Funkční celek a ochranné pásmo jako „nadzákonný“ důvod nevydání oprávněné osobě

Obecné soudy v rozporu s kogentním ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě stanovící nevyvratitelnou zákonnou domněnku zastavěnosti pozemku vylučující jakýkoli subjektivní výklad kohokoli včetně soudce i v rozporu se sjednocující judikaturou (R 70/1994) nevydávají nezastavěné pozemkové parcely jen s odkazem na tzv. funkční celek či ochranné pásmo, jenž zákon o půdě – stejně jako zákon o mimosoudních rehabilitacích – taxativně neuznává jako důvod pro nevydání odňatého majetku.

Ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě stanoví taxativně důvody nevydání odňatého pozemku nebo jeho části, které je výjimkou z mezinárodního právního pravidla, že nezákonně odňatá věc státem v době nesvobody, musí být vrácena původnímu vlastníkovi jako tzv. oprávněné osobě nebo jejím právním nástupcům, byl-li ke dni účinnosti zákona o půdě dnem 24.6.1991 v držbě čs. státu (státních organizací) nestanoví-li zákon výslovně jinak (tento princip pod tlakem hrozícího odsouzení Evropským soudem pro lidská práva musel čs. stát nakonec respektovat v zákoně a dohodě o restituci církev. majetku).

Nebyl-li odňatý pozemek po převzetí zastavěn žádnou stavbou (R 70/1994), nelze ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vůbec aplikovat a pozemek musí být oprávněné osobě vydán.

Byl-li odňatý pozemek po převzetí zastavěn stavbou (R 70/94), je nutno zjistit její charakter a nejedná-li se o žádnou ze staveb, které nebrání vydání pozemku, až poté aplikovat zákonnou nevyvratitelnou domněnku o zastavěnosti pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

I když byl pozemek nebo jeho část po přechodu či převodu zastavěn stavbou (R 70/1994), pozemek se oprávněné osobě vydá:

1.) nebrání-li s t a v b a zemědělskému
nebo lesnímu využití pozemku
nebo jedná-li se o s t a v b u m o v i t o u
nebo jedná-li se o s t a v b u d o č a s n o u
nebo jedná-li se o s t a v b u j e d n o d u c h o u

anebo

2.) jednál-li se o s t a v b u umístěnou pod povrchem země

Rozsudek soudu o určení vlastnictví v režimu zákona o půdě musí vždy výslovně a jednoznačně uvést, z jakého důvodu nemají být jednotlivé odňaté pozemky vydány s uvedením konkrétního ustanovení § 11 zákona o půdě. Rozsudek soudu o určení vlastnictví v režimu zákona o půdě je ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. nepřezkoumatelný, pokud výslovně neuvádí, na základě jakého zákonného ustanovení zamítl vydání odňatých pozemků, jakými stavbami a jakého charakteru měly být pozemky po převzetí zastavěny a nevypořádal- li se zákonnou nevyvratitelnou domněnkou zastavěnosti pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

Rozsudky obecných soudů o určení vlastnictví v režimu zákona o půdě v rozporu se zákonem často nesprávně označují komerční zájmy povinné osoby včetně snahy ušetřit budoucí nájemné za užívání cizího pozemku za veřejné zájmy provozu neziskového sportoviště a hřbitova, na které správně odkazují nálezy Ústavního soudu ČR sp.zn. I ÚS 754/01, sp.zn. IV. ÚS 176/2003, zvlášť když zvláštní ustanovení i zákonná omezení ochrannými pásmy se zákazem výstavby samy o sobě vylučují jakékoli budoucí omezení provozu ze strany oprávněných osob.

Ochranné pásmo bez zastavění pozemku stavbou není důvodem pro nevydání pozemku oprávněné osobě, nevyužije-li sama právo volby na náhradní plnění (náhradní pozemek či finanční náhradu).

Stanoví-li zákon výslovně, že každý vlastník pozemku včetně stávajícího i budoucího vlastníka je ex lege omezen ochranným pásmem, např. zákazem výstavby, nelze toto omezení brát jako důvod pro nevydání pozemku, pokud oprávněná osoba ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě sama nezvolí jinou formu náhrady vydání náhradního pozemku či finanční náhradu.

