Právní povaha správního rozhodnutí schvalujícího hmotně právní úkon

Z důvodu rostoucí složitosti řízení s žalovanými vícečetnými nároky i k opakovaným rozsáhlým podáním účastníků se stává, že soud někdy nerozhodne o části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost. Soudní judikaturu je v otázce vydání doplňujícího rozsudku nutno revidovat, nejlépe vydáním sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu.

Pro překotnost zemědělských restitucí na základě zákona o půdě s překrývajícími se rozdílnými původními oprávněnými osobami po 40 leté rozhodné období s četností postupně dělených pozemků se vyskytují případy uzavření dohod o vydání téhož pozemku dvěma různým oprávněným osobám schválených dvěma různými pravomocnými rozhodnutími pozemkového úřadu, čímž vyvstává otázka, která z více různých oprávněných osob po právu nabyla vlastnictví, a tím i právní povahy schvalovacího rozhodnutí pozemkového úřadu a jeho opravy.

Ustanovení § 9 zákona o půdě je ustanovením kogentním v rozsahu působnosti zákona o půdě ve prospěch pozemkového úřadu omezujícího obecnou (generální) pravomoc soudu rozhodovat o vlastnictví oprávněných a povinných osob, nestanoví-li toto ustanovení výslovně pravomoc soudu jinak, z čehož vyplývá, že meritorní rozhodnutí soudu vydané v očividném rozporu s tímto kogentním ustanovením je nicotné pro nedostatek pravomoci soudu.

Z kogentního ustanovení § 9 zákona o půdě vyplývá, že v režimu zákona o půdě má soud pravomoc rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby jen:

1. v případě dohody o vydání věci jen v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o půdě
2. nedojde-li k dohodě o vydání nemovitosti, jen v rámci odvolání proti negativnímu rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví oprávněné osoby ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě.

Je-li předmětná pozemková parcela (budova) vydána oprávněné osobě a v tomto rozsahu schválena pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu, je bez dalšího vyloučena pravomoc soudu o určení vlastnictví takovéto pozemkové parcely (budovy), jinak se jedná o nicotné soudní rozhodnutí, zvláště bylo-li vydáno až na základě opravného rozhodnutí pozemkového úřadu.

V souladu s kogentním ustanovením § 9 odst. 4 zákona o půdě - z důvodu schválení dohody o vydání věci pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu – měl výlučnou pravomoc rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby jen pozemkový úřad a poté jen v případném odvolacím řízení soud ve smyslu ustanovení § 9 odst. 5 zákona o půdě jen v rozsahu pozemkových parcel (budov), které výslovně nebyly oprávněné osobě dohodou o vydání věcí konkrétně vydány; o jiných pozemkových parcelách (budovách) nelze mimo režim kogentního ustanovení § 9 odst. 3,4 zákona o půdě rozhodnout, natož v rámci odvolání proti „opravnému rozhodnutí pozemkového úřadu.“

V případě střetu dvou nabývacích titulů k téže pozemkové parcele (budově) dvou dohod o vydání věcí na základě zákona o půdě uzavřených mezi toutéž povinnou osobou a dvěma různými oprávněnými osobami je rozhodující skutečností zakládající pravé vlastnické právo, které ze schvalovacích rozhodnutí pozemkového úřadu nabylo dříve právní moci a tím bylo dovršeno pozbytí vlastnictví čs.státu (povinné osoby) a nabytí vlastnictví oprávněné osoby. Nabytí vlastnictví prvé z oprávněných osob vylučuje následné nabytí vlastnictví k téže věci od téže osoby na základě téhož nabývacího titulu pro nezbytnou absenci vlastnického práva převodce.

Rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání týchž věcí, které byly již předtím vydány jiné oprávněné osobě jinou dohodou o vydání věcí schválenou dřívějším pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu, je v dotčené části pro neexistující vlastnické právo i držbu předmětných nemovitostí čs.státu (povinné osoby) pro absolutní nemožnost plnění bez dalšího nicotné a nevyvolává žádné právní účinky.

