Vady rozsudků o vydržení do 31. 12. 2013

Až na výjimky meritorní rozhodnutí obecných soudů v právně složitějších případech nabytí vlastnictví vydržením doposud neobsahují nezbytná skutková zjištění o dosavadní držbě knihovního vlastníka, případně všech jeho dědiců jako univerzálních právních nástupců a o určitém způsobu a datu zániku dosavadní držby, případně zániku držby každého z dědiců zvlášť (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22Cdo 181/2016).

Neúplnost základních skutkových zjištění vede k nepřezkoumatelnosti rozsudků, čímž se mnohdy zakrývá neznalost soudců nejsložitějších právních otázek, které právní teorie doposud opomíjela. Základní strategií soudních sporů bývá systematické pomlouvání druhé strany tak, aby soudce v řízení podvědomě stranil jedné straně sporu, což je o to účinnější, oč se soudce ve věci skutkově či právně neorientuje.

Pro přezkoumatelnost a srozumitelnost každého meritorního soudního rozhodnutí lze doporučit, aby na počátku odůvodnění byl výčet rozhodných skutkových zjištění s uvedením základních důkazů s až následným rozvedením dalších okolností případů a důkazů o nich.

Nezbytnými skutkovými zjištěními každého meritorního soudního rozhodnutí o nabytí vlastnictví nemovitosti vydržením jsou:

• určité vymezení rozhodné doby pro vydržení
• knihovní vlastnictví v rozhodném období, případně všech dědiců knihovního vlastníka jako jeho univerzálních právních nástupců
• určitý domnělý právní titul k určitému datu
• dosavadní držba knihovního vlastníka na základě určité právní skutečnosti ke dni vzniku domnělého právního titulu, případně držby všech jeho dědiců jako univerzálních právních nástupců
• zda se jednalo o držbu výlučnou či společnou, kdy se musí posuzovat držba každého držitele zvlášť
• určitý způsob zániku dosavadní držby knihovního vlastníka v rozhodné době, případně zániku držby každého z jeho dědiců, kteří vstoupili do právního postavení dnem smrti společně a nerozdílně
• vznik oprávněné držby na základě domnělého právního titulu k určitému datu
• nepřetržitý výkon práva oprávněné držby po celou rozhodnou dobu

Pokud zůstavitel jako knihovní vlastník držel předmětnou věc ke dni své smrti, přešlo právo držby bez dalšího na jeho dědice jako univerzální právní nástupce společně a nerozdílně ke dni smrti zůstavitele. Při vydržení děděné věci ještě před pravomocným skončením dědického řízení musí rozsudek obsahovat určitá skutková zjištění o zániku držby zvlášť u každého z dědiců knihovního vlastníka, který věc držel ke dni své smrti.

V případě typického putativního důvodu vydržení na základě absolutně neplatné kupní smlouvy vzniká diametrálně odlišný právní stav oproti stavu zániku společné držby více dědiců v průběhu dědického řízení v důsledku nesprávně vyznačené doložky právní moci jen jednomu z dědiců, a to:

a) nepřevedení vlastnického práva na základě absolutně neplatné kupní smlouvy,

b) převedení držby z prodávajícího jako knihovního vlastníka ve prospěch kupujícího v rámci splnění povinnosti prodávajícího předat předmět kupujícímu zpravidla protokolem o předání a převzetí,

c) užívá-li prodávající neplatně převedenou věc i po neplatném uzavření kupní smlouvy a v jejím rámci po platném převedení jeho držby na kupujícího, není prodávající, byť pravý vlastník, již držitelem svojí věci, i když ji později sám užívá na základě následně uzavřené smlouvy o nájmu s kupujícím jako „pronajímatelem“ („nájemce“ vlastní věci). Pokud kupující od prodávajícího smluvně převzal držbu neplatně prodané věci, má vůči prodávajícímu jako pravému vlastníkovi právní postavení oprávněného držitele, a proto může tuto věc vydržet, i kdyby kupující po neplatném prodeji přenechal věc prodávajícímu do „nájmu“

Držba prodávajícího (darujícího) na základě neplatně uzavřené kupní (darovací) smlouvy na nemovitost – jako u věcí movitých – zaniká samostatným dvoustranným hmotně právním jednáním (právním úkonem) v rámci neplatně uzavřené smlouvy, a to předáním a převzetím předmětu smlouvy nabyvateli zpravidla předávacím protokolem.

