Sloučení věcí jako jiná právní skutečnost
V soudní praxi se nově častěji vyskytují účelové snahy napadat desetiletí trvající dobrověrnou držbu sousedních pozemkových parcel s využitím nedostatků minulé evidence nemovitostí s využitím koncentrace soudního řízení, kdy je žalovaný znevýhodněn pracným dohledáním starých písemností a dávno zapomenuté praxe pozemkové evidence.
V soudním řízení je často namítáno, že desetiletí trvající dobrověrná držba sousední pozemkové parcely či její části byla od počátku ve zlé víře, neboť právní předchůdci jejich aktuálních držitelů nemohli být v dobré víře, neboť nemají platný nabývací titul archivovaný v pozemkových knihách či evidenci nemovitostí.
Při sloučení dvou sousedních pozemkových parcel ve vlastnictví téže osoby nebo ve stejnorodém spoluvlastnictví dvou či více spoluvlastníků v jednu větší pozemkovou parcelu, vylučuje nabývací titul, neboť týž vlastník či týž spoluvlastníci ve skutečnosti ničeho nenabývají, pouze ze dvou svých věcí sloučením vzniká jedna větší věc jednoho vlastníka nebo týchž spoluvlastníků se stejným spoluvlastnickým podílem (obdobně sloučení dvou sousedních bytů v jeden apod.).
Sloučením dvou sousedních pozemkových parcel jako dvou samostatných právních věcí v jednu větší pozemkovou parcelu jako jedinou právní věc zaniká bez dalšího přisloučená pozemková parcela jako samostatná věc v právním smyslu bez SLOUČENÍ VĚCÍ JAKO JINÁ PRÁVNÍ SKUTEČNOST První autorský odborný časopis 10 2/2013 www.aplikaceprava.cz převodu či přechodu vlastnického práva, tj. bez smlouvy o převodu vlastnického práva.
Z důvodu, že sloučení dvou sousedních pozemkových parcel do jedné z nich bez dalšího vylučuje smlouvu o převodu vlastnického práva, neboť se jedná pouze o administrativní úkon ve formě oznámení orgánu státní správy s jeho následným vyznačením tzv. slučkou na snímku pozemkové mapy, není toto oznámení spoluvlastníků archivováno pozemkovou knihou, střediskem geodézie, jak je tomu u nabývacích titulů věcných práv včetně smluv o převodu vlastnického práva k nemovitostem.
V každém případě vyznačení slučky dvou sousedních pozemků v dřívějších pozemkových mapách zakládá dobrověrnou držbu trvající často i mnoho desetiletí, když ani soud už není objektivně schopen zjistit, jaká byla praxe vyznačování sloučení pozemkových parcel před desetiletími včetně výjimečných válečných a poválečných budovatelských let.
Je pravidlem, že po desetiletích již nelze dohledat konkrétní přípis pozemkové knihy či střediska geodézie o provedení slučky dvou sousedních pozemkových parcel, když tato skutečnost sloučení je dostatečně prokazována již dobovými snímky pozemkových map s vyznačenou slučkou, aniž by bylo nezbytné dohledat desetiletí staré doklady o administrativním úkonu bez převodu či přechodu vlastnického práva k pozemku.
Institut vydržení je výrazem tisícileté lidské zkušenosti, že dlouhodobá držba cizí věci v soukromém vlastnictví zpravidla není nahodilá („nikdo nikomu nic nedá, spíš ukradne“), když uplynutím dlouhé doby (1811-1950 doba 30-40 let, od 1951 – doba 10 let) pravidelně dochází ke ztrátě listin o právních dispozicích, úmrtí původně dotčených osob, pozapomenutí dřívějších institutů a praxe včetně vyznačování přisloučení sousedních pozemkových parcel.
Vydržení cizí věci uplynutím zákonem stanovené doby dobrověrným držitelem lze považovat i za zvláštní způsob vzdání se vlastnického práva jejím vlastníkem dlouhodobým nevykonáváním jeho vlastnických oprávnění (držet, užívat, pobírat užitky), která jsou z celospolečenského hlediska mnohdy i vlastnickými povinnostmi (nešíření škůdců, zajišťování bydlení obyvatel státu, zajišťování obživy obyvatel, prvek krajinotvorby, bránění nebezpečí úrazu neudržovanou stavbou apod.) a naopak jejich vykonáváním ze strany oprávněného držitele zpravidla v důsledku omluvitelného právního omylu, a to i v zájmu společnosti.
„Vlastnictví je nejvyšší forma správy nejen ve prospěch určité osoby, ale i v zájmu celé společnosti“ (in.:Gnómy, nakladatelství Radix)