Žaloby a rozhodující skutečnosti

Nepřiměřenou délku občanského soudního řízení povětšinou vyvolává, že soudce nemá dostatečně ujasněnou otázku předmětu řízení a z toho vyplývající rozsah prokazovaných rozhodujících skutečností.

Neujasnění předmětu řízení a z toho vyplývajících rozhodujících skutečností, které jsou předmětem dokazování, je nejčastějším důvodem nepřiměřené délky soudního řízení s tím, že mnozí účastníci neznalosti soudce zneužívají opakovanými rozsáhlými podáními s desítkami tvrzení o nerozhodných skutečnostech, často majících povahu demagogie, pomluv, odvádění pozornosti od podstatných souvislostí atd.

Předmět řízení vymezuje žaloba vylíčením rozhodujících skutečností prokazujících vznik, rozsah a splatnost žalovaného nároku včetně příslušenství s uvedením toho, čeho se žalobce domáhá.

Neobsahuje-li žaloba všechny rozhodující skutečnosti prokazující vznik, rozsah a splatnost žalovaného nároku včetně příslušenství s uvedením toho, čeho se žalobce domáhá, vyzve soud žalobce k doplnění žaloby ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. jsou jen skutečnosti, které prokazují vznik, rozsah a splatnost žalovaného nároku včetně jeho příslušenství, jakož i další skutečnosti, které obligatorně stanoví příslušné hmotně právní ustanovení upravující předmětný právní vztah

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. mohou být spíše výjimečně i další skutečnosti prokazující nesoulad s dobrými mravy, nepoctivý výkon práv atd.

Soudce si musí už na počátku řízení vyjasnit rozhodující skutečnosti zakládající vznik, rozsah a splatnost žalovaného nároku včetně příslušenství, které jsou předmětem dokazování, nejlépe vyznačením v samotné žalobě, případně vlastními výpisky s tím, že k dalším, mnohačetným tvrzením účastníka může přihlížet jen, pokud mají dopad na rozpor s dobrými mravy či nepoctivý výkon práv, jinak je má ignorovat jako irelevantní, zvláště mají- -li povahu demagogie či pomluv typu: „Já jsem svatý, ostatní jsou gauneři.“

Soudce si má již na počátku řízení z žaloby, případně jejího doplnění do koncentrace řízení, vymezit rozhodující skutečnosti o:

a) vzniku žalovaného nároku

b) rozsahu žalovaného nároku

c) splatnosti žalovaného nároku

d) zvláštní skutečnosti, které pro daný nárok obligatorně stanoví příslušná hmotně právní norma

e) o vzniku, rozsahu a splatnosti příslušenství žalovaného nároku

f) o rozporu s dobrými mravy, poctivým výkonem práv atd.

Soudce si má z vyjádření žalovaného k žalobě, případně z jeho doplnění, vymezit žalovaným uplatněné námitky vyvracející rozhodující skutečnosti:

a) popírající vznik žalovaného nároku

b) popírající rozsah žalovaného nároku

c) popírající splatnost žalovaného nároku

d) popírající zvláštní skutečnosti, který pro daný právní vztah obligatorně stanoví příslušná hmotně právní norma

e) popírající vznik, rozsah a splatnost příslušenství žalovaného nároku

f) o rozporu s dobrými mravy či poctivým výkonem práv atd.

Platí kautela, že: „Řádně podanou žalobu obsahující všechny rozhodující skutečnosti o vzniku, rozsahu a splatnosti žalovaného nároku včetně jeho příslušenství již nelze dále doplnit, nejvýše upřesnit.“

Podal-li například žalobce řádnou žalobu bez nutnosti odstranění jejích vad ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř. jednoznačně vymezenou všemi rozhodujícími skutečnostmi s uvedením toho, čeho se domáhá výslovně jako žalobu o bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání cizí nemovitosti za určitou dobu v určité výši, nemůže tuto žalobu, a to ani do skončení koncentrace řízení, „doplnit“ o žalobu o náhrady škody v rozsahu, v jakém žalovaná částka přesáhne v řízení zjištěnou výši obvyklého nájemného v daném místě a čase.

