Rozsah ručení a promlčení

Ačkoli od 1. ledna 2014 nabyl účinnosti občanský zákoník č. 89/2012 Sb., zůstává otázka maximální desetileté promlčecí doby v obchodně právních vztazích ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zákoníku s ohledem na § 3036 obč. zákoníku i nadále aktuální.

1. Smlouva o ručení a jiná smluvní lhůta splatnosti závazku ručitele

Smlouva o ručení je nezbytnou podmínkou platnosti ručitelského prohlášení, jak v rámci občansko právních vztahů, tak i obchodně právních vztahů.

Kumulace smlouvy o ručení a ručitelského ujednání v jedné listině je přípustná

Sjednání jiné než zákonné doby splatnosti závazku ručitele vůči věřiteli je přípustné jen na základě výslovné dohody mezi věřitelem a ručitelem.

Smluvní ujednání o splatnosti ručitelského závazku na základě písemného ujednání mezi věřitelem a ručitelem v rámci ručitelského prohlášení tak, že ručení je splatné do x dnů po doručení písemné výzvy věřitele ručiteli k plnění za dlužníka, nevzniklo, pokud oproti jeho obsahu (označení v záhlaví či v závěru u podpisů) nebylo podepsáno věřitelem jako jednou jeho smluvní stranou.

2. Promlčitelnost výzvy věřitele ručiteli

Právo věřitele vyzvat ručitele k plnění za dlužníka včetně se sjednanou splatností ručení do x dnů od doručení písemné výzvy věřitele ručiteli je právním jednáním (právním úkonem) majetkové povahy, které v režimu obchodního zákoníku podléhá obecné čtyřleté promlčecí době ve smyslu ustanovení § 390 obch. zákoníku.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.3.2016 sp.zn. 28Co 173/2013: „Jde-li o námitku žalovaných o promlčení práva věřitele (žalobce) učinit právní úkon – výzvu žalovaným jako ručitelům (§ 390 obch. Zákoníku), je možno poukázat na skutkový průběh věci, jak je zmiňován shora, předpokladem věřitelova oprávnění domáhat se splnění ručitelského závazku na ručitelích je, že dlužník splatný závazek nesplnil ani v přiměřené době po výzvě. V konečných důsledcích nastala splatnost závazků dlužníka prohlášením konkursu na jeho majetek v roce 2000, když již předtím byl dlužník věřitelem vyzýván k zaplacení již tehdy existujících dluhů a v návaznosti na jeho reakci, kdy dlužné částky nezaplatil, mohl věřitel již v letech 1998, resp. 1999 vyzvat ručitele k zaplacení, což mohl opětovně učinit v roce 2000 v souvislosti s nastalou splatností dluhu prohlášením konkursu. Za situace, kdy tyto věřitel vůči ručitelům učinil až v roce 2008, resp. 2011, se tak jeví, že tyto výzvy učinil až po uplynutí obecné čtyřleté promlčecí doby dle obchodního zákoníku.“

3. Maximální promlčecí doba ručení

Právo věřitele vůči ručiteli lze uplatnit hned po splatnosti celého „zaručeného“ dluhu zpravidla po výzvě věřitele vůči dlužníkovi ke splnění splatného závazku v přiměřené lhůtě, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván, bez toho, že by věřitel musel vůči osobnímu dlužníkovi podat soudní žalobu či dál vyčkávat, zda a kdy osobní dlužník věřiteli dluh zaplatít.

Promlčení práva věřitele vůči ručiteli běží samostatně a poprvé počíná běžet ode dne splatnosti celé jistiny zaručeného dluhu.

Uplatnění peněžního dluhu vůči dlužníkovi v rámci konkurzu přihláškou pohledávky věřitele není uplatněním práva věřitele vůči ručiteli dlužníka, který je v úpadku.

Maximální promlčecí doba 10 let ode dne, kdy poprvé počala běžet promlčecí doba věřitele vůči ručiteli ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zákoníku, je dostatečně dlouhá, aby věřitel u soudu uplatnil svůj nárok vůči ručiteli bez ohledu na jiná ustanovení obchodního zákoníku, tj. bez ohledu na ustanovení § 310 obch. zákoníku i ustanovení § 407 obch. zákoníku.

Doba 10 let k uplatnění práva věřitele vůči ručiteli ode dne, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno, je dostatečně dlouhá a její uplynutí nelze dále prodlužovat v závislosti na vedení nalézacího či konkurzního řízení mezi jinými účastníky než je ručitel. Není-li soudní řízení mezi věřitelem a osobním dlužníkem včetně konkurzního řízení skončeno ani do 10 let ode dne, kdy věřitel mohl poprvé uplatnit právo vůči ručiteli, např. pro délku nalézacího řízení či konkurzního řízení, musí věřitel vůči ručiteli před jejím uplynutím podat žalobu s případným návrhem na přerušení řízení.

