Změna a potvrzení neúplného výroku rozsudku soudu I. stupně ve věci samé

Odvolací soud nemůže vědomě ignorovat základní procesní ustanovení občanského soudního řádu napravující vady výroku rozsudku soudu I. stupně spočívající v jeho neúplnosti s odůvodněním, že je to jedno, jestli je výrok rozsudku soudu I.stupně v části předmětu řízení neúplný, protože v dotčeném rozsahu žalobu stejně zamítá.

. Smyslem ustanovení § 166 o. s. ř. i ustanovení § 222 odst. 2 o. s. ř. je v souladu s principem hospodárnosti, přiměřené délky řízení i spravedlnosti (zákonnosti) předcházet hrubé vadě občanského soudního řízení, aby soud vědomě nevydal pravomocný rozsudek soudu s neúplným výrokem o jinak řádně žalovaném nároku nebo jeho části včetně vzájemné žaloby o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti.

Nestanoví-li zákon výslovně jinak, je občanské soudní řízení dvojinstanční. Dvojinstačnost občanského soudního řízení kategoricky vylučuje, aby odvolací soud meritorně rozhodl o části žalovaného nároku, případně i o celém žalovaném nároku, v prvním stupni pro neúplnost výroku rozsudku soudu I. stupně, a to i pokud odvolací soud v tomto rozsahu žalobu zamítá.

Dvojinstačnost řízení jako základní prvek spravedlivého soudního řízení vždy vylučuje, aby odvolací soud rozsudkem zamítl žalobu v rozsahu, ve kterém o ní nerozhodl rozsudek soudu I. stupně včetně doplňujícího rozsudku: „Odvolací soud nemůže měnit či potvrzovat výrok rozsudku soudu I. stupně v rozsahu části předmětu řízení, o níž rozsudek soudu I. stupně – ani doplňujícím rozsudkem - ve výroku nerozhodl.“

Nerozhodl-li rozsudek soudu I. stupně ve výroku o části předmětu řízení, např. pro chybějící určení vlastnictví určitých nemovitostí, nemůže odvolací soud - přes námitku účastníka - ignorovat svoji zákonnou povinnost dát pokyn soudu I. stupně k doplnění výroku rozsudku ve smyslu ustanovení § 222 odst. 2 o. s. ř. tehdy, pokud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé potvrzuje či ve věci samé mění, neboť tím porušuje samotné základy občanského soudního řízení, tj. dvojinstančnost řízení, přezkumnou činnost odvolacího soudu.

„Ustanovení § 222 odst. 2 o. s. ř. stanoví, že odvolací soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby soud I. stupně svůj rozsudek doplnil (§ 166), nerozhodl-li o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, z důvodu, že správně předjímá další případy, ve kterých je tento jiný, jinak důvodný, způsob vyřízení odvolání vyloučen či je a priory nepraktický, např. zpětvzetí odvolání s nabytím právní moci jako kdyby nebylo podáno, zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení, uzavření soudního smíru v odvolacím řízení, zrušení rozsudku soudu I. stupně.“

Týká-li se neúplnost výroku rozsudku soudu I. stupně jen chybějícího výroku o náhradě nákladů řízení nebo předběžné vykonatelnosti, lze připustit, že odvolací soud nemusí dát pokyn soudu I. stupně k vydání doplňujícího usnesení dle § 222 odst. 2 o. s. ř., mění-li rozsudek soudu I. stupně tím, že žalobu ve věci samé v dotčeném rozsahu zamítá.

Lze připustit, že i v případě kdy rozsudek soudu II. stupně rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu ruší a řízení zastavuje (např. pro překážku věci zahájené, rozsouzené), není již zapotřebí, aby soud I. stupně k pokynu odvolacího soudu dle § 222 odst. 2 o.s.ř. ještě předtím vydal doplňující rozsudek soudu I. stupně dle ustanovení § 166 o.s.ř., což však není případ, kdy rozsudek soudu II. stupně žalobu meritorně zamítl.

Ignoroval-li odvolací soud - přes námitku účastníka - neúplnost výroku rozsudku soudu I. stupně spočívající v opomenutí rozhodnutí o části předmětu řízení, např. s odůvodněním, že to je jedno, když rozsudek soudu II. stupně mění rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítá, jedná se o svévoli, kterou je nutno napravit v rámci řízení o dovolání či o ústavní stížnost.

Poznámky:

(1.) Luboš Chalupa, K povinnosti soudu vydat doplňující rozsudek, APLIKACE PRÁVA č. 3/2020, 2020)