Rovnost účastníků adhezního řízení a náklady poškozeného

Protože v trestním řízení narůstá četnost i výše uplatňování občanskoprávních nároků poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích či vydání bezdůvodného obohacení, je nutno i v této části trestního řízení dodržovat základní principy spravedlivého a tím i rovného soudního řízení o soukromoprávních nárocích.

V rámci adhezního řízení[1] jsou často porušována základní pravidla spravedlivého procesu tím, že orgány činné v trestním řízení nezasílají obviněnému k vyjádření návrh poškozeného ve smyslu ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení, případně i jeho doplnění, ani soud I. stupně před vydáním rozhodnutí odsouzenému nezasílá návrh poškozeného na přiznání nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích a na vydání bezdůvodného obohacení vůči odsouzenému ve smyslu ustanovení § 155 odst. 4 tr. řádu, což je vždy hrubým porušením práva na spravedlivé soudní řízení dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

I v rámci adhezního řízení musí orgán činný v trestním řízení dodržovat základní pravidla spravedlivého procesu o soukromoprávním nároku na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích a na vydání bezdůvodného obohacení, kterým je i včasné doručení návrhu poškozeného obviněnému, jakož i včasné doručení návrhu poškozeného na přiznání jeho nákladů potřebných k účelnému uplatnění těchto nároků odsouzenému k vyjádření.

Zákonná povinnost orgánu činného v trestním řízení řádně a včas doručit k vyjádření obviněnému návrh poškozeného na přiznání náhrady škody, nemajetkové újmy v penězích či vydání bezdůvodného obohacení s právem včas k němu navrhnout své důkazy platí i tehdy, pokud poškozený uplatní svůj nárok ve smyslu ustanovení § 43 odst. 3 trestního řádu ústně do protokolu při svém výslechu a to tak, že obviněnému vydá stejnopis protokolu o výslechu poškozeného, případně jej zašle obviněnému, nebo jeho obhájci. Tato povinnost platí i tehdy, pokud poškozený svůj nárok vůči obviněnému v průběhu trestního řízení později rozšíří či omezí.

Rovněž tak soud I. stupně je povinen ještě před vydáním rozhodnutí o náhradě nákladů adhezního řízení zaslat odsouzenému k vyjádření návrh poškozeného na přiznání potřebných účelně vynaložených nákladů adhezního řízení vůči odsouzenému ve smyslu ustanovení § 155 odst. 4 tr.řádu s vyloučením pokračování nepřijatelné soudní praxe, kdy soud I. stupně odsouzenému doručí tento návrh až s jeho vlastním rozhodnutím o nich, případně i bez vlastního návrhu poškozeného (přežívající praxe v nerovnosti práv obviněného v trestním řízení).

Včasné doručení návrhu poškozeného na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení orgány činnými v trestním řízení obviněnému je pro vlastní řízení důležité, neboť obviněný může uplatněný nárok poškozeného, byť zčásti, ještě v průběhu trestního řízení splnit, uznat, co do důvodu či výše, což ovlivňuje nejen další pokračování či rozsah adhezního řízení, ale i náklady poškozeného potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku.

Nedoručení návrhu účastníka řízení na vydání soudního rozhodnutí - včetně návrhu poškozeného na přiznání potřebných účelně vynaložených nákladů adhezního řízení - druhému účastníkovi k vyjádření před vydáním vlastního soudního rozhodnutí bez jednání je vždy porušením práva na spravedlivé soudní řízení narušující nejen rovnost účastníků, ale i dvojinstančnost řízení (jeden z účastníků je oproti druhému vyloučen z řízení před soudem I. stupně) tím, že soud I.stupně vydává rozhodnutí bez skutkových a právních námitek účastníka, kterému nebyl návrh doručen, což při narůstající sofistikovanosti nepoctivého jednání mnohých účastníků i jejich právníků (pomluvy, demagogie, polopravdy) často přispívá k věcné nesprávnosti pravomocných soudních rozhodnutí.

Z důvodu, že nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích i na vydání bezdůvodného obohacení, uplatněný poškozeným v rámci adhezního řízení, je soukromoprávním nárokem, aplikuje se i v něm nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 11. 7. 2007 č. 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2421 ze dne 16. 12. 2015 (dále jen „Nařízení“).

Advokát poškozeného je povinen - s přihlédnutím k Nařízení i judikatuře Ústavního soudu – poškozeného předem upozornit, že náhrada nákladů řízení za jeho právní zastoupení advokátem v bagatelních věcech i v rámci trestního řízení zásadně nemá přesáhnout výši pravomocně přisouzeného nároku v adhezním řízení, jinak může být toto opomenutí k tíži advokáta.

