K prokazování ušlého zisku z neplatného právního jednání (právní skutečnosti)

V právní praxi je s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu na žalobci (poškozeném) vyžadováno, aby v řízení o náhradu škody ve formě ušlého zisku vždy prokázal, jaká konkrétní příležitost mu ušla.

1.Desetiletí trvající nesprávná a vnitřně nelogická judikatura v otázce prokazování ušlého zisku spočívá v tom, že doposud nerozlišovala, k jakému účelu poškozený jako nabyvatel předmětnou věc (majetkové právo) neplatně nabýval, tj. zda jako investici či pro vlastní potřebu.

2. V případě, že poškozený prokazatelně pořizoval nemovitost (věc nebo majetkové právo) jen jako svoji investici za účelem zisku, nemusí již v řízení o náhradu škody ve formě ušlého zisku z neplatného právního jednání (právní skutečnosti) dál prokazovat, k jakému účelu by použil „vázané“ (nevrácené) peněžní prostředky v souvislosti s neplatným nabytím nemovitosti (věci, majetkového práva) neboť „korunním“ důkazem je právě samotný účel vlastního neplatného nabytí.

3. Ušlý zisk poškozeného spočívající v nemožnosti obvyklého investování „zmrazené“ (nevrácené) kupní ceny (ceny dosažené vydražením) po rozhodné období je v řízení o náhradu škody zpravidla prokázán:

- vlastní neplatnou koupí (neplatným vydražením) předmětné nemovitosti jen za účelem investice poškozeného spočívající např.: v i) obvyklém nájemném + ii) roční obvyklým nárůstem tržních cen srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase,

-obvyklým dějem v časové ose realizovaného investování poškozeným před neplatným nabytím nemovitosti za účelem jejich tržního pronájmu s pravidelným nárůstem jejich tržní ceny cca x% ročně,

-majetkovými poměry poškozeného vylučující jinak poměrně častou nevěrohodnost žalob na ušlý zisk ze strany do té doby jinak málo majetných fyzických osob

4. Protože kdykoli v minulosti i nyní lze až na akademické výjimky ve stejném místě a čase pořídit srovnatelně lukrativní nemovitosti (věc, majetkové právo) za srovnatelnou kupní cenu se srovnatelným výnosem z i) nájmu a z ii) pravidelného nárůstu tržní ceny nemovitosti za každý rok, je zpravidla prokazatelné, že poškozený by s ohledem na obvyklý děj v rozhodné době mnoha let před i po neplatném nabytí se srovnatelným ziskem pořídil jinou nemovitost se srovnatelným výnosem.

5. Naopak v případě, že poškozený neplatně pořídil věc (majetkové právo) nikoli za účelem zisku, např. byt pro vlastní bydlení, musí v řízení o náhradu škody ve formě ušlého zisku plně prokázat, z jaké konkrétní ušlé příležitosti či jakého titulu mu měl ujít žalovaný zisk tak, jak je prokazováno doposud, tj. zásadně nepostačí odkaz na samotné neplatné nabytí.

6. V řízení o náhradu škody ve formě ušlého zisku tak má poškozený mimo jiné prokazovat, k jakému účelu předmětnou věc (majetkové právo) neplatně nabyl, tj. zda jako investici nebo pro vlastní, případně jinou neziskovou, potřebu, z čehož následně vyplývá rozdílný rozsah dokazování ušlého zisku; prokáže-li poškozený, že neplatně nabytou věc (majetkové právo) nabýval za účelem zisku, např. investiční byt, nemusí - jako desetiletí doposud – nesmyslně dál prokazovat, k čemu že by „zmrazenou“ částku ve výši jím zaplacené kupní ceny na neplatnou kupní smlouvu (neplatnou veřejnou dražbu) v rozhodné době býval použil …

Autorem je JUDr. Luboš Chalupa