Ustanovení § 408 odst. 1 obch. zákoníku brání „nekončícímu“ prodlužování ručení vlastního dluhu – nejčastěji úvěru - s určitou splatností do dne x,y ke škodě třetích osob bez ohledu na dodatečné ručitelem nepředvídatelné právní jednání (právní úkony) či právní skutečnosti nezávislé na jeho vůli bez jeho souhlasu dalším prodlužováním splatnosti zaručeného úvěru, např. dodatky ke smlouvě o úvěru, uznáním dluhu dle § 407 obch. zákoníku, délkou nalézacího či konkurzního řízení tím, že ex lege stanoví maximální délku promlčecí doby na dobu 10 let, ode dne kdy počala běžet poprvé.

Ustanovení § 408 obch. zákoníku tak v zájmu právní jistoty i předcházení ekonomické likvidaci stanoví maximální promlčecí dobu na 10 let ode dne, kdy počala běžet poprvé s jedinou výjimkou probíhajícího soudního řízení mezi jejich účastníky, tj. nikoli dalších osob jako ručitelů či zástavních dlužníků, kteří nebyli jeho účastníky.

Ustanovení § 408 odst. 1 obch. zákoníku tak mj. brání tomu, aby v důsledku neodůvodněné dlouhodobé nečinnosti věřitele či zneužití nárůstů zvlášť vysokých úroků z prodlení v obchodně právních vztazích ke škodě ručitele, věřitel vůči ručiteli namísto včasného uplatnění svého nároku jej uplatnil až po více než 10 letech od splatnosti dluhu již s násobkem původně zaručeného dluhu.

V případě, že mezi účastníky probíhá soudní nebo rozhodčí řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím maximální desetileté promlčecí doby, nelze námitku promlčení s odkazem na maximální promlčecí dobu v tomto řízení úspěšně uplatnit.

stanovení § 408 odst. 1 třetí věta obch. zákoníku i ustanovení § 408 odst. 2 obch. zákoníku nelze aplikovat tehdy, pokud maximální promlčecí doba uplynula před zahájením soudního nebo rozhodčího řízení a žalovaný námitku promlčení v později zahájeném řízení vůči jeho osobě řádně uplatnil.

4. Běh promlčecí doby mimo konkurzní (insolvenční) řízení

V případě žalob věřitele vůči ručiteli dlužníka, který je v úpadku, je nutno zohlednit, že věřitel vůči svému dlužníkovi v úpadku přihláškou pohledávky v konkurzním (insolvenčním) řízení uplatnil pouze příslušenství jistiny dluhu ke dni prohlášení konkurzu na majetek jeho dlužníka.

Promlčecí doba příslušenství jistiny narostlé až po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka vůči dlužníkovi i ručiteli běží dál nezávisle na probíhajícím konkurzním (insolvenčním) řízení.

5. Rozsah ručení za dodatečné změny splatnosti a výše zaručeného dluhu

Většina úvěrových smluv je až po vystavení ručitelského prohlášení bez souhlasu ručitele dodatečně i několikrát podstatně měněna jejími dodatky s prodlužováním splatnosti splátek úvěru i se změnou výše úroků a smluvních úroků z prodlení, což však nemůže jít bez souhlasu ručitele k jeho tíži.

Ručitel jako osoba odlišná od dlužníka ručením zajišťuje úvěr jen v rozsahu a se splatností úvěru dle smlouvy o úvěru ve znění ke dni podpisu ručitelského prohlášení, jinak je zapotřebí výslovného souhlasu ručitele k dodatečným podstatným změnám obsahu zaručeného úvěru, zvláště k prodloužení jeho splatnosti, výše úroků či smluvních úroků z prodlení dodatkem smlouvy o úvěru, jakož i k uznání dluhu dle § 407 obch. zákoníku, k privativní novaci apod.

Pro určení běhu promlčecí doby ručení a jeho rozsahu je rozhodující úvěrovou smlouvou sjednaná výše úvěru a jeho splatnost, jakož i výše úroků a smluvních úroků z prodlení, a to ke dni vystavení ručitelského prohlášení, pokud ručitel výslovně nesouhlasil s dodatečnými změnami zaručeného dluhu včetně jeho splatnosti či výše.

