Započtení peněžitých pohledávek v různých měnách po 1. 1. 2014

S účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vyvstala otázka, zda lze účinně započítat vzájemné peněžité pohledávky v různých volně směnitelných měnách.

Zásadní právní názor vylučující započtení vzájemných peněžních pohledávek v různých volně směnitelných měnách za účinnosti nového občanského zákoníku vyjádřila erudovaná právní literatura.[1] S tímto právním názorem však nemohu souhlasit.

Započtení vzájemných pohledávek vzniklých do 31. prosince 2013 se řídí dosavadními právními předpisy, tj. obchodním zákoníkem a obč. zákoníkem č. 40/1964 Sb.

Mám za to, že započtení vzájemných pohledávek, z nichž alespoň jedna vznikla po 1. lednu 2014, se řídí novým obč. zákoníkem, neboť některá ustanovení dosavadní právní úpravy a nové právní úpravy o započtení se vylučují: v případě antagonistického střetu obsahu dvou kumulativních právních vztahů vzniklých za účinnosti různých občanských zákoníků má přednost nová právní úprava vyjadřující nové společenské poměry a nové podmínky platného právního jednání. [2]

Přípustnost započtení za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se zapracováním příslušných právních předpisů Evropské unie je vzhledem k jeho účelu na místě vykládat extenzivně s přihlédnutím k dosažené úrovni dispozitivnosti právních norem, nárůstu právních vztahů s různorodým peněžitým plněním, rozvoji celosvětového on-line bankovnictví, principu spravedlnosti a poctivosti plnit vzájemné peněžité závazky bez ohledu na měnu, na níž zní, jakož k mezinárodní úpravě přípustnosti započtení.

Ustanovení § 1982 obč. zákoníku nelze vykládat tak, že započtení vzájemných peněžních pohledávek v různých volně směnitelných měnách je vyloučeno z důvodu, že se jedná o nestejnorodá plnění.

Institut započtení je od nepaměti konstruován jako zvláštní zákonné vypořádání vzájemných pohledávek stejného druhu nejen v zájmu obou stran - bez ohledu na jejich aktuální motivaci – ale i společnosti zvláště spravedlivého vyvažování vzájemného plnění stejného druhu a předcházení kumulace nežádoucích soudních sporů.

Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. byly založeny na široké ingerenci státu v soukromém právu s direktivním přístupem s převahou kogentních ustanovení zákona. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. je naopak liberální s respektováním mezinárodní právní úpravy s převahou dispozitivních ustanovení zákona.

Ustanovení § 362 obch. zákoníku vylučovalo ze započtení vzájemných peněžitých pohledávek znějící na různé měny výslovně ty, které nebyly volně směnitelné s určením rozhodného devizového kurzu, jakož i dle místa podnikání (bydliště) osoby provádějící zápočet ve státě, který jej vydává. Ustanovení § 362 obch. zákoníku nevylučovalo započtení vzájemných peněžitých pohledávek znějících na volně směnitelné měny, nýbrž vylučovalo jen měny, které nebyly volně směnitelné.

Protože zápočtení je zvláštní zákonný způsob vypořádání vzájemných peněžitých pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, aniž by kdy docházelo k faktickému placení jakoukoli měnou mezi stranami, není i s ohledem na dosažený stupeň rozvoje společenských vztahů a sbližování světa již dál rozumný důvod vylučovat ze započtení měny, které nejsou volně směnitelné, pokud to není nepřiměřeně v neprospěch druhé strany, např. státní bankrot, turbulentní sazby, ve státě, který nemá volně směnitelnou měnu apod. Je všeobecně známo, že dominantní měnou 21. století se dříve či později stanou doposud exotické měny největších ekonomik světa Číny a Indie, a tím se postupně stává přežilou otázka tradičních volně směnitelných měn.

Absence ustanovení o vyloučení započtení peněžitých pohledávek znějících na různé měny v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. nutno vykládat v souladu s nastalým rozvojem právních vztahů, kdy se Evropa postupně stává společným soustátím, celosvětovým rozvojem on-line bankovních služeb, jakož i v souladu s principem spravedlnosti a poctivosti tak, že započtení peněžitých pohledávek znějících na různé měny lze od 1. ledna 2014 zpravidla provádět i tehdy, není-li jedna z měn volně směnitelná, lze-li určit její devizový kurz ke dni střetu pohledávek. K námitce osoby, vůči níž byl proveden zápočet peněžité pohledávky znějící na volně nesměnitelnou měnu, lze individuálně odepřít účinky započtení jen tehdy, pokud by to dovolovaly výjimečné okolnosti případu, např. turbulentní vývoj měny, bankrot státu, který měnu vydává apod.

Započtení je zvláštní zákonné vypořádání vzájemných pohledávek stejného druhu mezi týmiž účastníky na základě započtení, kterým se obě stejnorodá plnění ruší v rozsahu, v jakém se kryjí, jehož základním smyslem je omezení počtu a rozsahu vzájemných právních vztahů a tím i předcházení kumulace soudních sporů mezi týmiž subjekty, jakož i princip spravedlnosti vyvažováním vzájemného plnění vylučujícím, aby jedna strana právního vztahu k tíži druhé strany nemohla - mnohdy i šikanózně – jednostranně uplatňovat jen svoje pohledávky a opomíjet vzájemné pohledávky téhož druhu svého dlužníka.

Započtení jako zákonné vypořádání vzájemných pohledávek stejného druhu mezi týmiž účastníky na základě započtení tak zjednodušuje právní vztahy mezi týmiž účastníky se stejnorodým plněním, což je v zájmu nejen obou poctivých účastníků, ale i společnosti jako celku.

