Rozsah vypořádání vnosů manžela dle § 149 odst. 2 obč. zákoníku č. 40/1964

V právní praxi doposud panují nejasnosti o rozsahu aplikace ustanovení § 149 odst. 2obč. zákoníku č.40/1964Sb. po zúžení SJM až do jeho vypořádání a možnosti samostatného uplatnění nároku jednoho z manželů vůči druhému z nich ještě před zahájením řízení o vypořádání SJM z titulu výplaty společného dluhu obou manželů jen jedním z nich z jeho výlučných prostředků po zúžení či zániku SJM, např. hypotéčního dluhu před podáním žaloby zástavního věřitele či exekuce.

Bezdůvodnou podstatnou výhodou jednoho z manželů (bývalých manželů) k tíži druhého je vyplacení vysokého společného dluhu jen jedním z manželů (bývalých manželů) až po zúžení či dokonce zániku SJM prokazatelně z jeho výlučných prostředků a podmiňování jinak bezodkladného vyplacení zákonného podílu v rozsahu 1/2 na společném dluhu druhým z manželů (bývalých manželů) zpravidla mnohaletými až desetiletím trvajícími budoucími soudními řízení včetně rizika devalvace, inflace, úmrtí, nemajetnosti, úpadku apod.

Očividnou obstrukcí jednoho z manželů k tíži druhého je úmyslné vyvolávání stavu, kdy druhý z manželů pod hrozbou soudního řízení ze strany věřitele s vysokými náklady řízení, nárůstu úroků z prodlení exekuce je donucen po zúžení či zániku SJM do jeho vypořádání vyplatit vysoký společný dluh (hypotéka, leasing, spotřební úvěr s vysokým úročením) s odkazem na to, že druhý z manželů se odmítá na úhradě společného dluhu jakkoli podílet s odkazem na budoucí vypořádání zaniklého SJM reálně v řádu mnoha let až desetiletí často po absolvování předcházejících řízení o výchovu a výživu nezl. dětí pro dobu po rozvodu manželství, o rozvod manželství, o vypořádání společného nájmu družstevního bytu.

Ustanovení § 149 odst. 2 věta druhá obč. zákoníku se nevztahuje na vzájemné právní vztahy mezi manžely z výlučného majetku jednoho z manželů na výlučný majetek druhého z manželů. V takovém případě se v případě půjčky peněz jedná o běžnou půjčku peněz realizovanou za trvání SJM, případně o bezdůvodné obohacení, je-li smlouva neplatná.

Aplikace ustanovení § 149 odst. 2 věta druhá obč. zákoníku o vypořádání investic z výlučného majetku jednoho z manželů na společný majetek a investic ze společného majetku na ostatní majetek jednoho z manželů je zásadně limitována samotným trváním společného jmění manželů, jehož zánikem nastupují obecná ustanovení obč. zákoníku včetně ustanovení § 511 odst. 3 obč. zákoníku; ustanovení § 149 odst. 2 věta druh obč. zákoníku po zániku SJM lze aplikovat jen per analogiam.

Půjčka jednoho z manželů z jeho výlučných prostředků vyplacená až po zúžení SJM v tomto rozsahu druhému z manželů do jeho výlučného majetku je vyloučena z režimu vypořádání vnosů ve smyslu ustanovení § 149 odst. 2 věta druhá obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., které se vztahuje jen na investice z výlučného majetku do společného majetku a na investice ze společného majetku do výlučného majetku.

Splnil-li jeden z manželů až po zúžení SJM výlučně ze svých prostředků společný dluh manželů vůči třetí osobě, má tento manžel nárok vůči druhému z manželů jako spoludlužníkovi na úhradu zásadně ½ jím zaplacené částky ve smyslu ustanovení § 511 odst. 3 obč. zákoníku, případně ustanovení § 149 odst. 2 věta druhá obč. zákoníku, jenž lze uplatnit samostatně v soudním řízení, aniž by byl nucen vyčkávat x let až desetiletí, zda kdy a zda úplně bude zaniklé SJM vypořádáno dohodou anebo pravomocným rozsudkem soudu. Zaplatil-li například jeden z manželů po zúžení SJM společný dluh manželů z hypotéčního úvěru pod hrozbou exekuce, insolvence, vysokých úroků z prodlení, může se vůči druhém z manželů v samostatném soudním řízení bez dalšího domáhat vyplacení ½ jím zaplacené částky věřiteli bez ohledu na další trvání manželství včetně x letého soudního řízení o výchovu a výživu nezl. dětí pro dobu po rozvodu, o rozvod manželství, o zrušení a vypořádání nájmu družstevního bytu a o vypořádání SJM.

Je zásadně nepřijatelné a příčící se dobrým mravům, aby manžel, který pod hrozbou soudního řízení ze strany věřitele či exekuce ze svých výlučných prostředků až po zúžení SJM či zániku SJM vyplatil společný dluh manželů vzniklý za trvání manželství, byl druhým z manželů odkazován až na budoucí zánik SJM či jeho vypořádání, a tím prozatím ze svého po dobu mnoha let až desetiletí ze svého zásadně v rozsahu ½ za druhého z manželů nesl často miliónové částky.

R 63/2012: “Vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda tato pohledávka patří do společného jmění manželů.”