Věřitel se může vůči ručiteli domáhat zaplacení pouze aktuální výše zůstatku dluhu ke dni doručení výzvy k plnění za dlužníka, ke dni podání žaloby potažmo ke dni vyhlášení rozsudku soudu a nikoli v plné výši bez ohledu na částky do té doby prokazatelně vyplacené dlužníkem, případně z jiných zajišťovacích práv, zvláště ze zástavních práv zajišťujících tytéž úvěry.

Splnění dluhu - byť částečné - bez dalšího vyvolává zánik pohledávky věřitele – byť částečné – a v tomto rozsahu bez dalšího vyvolává i zánik zajištění tohoto závazku včetně ručení, pročež je vždy nezbytné, aby petit žaloby a výrok rozsudku byl vždy formulován tak, že plněním věřitele či ručitele na žalovanou pohledávku žalobce zaniká závazek druhého z nich.

Poznámky:

Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013 sp. zn. 31 Cdo 4091/2010: R 21/2014: “Ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), a to aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, „zakazuje“ v tomto řízení uplatnit námitku promlčení. Z ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. plynoucí nemožnost dlužníka vznést námitku promlčení neznamená, že by ručitele za pohledávku dlužníka, proti němuž nebylo zahájeno před uplynutím desetileté promlčecí doby soudní nebo rozhodčí řízení, stíhal týž zákaz namítnout promlčení jako dlužníka. Je tak zcela zjevné, že účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 408 odst. 1, větě druhé, obch. zák. je eliminovat nepříznivý důsledek - promlčení pohledávky v důsledku uplynutí desetileté promlčecí doby, k němuž došlo jen z důvodu délky soudního či rozhodčího řízeni, byť samotný právní úkon směřující k uspokojení nebo určení práva učinil věřitel včas. Jelikož zákaz uplatnit námitku promlčení se vztahuje jen na soudní nebo rozhodčí řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty, nemůže se týkat osoby (zde ručitele), který účastníkem takového řízení (v pozici žalovaného) nebyl.” Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2014 sp.zn. 29 Cdo 1471/2012 (Výběr NS 118/2014)

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2015 sp. zn. 33 Cdo 2537/2014: “Podá-li věřitel žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka. Ručitel může vůči věřiteli vznést jak námitky ze svého (ručitelského) závazku, tak i námitky vyplývající ze vztahu dlužníka k věřiteli (včetně námitky promlčení práva věřitele), i když je dlužník neuplatnil. Vzhledem k tomu, že dlužník a ručitel mají v řízení postavení samostatných společníků, úkony každého z nich mají právní účinky jen ve vztahu k tomu, který je učinil. Jestliže tak námitku promlčení vznesl pouze dlužník, mohou se právní účinky úspěšné námitky promlčení vztahovat pouze vůči němu, a nikoli též vůči ručiteli, který v rámci své procesní obrany neuplatnil námitku, že je promlčena věřitelova pohledávka vůči dlužníku.”

„Písemné uznání dluhu, jde-li navíc o uznání kvalifikovaně v tom směru, že pohledávka byla uznána co do důvodu a výše, má podle § 110 odst. 1 za následek, že věřiteli začne k uplatnění jeho nároku plynout nová, a to desetiletá promlčecí lhůta ode dne, kdy byla pohledávka dlužníkem uznána, popř. ode dne, kdy uplynula dlužníkovi lhůta k plnění. V důsledku jednostranného projevu dlužníka se tak prodlužuje lhůta k uplatnění nároku. Z hlediska postavení ručitele by to znamenalo, že namísto původního závazku s promlčecí lhůtou tří let, po jejímž uplynutí mohl ručitel vznést námitku promlčení, by se tato doba prodloužila na dobu deseti let. Za tohoto stavu by tudíž mohl ručitel úspěšně vznést námitku promlčení až po uplynutí desetileté lhůty (nehledě k možnosti opětovného uznání pohledávky dlužníkem). Tím by se zhoršilo postavení ručitele ve srovnání se stavem, který existoval v době, kdy ručitel převzal ručitelský závazek. Takový důsledek – pokud ovšem i sám ručitel neuznal pohledávku vůči věřiteli kvalifikovaným způsobem – je v rozporu se zákonnou úpravou právního postavení ručitele. K týmž závěrům z hlediska možnosti ručitele vznést úspěšně námitku promlčení lze dospět i v případě, že povinnost dlužníka uspokojit pohledávku věřitele byla vyslovena rozsudkem“ (in.:Komentář Občanského zákoníku, I. svazek, Panorama Praha 1987, prof. Češka a kol., str. 209)