K vydání užitku, který by ochuzený byl získal

Ustanovení § 3004 odst. 1 obč. zákoníku nově řeší stoletý právní problém „střetu“ mezi ustanoveními občanských zákoníků o bezdůvodném obohacení a náhrady škody ve formě ušlého zisku včetně ušlého nájemného.

Z judikatury [1] vyplývá, že právní vztahy z bezdůvodného obohacení vzniklé (započaté) do 31.12. 2013 se ve smyslu ustanovení § 3028 obč. zákoníku řídí ustanoveními § 451 až § 459 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., i když pokračují (trvají) po 31.12. 2013, a to až do svého zániku.

Právní vztahy na náhradu ušlého zisku včetně ušlého nájemného v souvislosti s užíváním věci bez právního důvodu (bezesmluvní užívání) mezi ochuzeným a obohaceným vzniklé (započaté) do 31.12. 2013 se tak až do svého zániku, zpravidla vyklizení (vydání) věci, řídí ustanoveními o náhradě škody dle § 420 až § 450 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.

Vzhledem k tomu, že mezi právní úpravou vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 až § 459 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a právní úpravou vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 až § 3005 obč. zákoníku včetně jeho rozsahu je zásadní rozdíl, je nalezení odpovídající zákonné úpravy stěžejní.

Vydání „užitku, který by ochuzený byl získal“ včetně ušlého nájemného je v rámci bezdůvodného obohacení právně přípustné jen pro právní vztahy mezi obohaceným a ochuzeným vzniklé (započaté) až od 1.1. 2014 a je vyloučeno pro právní vztahy, které se ve smyslu ustanovení § 3028 obč. zákoníku řídí dosavadní právní úpravou.

Právní vztahy mezi ochuzeným a obohaceným v rozsahu ušlého zisku včetně ušlého nájemného: “který by ochuzený byl získal” vzniklé (započaté) až od 1. ledna 2014 se řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení § 2991 a § 3005 obč. zákoníku, jak vyplývá z ustanovení § 3028 obč. zákoníku.

Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání věci bez právního důvodu (bezesmluvní užívání) dle § 451 a násl. obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku včetně ušlého nájemného dle § 442 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. jsou zcela rozdílné právní instituty s rozdílnou skutkovou podstatou vyžadující jiná rozhodující žalobní tvrzení, jiný rozsah dokazování i jiná skutková zjištění soudu.

Změna (rozšíření) žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci bez právního důvodu vzniklého (započatého) do 31.12. 2013 na (o) nárok na ušlé nájemné za užívání téže věci mezi obohaceným a ochuzeným vzniklého (započatého) do 31.12. 2013 vyžaduje připuštění změny žaloby pravomocným usnesením soudu.

Nestanoví-li zákon výslovně jinak, nejsou užitky včetně plodů ve smyslu ustanovení § 458 odst. 2 obč. zákoníku a § 3004 odst. 1 obč. zákoníku, jakož i užitek, který by ochuzený byl získal ve smyslu ustanovení § 3004 odst. 1 obč. zákoníku, příslušenstvím pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž dílčím, samostatně žalovatelným a samostatně promlčitelným nárokem na vydání bezdůvodného obohacení.

V případě podání řádné žaloby o vydání bezdůvodného obohacení za užívání cizí věci bez právního důvodu dle § 451 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. i řádné žaloby o vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užití cizí hodnoty dle § 2991 obč. zákoníku výslovně jen ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase je pro uplatnění dalšího, dílčího, samostatně žalovatelného i promlčitelného nároku v rozsahu vydání užitků nezbytné připuštění změny (rozšíření) žaloby.

Ustanovení § 3004 odst. 1 obč. zákoníku je v rozsahu vydání užitku, který by byl ochuzený získal, mezi obohaceným a ochuzeným vůči ustanovení § 2952 obč. zákoníku ustanovením zvláštním. Ochuzený tak vůči obohacenému z titulu ušlého nájemného (užitku, který by ochuzený byl získal) může uplatnit v tomto rozsahu nárok na základě ustanovení § 3004 odst. 1 obč. zákoníku o bezdůvodném obohacení, a nikoli z titulu náhrady škody ve formě ušlého zisku dle ustanovení § 2952 obč. zákoníku.

Ustanovení § 3004 odst. 1 obč. zákoníku pro právní vztahy mezi obohaceným a ochuzeným vzniklé (započaté) od 1.1.2014 rozšiřuje rozsah vydání bezdůvodného obohacení o „užitky, které by ochuzený byl získal“, tj. i ušlé nájemné, které je pro právní vztahy vzniklé (započaté) do 31.12. 2013 možné žalovat jen v rámci nároku na náhradu škody ve formě ušlého zisku (nájemného) dle § 442 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.

Poznámky:

1)Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.12.2018 sp.zn. 28Cdo 1948/2018: „K určení právního režimu sporného nároku z bezdůvodného obohacení postačí uvést, že podle § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jež se netýkají práv osobních, rodinných a věcných, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé řídí dosavadními právními předpisy. Právy a povinnostmi vzniklými z právního vztahu se zde rozumí též nároky z bezdůvodného obohacení vyvolaného plněním na základě neplatné smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1632/2017, přiměřeně viz též usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 977/2008) či plněním dle právního důvodu založeného před účinností zákona č. 89/2012 Sb., a to i v případě, že odpadl až po 1. 1. 2014 [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5369/2016, přiměřeně viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 585/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50/2007, a Hulmák, M. In: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Praha: C. H. Beck, 2014. s. 2322–2323]. Ať již by tedy byl řešený případ posuzován dle pravidel o bezdůvodném obohacení vzniklém plněním na základě neplatné smlouvy (uzavřené v roce 2007), nebo podle norem o majetkovém prospěchu získaném z právního důvodu, který odpadl (ústního příslibu odvolaného nejpozději k 15. 2. 2012), bylo by nepochybně namístě aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013.“