Poškozeného nelze právně účinně odkázat s jeho nárokem na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení, pokud poškozený ještě před vydáním meritorního rozhodnutí o jeho nároku v rámci adhezního řízení žalobou prokazatelně uplatnil totožný nárok vůči obviněnému v rámci občanského soudního řízení. Pokud se již tak stane, je odkaz právně neúčinný a nelze k němu přihlížet jen ve prospěch poškozeného ani v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení za právní zastoupení poškozeného v rámci adhezního řízení.

Odkázání poškozeného s nárokem na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích či vydání bezdůvodného obohacení na v občanské soudní řízení zpravidla nelze klást jen ve prospěch poškozeného proto, že smyslem a účelem adhezního řízení je – mimo rámec prokazování viny a trestu - meritorní rozhodnutí jen v očividně prokazatelných věcech zpravidla bez nutnosti jejich dalšího prokazování mimo rámec adhezního řízení.

Listina základních práv a svobod i občanský soudní řád předpokládá, že totožný nárok mezi týmiž osobami je současně projednáván jen jedním soudcem v jednom soudním řízení s vyloučením zneužití výběru výhodnějšího soudu/soudce (znalosti, přetíženost, spřízněnost atd.) jen jedním z účastníků sporného právního vztahu a adhezní řízení předpokládá projednávání a rozhodování o určitých soukromoprávních nárocích – mimo prokazování o výši a trestu – v nepochybných případech, pročež skutečnost, že poškozený ještě před uplatněním nároku na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení v adhezním řízení uplatnil totožný nárok vůči obviněnému žalobou v občanském soudním řízení, je důležitou okolností k tíži poškozeného, který byl odkázán se zbytkem nároku na občanské soudní řízení.

Rozhodnutí o náhradě nákladů za právní zastoupení advokáta poškozeného v rámci adhezního řízení musí – zvláště namítá-li neúčelnost výše odměny odsouzený – obsahovat skutečnosti, které odůvodňují, proč přiznaná výše odměny advokáta přesahuje pravomocně přisouzenou výši náhrady škody či bezdůvodného obohacení v bagatelní výši, jinak se jedná o porušení práva poškozeného na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, zda poškozený, který byl odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení na občanské soudní řízení, předtím již neuplatnil totožný nárok žalobou v rámci občanského soudního řízení.

Odůvodnění odsuzujícího rozsudku má pro zajištění spravedlivého – rovného - soudního řízení obsahovat i to, kdy a v jakém rozsahu poškozený vůči obviněnému uplatnil nárok na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení, kdy jej orgán činný v trestním řízení doručil obviněnému k vyjádření, jakož i námitky obviněného, které vůči uplatněnému nároku poškozeného vznesl včetně vypořádání se s důkazními návrhy obviněného. Totéž se týká i usnesení soudu I. stupně o přiznání nákladů adhezního řízení poškozenému.

Nelze přehlédnout, že v rozporu s ústavní rovností účastníků sporného řízení o soukromoprávním nároku na náhradu škody, nemajetkovou újmu v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení postrádají ustanovení § 154 až § 155 tr. řádu ustanovení o povinnosti uhradit odsouzenému jeho náklady adhezního řízení, což je de lege ferenda nepřijatelné pro stále sofistikovanější nepoctivé jednání některých domněle poškozených.

De lege ferenda je potřebné odstranit i rozpor mezi oprávněními poškozeného ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 tr. řádu a oprávněními zmocněnce poškozeného ve smyslu ustanovení § 51 odst. 2 tr. řádu, z nichž vyplývá, že zmocněnec poškozeného má - mimo účasti na hlavním líčení a veřejném zasedání – navíc právo již od zahájení řízení být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pro uplatnění práv osob, které zastupuje a jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem s právem klást vyslýchaným otázky.

Poznámky:

(1) „Adhezní řízení, nazývané též připojené nebo přípojné, je část trestního řízení, ve které trestní soudce rozhoduje o soukromoprávních nárocích vzešlých z trestného činu. Tato výjimka ze zásady, že o soukromoprávních nárocích rozhodují civilní soudy, je stanovena z důvodu procesní ekonomie, ježto se předpokládá, že skutková podstata soukromoprávního nároku vzešlého z trestného činu je dostatečně zjištěna v trestním řízení, takže lze již na základě tohoto řízení rozhodnouti o soukromoprávních nárocích osoby, jež byla poškozena trestným činem.“ (Emil Hácha a kol., Slovník veřejného práva československého, svazek I. A až Ch., str. 7–8, Polygrafia-Rudolf M. Rohrer, Brno, 1929)

(2) Nález Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1809/20, ze dne 22. 9. 2020.: „S právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod není v rozporu, je-li v tzv. bagatelních věcech výše nákladů na právní zastoupení advokátem stanovována tak, že zpravidla nebude přesahovat žalovanou částku. Výjimky z tohoto požadavku jsou možné jen v odůvodněných případech; tento požadavek dopadá i na (incidenční) řízení o určení pravosti, pořadí nebo výše pohledávky.