1. Domov
  2. »
  3. APLIKACE PRÁVA 2/2015
  4. »
  5. Bezdůvodné obohacení za užívání neohrazených pozemků

Bezdůvodné obohacení za užívání neohrazených pozemků

V soudní praxi doposud není ujasněno stanovení výše bezdůvodného obohacení za užívání neohrazených (přístupných) zpevněných ploch (pozemkových parcel). Žalobci potažmo soudci nesprávně vychází z toho, že prokázané bezesmluvní užívání velkých ploch jen částečně, ať již co do rozsahu, nebo co do času, zakládá povinnost vydat bezdůvodné obohacení v plné výši.

Žalobci potažmo soudy v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání neohrazených zpevněných ploch často nesprávně dovozují, že jakýkoli uživatel cizího pozemku bez ohraničení (oplocení) je povinen vydat vlastníkovi pozemku bezdůvodné obohacení za výlučné užívání celého pozemku, když žalovaný mohl prokazatelně předmětný pozemek užívat objektivně jen částečně (velká plocha užívaná občas pro parkování či průjezd prokazatelně několika dopravními prostředky).

V řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání neohrazených (přístupných) pozemků včetně zpevněných ploch jsou tak rozhodná skutková zjištění, zda se jedná o:

a) ohrazené prostory (nepřístupné) anebo neohrazené prostory (přístupné),

b) výlučné užívání anebo společné užívání s dalšími osobami,

c) vlastní užívání nebo vlastní užívání včetně prostřednictvím zákazníků či návštěvníků uživatele apod.,

d) způsob a objektivní rozsah užívání vyplývající například z rozsahu a charakteru činnosti,počtu a druhu dopravních prostředků.

V případě, že se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání jeho přístupných (neohrazených) pozemků, musí kumulativně tvrdit a prokázat, zda, kdo a v jakém rozsahu v rozhodné době pozemky užíval, když nepostačí pouze tvrdit a prokazovat, že se dopravní prostředky žalovaného občas pohybovaly na předmětných pozemcích.

V případě přístupných (neohrazených) pozemků nestačí - jako u vydání bezdůvodného obohacení za užívání bytů, domů, oplocených areálů - tvrdit a prokázat, kdo je má občas a v nepatrném rozsahu užívat.

Pochopitelnější je srovnání s vydáním bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání neohrazeného přístupného parkoviště o ploše x tisíc m2 , kdy uživatel prokazatelně vlastní jen x dopravních prostředků a může současně parkovat jen na tomu odpovídající ploše.

Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za užívání neohrazených přístupných ploch pro parkování vozidel má jejich skutečný bezesmluvní uživatel povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nejvýše v rozsahu plochy, na které objektivně mohly jeho dopravní prostředky parkovat a projíždět.

V řízení o vydání bezdůvodného obohacení neohrazených přístupných pozemků včetně zpevněných ploch nelze zaměňovat objektivní možnost užívání jen části neohrazených pozemků za užívání celé plochy pozemků a ojedinělé využití pozemků za trvalé využívání.

Při stanovení výše bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání neohrazených přístupných pozemků včetně zpevněné plochy může uživatel platit bezdůvodné obohacení maximálně ve výši rozsahu plochy objektivně potřebné pro jím vlastněné dopravní prostředky, případně zákazníků, a nikoli za parkování a průjezd pár vozů platit za užívání parkoviště pro stovky vozů, natož za ojedinělé parkování platit za celoroční parkování apod.

Nelze-li objektivně určit přesnou výměru plochy či přesnou dobu bezesmluvně užívaného neohrazeného přístupného pozemku včetně zpevněné plochy, je na místě - s odkazem na v řízení prokázané skutečnosti objektivně ovlivňující rozsah a dobu užívání - stanovit tyto sporné skutečnosti znaleckým posudkem, případně rozsah nároku určit uvážením soudu dle § 136 o.s.ř.

Prokázané, byť částečné, bezesmluvní užívání pozemku vždy zakládá nárok na vydání bezdůvodného obohacení bez ohledu na to, že objektivně nelze prokázat, kdy přesně a v jakém rozsahu byly cizí pozemky užívány, neboť v takovém případě je na místě znalecký posudek, případně uvážení soudu dle § 136 o.s.ř.

**Objektivní neprokazatelnost výše nároku či jen s nepoměrnými obtížemi jde k tíži dlužníka jako právní následek jeho zásadně protiprávního jednání, čemuž odpovídá i povinnost soudu určit výši nároku včetně výše bezdůvodného obohacení podle své úvahy. **