K náhradě újmy (škody) z titulu prevence dle § 2901 Občanského zákoníku

V právní praxi je prozatím nesprávně vykládána odpovědnost za újmu (škodu) z titulu prevence s nesprávnou aplikací ustanovení § 2901 obč. zákoníku.

Odpovědnost za újmu (škodu) vzniklou konáním a jinak než konáním (tzv. zvláštní případy)

1. Již z důvodové zprávy k § 2900 - § 2903 občanského zákoníku vyplývá, že ustanovení § 2901 obč. zákoníku – na rozdíl od § 2900 obč. zákoníku - zakládá odpovědnost za újmu (škodu) vzniklou jinak než konáním, tj. i nekonáním, které důvodová zpráva nazývá obecněji jako „zvláštní případy“:

„Předně se navrhuje rozlišit prevenční povinnost v souvislosti s nebezpečím vzniku újmy k o n á n í m, tedy aktivním postupem jednající osoby, která má obecně nastoupit jako bezvýjimečná, a proti tomu případy zvláštní, které nebezpečí újmy (na životě, zdraví a na osobních právech, popřípadě majetku) má svůj základ ve zvlášť upravených situacích. Návrh vychází z pojetí, že kdo v soukromém styku koná, má konat tak, aby z toho nevznikla bezdůvodná újma… Zvláštní případy, které se pojí s povinností zakročit, jsou vytknuty jako vytvoření nebezpečné situace nebo kontrolu nad ní a případ odůvodněný povahou poměru mezi osobami. Jinak se vyžaduje zakročení jen v případech, kdy lze hrozící újmu snadno odvrátit a kdy následky hrozící újmy zjevně převyšují námahu a úsilí, které je třeba k zákroku vynaložit. Práva a povinnosti zakročujícího i osoby, v jejímž zájmu bylo zakročeno, se posoudí podle ustanovení o nepřikázaném jednatelství…“

2. Oproti ustanovení § 2900 obč. zákoníku, zakládajícího povinnost počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě, ustanovení § 2901 obč. zákoníku zakládá zákonnou povinnost zakročit na ochranu majetku jiného každému, kdo vytvořil nebezpečnou situaci (konáním či nekonáním) nebo má nad ní kontrolu, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života.

3. Ustanovení § 2900 a § 2901 obč. zákoníku nezužují odpovědnost za újmu (škodu) jen na konání škůdce, nýbrž je zvlášť rozlišují na:

4. konání (§ 2900 obč. zákoníku) se zákonnou povinností počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života

5. zvláštní případy (§ 2901 obč. zákoníku), tj. jinak než konáním: a) kdo vytvořil nebezpečnou situaci, b) kdo má kontrolu nad nebezpečnou situací, c) odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, d) kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit, má - z tohoto objektivního stavu vyplývající – zákonnou povinnost zakročit na ochranu jiného, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života

4. Vytvoření nebezpečné situace se zákonnou povinností zakročit na ochranu jiného ve smyslu ustanovení § 2901 obč. zákoníku je i stav, kdy tuzemská obchodní korporace (podnikatel), která měla zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, nijak neseznamuje s obsahem soudních (úředních) písemností řádně doručených do její datové schránky (žaloby, kvalifikované výzvy k podání vyjádření k žalobě, předvolání k ústnímu jednání, rozsudku, návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva, usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva) - zpravidla alespoň jednou za 10 dní - ani se neseznamuje s obsahem doporučené pošty doručené do jejího sídla, čímž objektivně vystavuje třetí osoby riziku vydání pravomocných soudních rozhodnutí, např. exekučního titulu či soudcovského zástavního práva, které mohou být s účinky ex tunc zrušeny či zbaveny účinků právní moci a vykonatelnosti s určením neplatnosti dotčené právní skutečnosti, případně právního jednání, k tíži dobrověrné třetí osoby, např. vydražitele ve veřejné dražbě.