V případě nesprávně vyznačené doložky právní moci na později zrušeném nepravomocném dědickém rozhodnutí jen jednomu z více dědiců lze uvažovat o vydržení mezi dědici navzájem ještě v průběhu dědického řízení jen tehdy, pokud druhý z dědiců děděnou věc v rozhodné době prokazatelně neužíval, nepobíral z ní užitky, neboť nesprávně vyznačenou doložkou jinému účastníkovi dědického řízení nezanikla držba tohoto dalšího dědice, která je ode dne smrti zůstavitele ex lege držbou vlastnickou (spoluvlastnickou).

Dnem nesprávně vyznačené doložky právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí jen jednomu z více dědiců nezanikla dalšímu dědici jeho držba děděné věci, neboť ji - na rozdíl od neplatně uzavřené smlouvy o převodu vlastnictví nemovitostí s předáním předmětu smlouvy kupujícímu – nepřevedl na jinou osobu.

Faktická držba každého z více dědiců, kterému dědictví bylo potvrzeno pravomocným dědickým rozhodnutím, je již ode dne smrti zůstavitele po celou dobu trvání dědického řízení držbou vlastnickou (spoluvlastnickou), pročež je v tomto období vyloučeno, aby jiný z dědiců, kterému byla nesprávně vyznačena doložka právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí, které bylo později zrušeno, mohl být vůči druhému ze společných dědiců v právním postavení oprávněného držitele, tj. držitele k cizí věci.

Vypořádání dědictví autoritativním rozhodnutím státního notářství ve smyslu ustanovení § 484 odst. 2 obč. zákona č. 40/1964 Sb. má povahu konstitutivního rozhodnutí státního orgánu, které zavazuje i singulárního právního nástupce dědice, zvláště pokud je jím jeho potomek, kterému dědic děděnou věc přes poznámku v katastru nemovitostí daroval ještě v průběhu dědického řízení, zjevně v úmyslu ve svůj prospěch zneužít nového, komplikovanějšího právního stavu.

Zdědí-li dědicové určitou nemovitost pravomocným dědickým rozhodnutím vydaným na základě ustanovení § 484 odst. 2 obč.zákoníku č. 40/1964 Sb. s uložením povinnosti vyplatit zbývajícího dědice v penězích za jeho dědický díl na této nemovitosti, uznávají všichni dědicové vyplacením a přijetím této částky nabytí vlastnictví dědictvím k této věci na základě tohoto rozhodnutí. Tyto právní skutečnosti pak beze zbytku zavazují i singulárního právního nástupce dědice, kterému předmětná věc pravomocným dědickým rozhodnutím s účinky ke dni smrti připadla do vlastnictví.

Z ustanovení § 243g odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že právní poměry účastníků jsou po zrušení pravomocného dědického rozhodnutí v dovolacím řízení - natož pak po zrušení nepravomocného dědického rozhodnutí, byť s nesprávně vyznačenou doložkou právní moci, odvolacím soudem - s účinky ex tunc dotčeny pozdějším pravomocným dědickým rozhodnutím, což soudy z neznalosti propojenosti hmotně právních i procesně právních předpisů doposud opomíjí.

Bez zániku dosavadní držby nemůže v tomtéž období i rozsahu vzniknout držba jiné osoby k téže věci. Nesprávně vyznačenou doložkou právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí jen jednomu z dědiců nezaniká držba dalšího dědice, který i poté v průběhu dědického řízení zděděnou věc nepřerušeně fakticky užíval, pobíral z ní užitky, platil daň z nemovitostí apod.

Vydržení jednoho z více dědiců v průběhu dědického řízení na základě jen jemu nesprávně vyznačené doložky právní moci na nepravomocném dědickém rozhodnutí, které bylo později zrušeno, vůči jinému dědici, je možné jen tehdy, pokud držba jiného dědice v rozhodném období prokazatelně z určitého důvodu zanikla.