Řádně podanou žalobu lze rozšířit o další žalovaný nárok jen pravomocným usnesením o přípustnosti rozšíření žaloby a nikoli tak, jak se s využíváním neujasněnosti soudce o předmětu řízení a o rozsahu prokazovaných rozhodujících skutečností pokouší někteří advokáti samotným tvrzením žalobce, např. že: „předmětnou nemovitost mohl pronajmout svému kamarádovi za vyšší než tržní částku“ s doložením jeho čestného prohlášení (papírový zisk).

Po skončení koncentrace řízení již nelze bez dalšího žalobu doplnit o další rozhodné skutečnosti, tyto lze nejvýše dále upřesnit či odůvodnit.

Vyzval-li předseda senátu při prvém jednání výslovně jen k doplnění důkazních návrhů účastníka, neprodlužuje se tím i lhůta k doplnění rozhodných skutečností.

Právní následky uplynutí koncentrace řízení zásadně skončením prvního soudního jednání ve věci platí i v případě zrušení rozsudku soudu I. stupně v rámci odvolacího řízení, dovolacího řízení či řízení o ústavní stížnosti, i když soudní praxe vychází spíše z toho, že po vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí účastníci tvrdí nové rozhodné skutečnosti a navrhují k nim nové důkazy jako by koncentrace v rámci prvního řízení před soudem I. stupně ani nebyla.

Nejen v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí nemovitosti, ale i v řízení o náhradu škody vůči státu vzniklé nezákonnou vazbou, žalobci často uplatňují ušlý zisk z domněle zamýšlených činností, které nikdy před tím ani nikdy potom fakticky nevykonávali, ale právě a jen v době protiprávního jednání žalovaného a nezákonné vazby k tomu mělo jen na papíře a jen v této době „zázračně“ dojít („papírový zisk“).

Trh je nejobjektivnějším měřítkem reálné výše bezdůvodného obohacení i vzniklé škody a aktivita poškozeného a její ziskovost před vznikem škody a po jejím vzniku vymezuje hranice reálně ušlého zisku vyvracející mimořádné „papírové“ příjmy poškozeného právě a jen v době protiprávního jednání škůdce, včetně státu, na základě potvrzení spřízněných osob s poškozeným.

Soud není vázán právním názorem žalobce o právní povaze žalovaného nároku, což odráží ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. tím, že má-li za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností.

Posoudil-li žalobce v souladu s jeho úplnými rozhodujícími skutečnostmi obsaženými v samotné žalobě žalovaný nárok co do právního důvodu správně – např. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí nemovitosti - nelze dodatečně bez připuštění rozšíření žaloby pravomocným usnesením soudu „doplnit“ řádně podanou žalobu o další nárok, např. na náhradu škody, ve výši rovnající se rozdílu mezi částkou uplatněnou žalobou a konečnou výší nároku později zjištěnou soudem (např. rozdíl mezi výší žalovaného bezdůvodného obohacení a výší zjištěné v řízení na základě znaleckého posudku).

Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. lze tak aplikovat jedině tehdy, pokud celý původně žalovaný jednotlivý nárok žalobce neposoudil po právní stránce správně a soudce má za to, že je možné jej celý posoudit právně jinak, pročež jej vyzve, aby v potřebném rozsahu rozhodující skutečnosti doplnil.

Podal-li žalobce co do základu řádnou žalobu na vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí nemovitosti, může žalobce navrhnout připuštění rozšíření žaloby o další žalovaný nárok na náhradu škody včetně ušlého zisku s uvedením jeho určité výše bez možnosti obecného „započtení ze zůstatku“ z dříve žalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. je vyloučeno, aby: „co zbylo z výše prvého žalovaného nároku je jiným nárokem“. Samotné tvrzení žalobce po vyjádření žalovaného k žalované výši bezdůvodného obohacení, že předmětnou nemovitost mohl v rozhodné době pronajmout svému kamarádovi za násobně vyšší částku než obvyklé nájemné, tak nelze považovat za uplatnění nového nároku na náhradu škody, ale jen jako argument žalobce k výši žalovaného bezdůvodného obohacení.