5. Mám za to, že konáním v širším smyslu dle ustanovení § 2900 obč. zákoníku zakládajícím odpovědnost za újmu (škodu) je i samotné podnikání škůdce v rozhodné, v jehož rámci se po dobu mnoha let prokazatelně nijak neseznamoval (ignoroval) s řádně doručenými úředními písemnostmi včetně meritorních rozsudků a usnesení soudu řádně doručeným do jeho datové schránky či jeho sídla (místa podnikání) s objektivním rizikem neplatného pořízení věci dobrověrným poškozeným a z toho vyplývající škodou k tíži poškozeného.

Povinnost zakročit na ochranu jiného před hrozící škodou preventivními právními prostředky

6. Ten, kdo vytvořil nebezpečnou situaci (např. neseznamováním se s písemnostmi včetně rozsudku doručovanými do datové schránky a do sídla společnosti), nebo má nad ní kontrolu, je ex lege povinen zakročit na ochranu jiného podáním k tomu zákonem určených zvláštních – preventivních - právních institutů (např. žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy, návrh na vydání předběžného opatření zdržení se konání dražby, písemná žádost o odložení dražby), které bez dalšího vylučují vznik neplatného právního jednání (právní skutečnost) a tím i hrozící škodu k tíži jiné osoby.

7. Při prokázání vytvoření nebezpečné situace ve smyslu ustanovením § 2901 obč. zákoníku - i kontrolou nad ní - obchodní společností (podnikatelem) coby zástavním dlužníkem spočívající v jejím dlouhodobém ignorování doručování úředních písemností do její datové schránky i do jejího sídla (neseznamování se obsahem datové schránky i s obsahem poštovní schránky na adrese jeho sídla) - přes prokazatelné doručení oznámení dražebníka o konání dražby doporučeným dopisem s dodejkou - je v rozporu s ustanovením § 2901 obč. zákoníku, pokud takováto obchodní společnost (podnikatel) nijak na ochranu majetku dražitelů včas nezakročila tak, aby veřejná dražba nebyla – neplatně - provedena, ač to vyžadovaly okolnosti případu, a to:

a) do 7 dnů před zahájením dražby dle § 46b zákona o veřejných dražbách nepodala preventivní žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, pro níž by se dražba bez dalšího až do skončení řízení ex lege nemohla konat, ani

b) do zahájení dražby dle § 46b zákona o veřejných dražbách nepodala návrh na vydání předběžného opatření zdržení se zahájení dražby, pro něž by se dražba bez dalšího až do skončení řízení ex lege nemohla konat, ani

c) do zahájení dražby nepodala řádnou písemnou žádost o upuštění od dražby, splňující zákonné podmínky dle § 46 odst.1 i § 10 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, která by ex lege vedla k odložení dražby, v příčinné souvislosti s výše uvedeným porušením zákonné povinnosti zástavního dlužníka zakročit na ochranu jiných vzniká vydražiteli škoda z titulu neplatné veřejné dražby.

9. Povinnost zakročit na ochranu jiného ve smyslu ustanovení § 2901 obč. zákoníku naplňuje i včasné podání preventivního písemného podání u soudu či u jiné k tomu zákonem určené osoby, kterým je bez dalšího vyloučen vznik hrozící újmy k tíži jiných osob, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života.

Autorem článku je JUDr. Luboš Chalupa

Judikatura: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2020 sp.zn 25Cdo 3510/2019: „Zvláštní podmínky, za nichž vznikne subjektu povinnost k náhradě škody způsobené jeho omisivním jednáním (nekonáním), pak stanoví § 2901 o.z. Za východisko právní úpravy, jež zakládá odlišný odpovědnostní režim v závislosti na tom, zda škoda vzešla z aktivního či pasivního jednání škůdce, lze považovat obecnou tezi, že každý by měl v zásadě odpovídat za své konání, tedy jednání, jímž aktivně ovlivňuje okolí a může zasáhnout do právní sféry jiného, avšak požadovat po osobě, aby zakročila na ochranu jiného, ačkoli se na kauzálním procesu vedoucím ke vzniku škody nepodílela, je možno pouze ve specifických a zvlášť odůvodněných případech. Zákon tak ukládá tzv. zakročovací povinnost toliko 1) tomu, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu, 2) odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, potažmo 3) tomu, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažnost zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. To vše za podmínky, že vznik předmětné povinnosti odůvodňují okolnosti případu či zvyklosti soukromého života.“