Dohodu o vydání věcí jako hmotně právní úkon nelze – obdobně jako u rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva – mimo dodatek dohody o vydání věci dodatečně autoritativně doplňovat či upřesňovat rozhodnutím pozemkového úřadu o schválení dohody ve formě správního rozhodnutí, případně opravným usnesením; takové správní akty jsou v dotčeném rozsahu nicotné.

Dohodu o vydání věci lze správním rozhodnutím pozemkového úřadu schválit jako celek či schválit jen určitou část a zbývající část neschválit s právem na přezkoumání neschválené dohody, případně části, soudem; nelze jím však v žádném případě zasahovat do jejího obsahu ve formě doplnění či upřesnění předmětu dohody o vydání věcí, neboť se jedná o nepřípustný střet schvalovacího správního rozhodnutí a hmotně právního úkonu, jinak se v dotčené části jedná o nicotné správní rozhodnutí.

Rozhodnutí správního orgánu měnící dodatečně obsah schvalovaného hmotně právního úkonu – rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva či o schválení dohody o vydání věci – je v dotčeném rozsahu nicotné, neboť správním rozhodnutím nelze nahrazovat chybějící vůli účastníků hmotně právního úkonu.

Rozhodnutí o schválení/neschválení dohody o vydání věcí ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2, 3 zákona o půdě a rozhodnutí o určení vlastnictví dle § 9 odst. 4 zákona o půdě jsou zcela rozdílná správní rozhodnutí; na jedné straně se jedná o schvalovací rozhodnutí bez jakékoli možnosti zásahu do obsahu hmotně právního úkonu, na druhé straně se jedná o autoritativní konstitutivní rozhodnutí správního orgánu o určení vlastnictví oprávněné osoby s možností jeho následné opravy bez závislosti na vlastní obsah dohody o vydání věci.

Naopak konstitutivní rozhodnutí pozemkového úřadu o určení vlastnictví dle § 9 odst. 4 zákona o půdě lze – na rozdíl od schvalovacího rozhodnutí pozemkového úřadu dohody o vydání věcí – opravit s možností upřesnění výměr v opravovaném rozhodnutí.

Rovněž rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nelze upřesňovat a opravovat výměru převáděných nemovitostí, a to ani opravným rozhodnutím katastrálního úřadu ani v rámci přezkoumání správního rozhodnutí o nepovolení vkladu v soudním řízení.

V případě střetu dvou nabývacích právních titulů k téže věci založeného týmž právním předpisem je – je-li jinak dána rovnocennost jejich závaznosti a vykonatelnosti – rozhodující, které z nich vzniklo dříve, neboť právně účinným převodem (přechodem) téže věci je vyloučen pozdější převod (přechod) vlastnictví další osobě.

Základní právní úprava:

Ustanovení § 9 zákona o půdě [Uplatnění nároku]

(1) Nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

(2) Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.

(3) Rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody přezkoumá na návrh účastníka soud. Jestliže ani soud dohodu neschválí, vrátí věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci

(4) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

(5) Pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.

(6) Proti rozhodnutí pozemkového úřadu podle odstavců 3, 4 a 5 je možno podat žalobu k soudu 25.

(7) V rozhodnutí podle odstavců 2 a 4 musí být uvedena výše pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 a lhůta k jejich zaplacení. Toto rozhodnutí může pozemkový úřad vydat i dodatečně, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí dle odstavců 2 a 6.

(8) Účastníky řízení podle tohoto ustanovení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a povinná osoba.

(9) Řízení podle odstavce 2 je zahájeno dnem doručení dohody uzavřené dle odstavce 1 pozemkovému úřadu. Řízení podle odstavce 4 je zahájeno uplynutím lhůty dle odstavce 1 nebo oznámením některého účastníka, že k dohodě nedojde.