Započtení peněžních pohledávek různých volně směnitelných měn je ve smyslu ustanovení § 1982 obč. zákoníku přípustné, neboť se jedná o stejnorodé – peněžní – pohledávky a odpovídá to základním zásadám soukromého práva vyjádřených v ustanoveních části I, Hlava I. občanského zákoníku, když ustanovení § 1982 až §1991 je výslovně nezakazuje ani neprohlašuje za nezpůsobilé k započtení.

Z důvodu nárůstu vzájemných právních vztahů mezi týmiž účastníky s různými volně směnitelnými měnami, jakož i zásadními celospolečenskými změnami v ČR i ve světě, již zákonodárce nepovažoval za nutné v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. výslovnou právní úpravu přípustnosti započtení vzájemných peněžních pohledávek v různých volně směnitelných měnách, jako tomu bylo v ustanovení § 362 obch zákoníku.

Vyloučení započtení vzájemných peněžitých pohledávek v různě směnitelných měnách již neodpovídá dosaženému rozvoji společnosti a reálnosti kurzů deviz a dosažitelnosti volně směnitelných měn stejně jako tuzemské měny.

Mám za to, že nový občanský zákoník mlčky vychází z toho, že dříve či později česká národní měna zanikne a bude nahrazena mezinárodní měnou EURO, pročež jako samozřejmost nepovažoval za nutné jako předtím obchodní zákoník výslovně připustit započtení vzájemných peněžitých pohledávek v různých volně směnitelných měnách.

Peněžitými pohledávkami stejného druhu ve smyslu ustanovení § 1982 obč. zákoníku jsou i volně směnitelné měny, které se dle ustanovení § 1982 obč. zákoníku započtou dle středního devizového kurzu platného v den, kdy se pohledávky staly způsobilé k započtení, což nijak nepoškozuje ani jednoho ze vzájemných věřitelů v souladu s principem spravedlnosti (poctivosti).

Nezapočitatelnou v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je naopak jen peněžitá pohledávka, která není volně směnitelná, nelze-li k datu střetu určit střední devizový kurz, nebo se jedná o kurzově prudce rozkolísanou měnu (státní bankrot, devalvace apod.), kde by započtení mohlo jít k nepřiměřené tíži druhého z účastníků započtení.

Poznámky:

1.) Jäger, M. Zánik závazů započtením, Současný právní stav a změny v novém soukromém právu I. vydání, Praha, Linde Praha, a.s. 2013, str. 326/327: “Právní úprava zániku závazků započtením obsažená v novém občanském zákoníku nepřevzala zvláštní pravidlo o způsobilosti peněžních pohledávek znějících na různé měny k započtení, které dosud vyjadřoval § 362 obch. zákoník, podle něhož jsou takové pohledávky způsobilé k započtení, jen kdy tyto měny jsou volně směnitelné, a tím je současně prohlašoval za způsobilé k započtení z hlediska stejnorodosti předmětu plnění. Rozšíření okruhu pohledávek, jež se z tohoto hlediska hodí k započtení, o peněžité pohledávky, které znějí na různé měny, pokud jsou volně směnitelné, neznámé nynější obecné právní úpravě započtení podle § 580 a 581 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. tak nový občanský zákoník opouští. Současně dlužníkovi nedovoluje bez souhlasu věřitele splnit svůj závazek v jiné měně, než v jakém je strany sjednaly. Pak ovšem pohledávky vyjádřené v různých měnách, bez ohledu na jejich směnitelnost, nejsou způsobilé k započtení z hlediska předpokladu stejnorodosti předmětu plnění, protože peněžité plnění, které by dlužník poskytl ve sjednané měně věřitele, by věřitel nemohl použít ke splnění svého vzájemného závazku vůči dlužníkovi vyjádřené v jiné měně, jakkoli volně směnitelnost obou měn by dovolovala převést pohledávky na společný jmenovatel a zjistit, v jakém rozsahu se kryjí.”

Poznámka: Pro budoucí aktualizaci jinak erudované odborné monografie 1), si dovoluji navrhnout opravu časopiseckého pramene na správný: Chalupa, L. - Počátek běhu promlčení majetkových práv a započtení, Právní rádce, 2008, č.3

Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník V, Závazkové právo, Obecná část, Komentář, I. vydání, Praha: C.H.Beck, 2014, str. 1120 “Pokud jde o peněžité závazky, musejí být ve stejné měně. Nový občanský zákoník nepřevzal vtéto otázce úpravu obchodního zákoníku (§ 362 obch. zákoník), který zakládal kompenzabilitu alespoň u volně směnitelných měn. Započitatelnost peněžních částek vyjádřených v různých měnách by tedy bylo třeba sjednat. Taková možnost by mohla v daném konkrétním závazku ale patrně vyplývat i z předchozí zavedené praxe stran či z (obchodních) zvyklostí.”

2. opačně: Švestka, J.: Dvořák, J.:, Fiala J. a kol. Občanský zákoník, Komentář, svazek VI, Praha: WoltersKluwer, a.s. 2014, str. 1344 (Pelikánová, Pelikán): “Konečně poslední otázkou je zápočet pohledávek, z nichž se jedna řídí ještě starým právem, druhá právem novým. Lze se domnívat, že součástí úpravy každého závazkového vztahu je I otázka zániku z něho plynoucích závazků. Z toho se pak podává, že bude zřejmě nutno splnit požadavky staré I nové úpravy, neboť je tak zápočtem bude dosaženo kýženého cíle, tedy zániku obou započítávaných závazků.”