Zákon o půdě samostatně stanoví institut zákonného omezení vydávaného pozemku nezastavěného stavbou zvláštním ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě tím, že toto zákonné omezení není důvodem pro nevydání pozemku dotčeného ochranným pásmem s tím, že je na vůli samotné oprávněné osoby, zda bude trvat na vydání pozemku se zákonným omezením anebo zvolí vydání náhradního pozemku, případně finanční náhradu.

Ochranné pásmo včetně ochranného pásma letiště se zákazem výstavby ze zákona omezuje všechny osoby včetně samotného vlastníka i provozovatele letiště i povinnou osobu, takže vydáním pozemku s výslovným souhlasem oprávněné osoby s tímto omezením do vlastnictví nijak nebrání a ani bránit teoreticky jakkoli nemůže provozu letiště, natož při další zákonné ochranně provozovatele letiště zákonným věcným břemenem dle § 30a leteckého zákona.

Zákonné omezení vlastníka vydaného pozemku ochranným pásmem letiště, jakož i zvláštní ustanovení § 30a leteckého zákona, plně zaručují nepřetržitý další provoz letiště v rozsahu jeho ochranného pásma, aniž by oprávněné osobě bylo v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm.c) zákona o půdě i legitimním očekáváním „odňato“ její založené majetkové právo (pohledávka) na vydání již jednou odňatého majetku.

Je-li důvodem nevydání pozemku váznoucí ochranné pásmo stavby, musí odůvodnění rozsudku ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. výslovně uvést, že oprávněná osoba výslovně uvedla, že pozemek z tohoto důvodu ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě vydat nechce a raději volí jinou než naturální formu náhrady za odňatý majetek.

Soud je v souladu s principem rovnosti, předvídatelnosti soudního rozhodování a spravedlivého soudního řízení povinen respektovat sjednocující judikaturu Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek k výkladu dotčeného ustanovení zákona před jakýmikoli jinými soudními rozhodnutími.

Jednoznačný výklad institutu zastavění pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm.c) zákona o půdě sjednocující judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ČR (R 70/1994) nelze v rozporu s jednoznačným zněním cit. ustanovení popírat judikaturou k výkladu nevydání areálu sportoviště, které zapovídá zvláštní ustanovení § 11 odst. 1 písm.e) zákona o půdě.

Má-li soudce (soud) za to, že ustanovení § 11 odst. 1 písm.c) věta druhá a třetí zákona o půdě ve znění: “Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení“ je v rozporu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod či mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána, případně ustálenou judikaturou, může podat návrh plénu Ústavního soudu ČR na jeho zrušení, jinak musí toto zákonné kogentní ustanovení respektovat.

Poznámky:

Ustanovení § 11 odst. 1 písm.c) zákona o půdě: Pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby z a s t a v ě n: pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b nebo dočasnou, 9c nebo jednoduchou, 9d nebo drobnou 9e a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení

Ustanovení § 11 odst. 3 zákona o půdě: V případě, že podle zvláštních předpisů došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část je určen pro obranu státu 11 nebo je určen pro těžbu nerostů 12 nebo se stal podle zvláštních předpisů 13 součástí lesního půdního fondu v národním parku nebo je na území státní přírodní rezervace, chráněného naleziště, chráněného parku, chráněné zahrady, chráněné studijní plochy, pásma hygienické ochrany vodních zdrojů prvního stupně nebo chráněného přírodního výtvoru, anebo jsou významným krajinným prvkem, nebo má-li překážka bránící vydání pozemku dočasný charakter, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu. Pokud oprávněná osoba požádá o převod jiného pozemku, postupuje se podle § 11a.

Ustanovení § 99 odst. 1 o.s.ř.: Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR č. 70/1994 Sb. rozh.: „Zastavěním pozemku ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm.c) zákona č. 229/1991 Sb. je třeba rozumět zastavění pozemku trvalou stavbou (jež je tu stavbou h l a v n í ), která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou změnu využití pozemku.“