Uznání dluhu úspěšným uplatněním nároku u soudu a započtením

Negativní praxí některých účastníků a jejich právních zástupců je, více než dříve, vědomé smlčování paralelních soudních řízení týkajících se téže rozhodné skutečnosti (např. platnosti/ neplatnosti veřejné dražby) se snahou zneužít toho ve svůj majetkový prospěch s odkazem na nezávaznost jiného pravomocného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 159a o.s.ř.

Tuto praxi lze dobře ilustrovat na případu, kdy se zástavní dlužník jako žalobce v průběhu řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách po zrušení exekučního titulu až po provedené dražbě na základě jeho vlastní žaloby a jeho vlastního započtení pohledávky vůči navrhovateli dražby jako zástavnímu věřiteli v rámci exekučního řízení úspěšně domohl vydání podstatné části výtěžku z vydražené kupní ceny a to:

• úspěšným uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení s vydáním pravomocného rozsudku z důvodu, že zástavnímu věřiteli k jeho tíži jako majitele vydražené věci byla neoprávněně vyplacena z výtěžku dražby částka, která po právu náležela zástavnímu dlužníkovi,
• písemným započtením pohledávky zástavního dlužníka vůči zástavní věřitelce na vydání výtěžku z dražby proti vzájemné vykonatelné pohledávce zástavního věřitele v průběhu exekučního řízení vedeného vůči zástavnímu dlužníkovi jako povinnému, na základě kterého bylo exekuční řízení zastaveno.

Za uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 obč. zákoníku lze považovat nejen částečné splnění dluhu, nýbrž i jiné právní skutečnosti, které mají obdobné právní účinky včetně úspěšného započtení vzájemné pohledávky v průběhu exekučního řízení a úspěšného uplatnění nároku dlužníkem u soudu s vydáním pravomocného meritorního rozhodnutí, které vycházejí z existující určité hmotně právní skutečnosti, z níž platný dluh vznikl.

Ustanovení § 159a o.s.ř. – na rozdíl od rozhodčích nálezů ad hoc – i právní zásada, že „soud zná právo“ vylučuje, aby dražebník či účastník dražby ve veřejné dražbě nerespektoval, potažmo „zpochybňoval“, vykonatelnou pohledávku zajištěnou soudcovským zástavním právem vyplývající z určitého výroku rozsudku s následným vyznačením doložky právní moci a vykonatelnosti samotným soudem, jejíž důvodnost byla přezkoumána i v dalším samostatném soudním řízení o zřízení soudcovského zástavního práva vydáním usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva pro tutéž vykonatelnou pohledávku s následným vyznačením doložky právní moci a vykonatelnosti samotným soudem.

Uznání platnosti dražby zástavním dlužníkem ještě před pravomocným skončením řízení o určení neplatnosti dražby zakládá jeho úspěšné uplatnění nároku vůči zástavnímu věřiteli na vydání bezdůvodného obohacení - výtěžku z dražby - z prodeje jeho vydražené nemovitosti s vydáním pravomocného rozsudku, když platí:

1. je-li dražba platná: náleží výtěžek z dražby po odečtení pravých dluhů vlastníka vlastníkovi vydražené věci, a tudíž se jedná o bezdůvodné obohacení vůči tomu, komu byl výtěžek z dražby neoprávněně vyplacen,
2. je-li dražba neplatná: náleží vydražená kupní cena vydražiteli, který ji zaplatil k rukám dražebníka a nenabyl vlastnictví jednotky.

Má-li povahu uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 obč. zákoníku částečné splnění dluhu, má povahu uznání platnosti dražby úspěšné uplatnění nároku zástavního dlužníka vůči zástavnímu věřiteli žalobou o vydání bezdůvodného obohacení s vydáním pravomocného rozsudku výslovně z důvodu, že výtěžek z dražby - po zrušení exekučního titulu až po dražbě - náleží bývalému vlastníkovi vydražené nemovitosti, a nikoli zástavnímu věřiteli, potažmo vydražiteli.

Za uznání platnosti dražby lze uznat i písemné úspěšné započtení pohledávky v rámci exekučního řízení ze strany povinného zástavního dlužníka z titulu bezdůvodného obohacení na výtěžek z dražby vůči zástavnímu věřiteli jako oprávněnému výslovně s odůvodněním, že výtěžek z dražby náleží zástavnímu dlužníkovi, a nikoli zástavnímu věřiteli potažmo vydražiteli, které bylo z tohoto důvodu pravomocně zastaveno.