Nepřípustnost dovolání proti zrušujícímu usnesení odvolacího soudu

V právní praxi se rozmáhá podávání dovolání i proti zrušujícímu snesenímsoudu II.stupně s vrácením věci soudu I.stupně k dalšímu řízenís odkazem na jazykový výklad spojení „proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“ ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř.,což považuji za zcela v rozporu se smyslem a účelem soudního řízení.

Všechna dosavadní zrušující usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení ode dne účinnosti zákona č. 404/2012 Sb.1) 1.ledna 2013 obsahují nezákonné poučení účastníků o jejich právu podat dovolání, ačkoli toto poučení má po právu znít takto: „Dovolání proti zrušujícímu usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení je nepřípustné.“

„Rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí“ ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. je jen takové pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, po němž v téže věci již dále nepokračuje řízení před soudem I. stupně na základě ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř.

Smyslem dovolacího řízení je přezkoumání konečného rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že právě institut zrušení rozsudku soudu I. stupně zrušujícím usnesením soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení má za cíl odstranit zásadní procesní a hmotně právní pochybení ze strany soudu I. stupně s nově otevřeným řízením před soudem I. stupně s možností stran dále argumentovat, případně i tvrdit a dokazovat.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, před nímž má ex lege přednost další pokračování v řízení před soudem I. stupně ve smyslu ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. následujícím kontinuálně po zrušujícím pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu s vrácením věci k dalšímu řízení (restriktivní výklad přípustnosti dovolání před dalším pokračováním řízení před soudem I. stupně zpravidla s novým rozhodnutím o téže věci soudem I. stupně).

Občanský soudní řád jednoznačně rozlišuje dovolání:

a) po skončení řízení, což vylučuje pokračování v řízení po pravomocném zrušujícím usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení,

b) v průběhu řízení, které ustanovení § 238a o.s.ř. výslovně omezuje proti usnesením odvolacího soudu o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka § 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst.1) a o záměně účastníků (§ 92 odst.2).

Přípustností dovolání i proti pravomocným zrušujícím usnesením soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení by vznikl právní chaos kumulativním průběhem dvojího řízení o téže věci: a) nepravomocně skončené řízení: před soudem I. stupně po zrušení jeho rozhodnutí dnem následujícím po právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně o vlastní žalobě (návrhu na zahájení řízení) a současně

b) pravomocně skončené řízení: dovolací řízení dnem podání dovolání u soudu I. stupně proti pravomocnému rozhodnutí soudu II. stupně

Ustanovení § 226 odst.1 o.s.ř. výslovně stanoví, že po zrušujícím usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení probíhá dál řízení před soudem I. stupně s tím, že tento je vázán právním názorem odvolacího soudu. Ustanovení § 226 odst.1 o.s.ř. o dalším průběhu řízení vylučuje přípustnost dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně pro překážku probíhajícího řízení o vlastní žalobě (návrhu na zahájení řízení).

Nepřípustnost dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení odvolacího soudu s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení dokladuje i poměrně časté rozhodnutí dovolacího soudu o zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí, což bez dalšího vylučuje již předtím dnem právní moci zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ex lege probíhající další řízení před soudem I. stupně.

Rozsudek soudu I. stupně je dnem právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně zrušen s účinky ex tunc, tj. od počátku, takže dovolací soud bez dalšího nemůže ve smyslu ustanovení § 243d o.s.ř. meritorně vůbec rozhodovat.

Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu předpokládá existující – nezrušený – rozsudek soudu I. stupně, bez něhož nelze dovolací řízení potažmo odvolací řízení vůbec vést.

Dnem právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení nově kontinuálně pokračuje řízení před soudem I. stupně, jako by nedošlo k vyhlášení později s účinky ex tunc zrušeného rozsudku soudu I. stupně.

Dnem právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení nejen kontinuálně pokračuje řízení před soudem I. stupně, ale současně vzniká i procesní nárok stran, aby soud I. stupně opětovně meritorně ve věci rozhodl s vyloučením toho, aby tuto zákonnou povinnost soudu soudu I. stupně za něj v tomto období jen v důsledku případného podání dovolání „převzal“ dovolací soud.

Nepřípustnost dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení vyplývá i z antagonismu toho, který soud by ve věci meritorně rozhodoval jen v závislosti na subjektivním podání/nepodání dovolání, když:

a) v případě nepodání dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně by vždy rozhodoval opětovně soud I. stupně a poté případně i odvolací soud

b) v případě podání dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně by mohl meritorně rozhodnout ve věci dovolací soud s odkazem na ustanovení § 243d odst. 2 o.s.ř.

Řízením před soudem I. stupně nutno rozumět celý průběh řízení před tímto soudem ode dne jeho zahájení, nejčastěji dnem podání žaloby, až do dne vyhlášení jeho posledního meritorního rozhodnutí a v případě podání odvolání až do dne podání odvolání u soudu I.stupně, a to i tehdy pokud řízení před soudem I. stupně dále pokračuje po právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Současně probíhající řízení před soudem I. stupně následující po zrušujícím usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení a současně i dovolací řízení dnem doručení dovolání soudu I. stupně vytváří nepřijatelný právní chaos a právní nejistotu, jaké a u kterého soudu vlastně probíhá soudní řízení ve věci samé.

Právní chaos a právní nejistota připuštěním dovolání proti zrušujícímu usnesení soudu II. stupně s vrácením věci k dalšímu řízení a tím popření dalšího pokračování řízení před soudem I. stupně po zrušujícím usnesením soudu II. stupně v rozporu s ustanovením § 226 odst.1 o.s.ř. i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívá především i v tom, zda se staví promlčecí či vydržecí lhůty, zda a s jakými účinky lze činit před soudem I. stupně procesní podání apod.

Dřívější pokračování v řízení před soudem I. stupně již dnem právní moci zrušujícího usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení vytváří v téže věci bez dalšího překážku věci zahájené i pro případné dovolací řízení, zvláště lze-li v něm meritorně rozhodovat.

Vyloučení podání dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení tak lze dovodit i z ustanovení § 243 odst. 1 o.s.ř., když samotným zrušujícím usnesením soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení nelze hovořit o vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ani o hrozícím výkonu rozhodnutí.

Dovolání proti pravomocnému zrušujícímu usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení je tak vždy bez dalšího nepřípustné, když současné paralelní vedení „dvojího“ soudního řízení o téže otázce, a to jak i) před soudem I. stupně o žalobě (návrhu na zahájení řízení) s procesním nárokem stran a povinností na nové rozhodnutí soudu I. stupně, tak ii) před dovolacím soudem včetně pravomoci na změnu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, je ze samé podstaty absolutně vyloučeno pro zákaz dřívějšího dalšího pokračování řízení před soudem I. stupně již dnem právní moci zrušujícího usnesení odvolacího soudu.

Ustanovení § 226 odst.1 o.s.ř. stanoví ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. jinak tím, že bezprostředně po zrušovacím usnesení soudu II. stupně s vrácením věci soudu I. stupně k dalšímu řízení pokračuje řízení před soudem I. stupně, což vylučuje souběžné podání dovolání a „dvojí“ řízení o téže otázce před obecnými soudy současně.

Poznámky:

(1) § 237 zákona č. 99/1963 Sb. ve znění zákona č. 404/2012 Sb.: Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.