry v navazujícím řízení o vydání bezdůvodného obohacení za další období respektovat již s ohledem na princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí, zvláště nebylo-li vydáno nové sjednocující stanovisko p l é n a NS ČR měnící svojí dosavadní konstantní judikaturu.

Judikatura mezi týmiž účastníky včetně rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR má vždy přednost před obecnou judikaturou: obecné ustupuje zvláštnímu řešící všechny aspekty věci mezi týmiž účastníky.