Rozšíření po koncentraci řízení
Novelou občanského soudního řádu zákonem č. 7/2009 Sb. došlo k zásadní změně přípustnosti rozšíření žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř
Rozšíření žaloby, které má povahu vlastní žaloby ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., je zásadně přípustné jen do koncentrace řízení dle § 114c odst. 5 o.s.ř. § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť absence nových rozhodujících skutečností a nových důkazů o nich ve smyslu ustanovení § 118b odst. 2 o.s.ř. je v takovém případě prakticky vyloučena, až na nejjednodušší právní spory s pasivitou žalovaného.
Připuštění rozšíření žaloby o nový hmotně právní nárok, byť související s žalobou uplatněným nárokem, má povahu nové, „jednodušší“ žaloby podmíněné souhlasem soudu, která však zakládá žalovanému zásadně totožná práva jako při podání řádné žaloby, tj. doručení návrhu na rozšíření žaloby, poskytnutí zákonné lhůty k vyjádření k nově uplatněnému nároku, právo tvrzení nových rozhodujících skutečností i důkazů k nim, a to v rozsahu nově uplatněného nároku.
Právní následky připuštění rozšíření žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř., které má povahu vlastní žaloby, a vlastní žaloby ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., jsou zásadně stejné včetně stavení promlčení, litispendence apod.
Koncentrace se může dotýkat rozhodujících skutečností, které se vztahují jen k nároku uplatněném v žalobě a které vznikly nejpozději do dne koncentrace, což je zásadní pro připuštění rozšíření žaloby.
Koncentrace se vztahuje jen na nárok uplatněný v žalobě, případně na nárok připuštěný změnou žaloby do dne koncentrace, a nikoli na nároky později vzniklé nebo rozšířením žaloby nově uplatněné, např. bezesmluvní užívání cizí věci v období navazujícím na rozhodnou dobu uplatněnou v žalobě včetně doby následující po koncentraci.
Nové rozhodující skutečnosti, které prokazují vznik hmotně právního nároku v období od koncentrace do podání rozšíření žaloby, která má povahu vlastní žaloby, jakož i důkazy, které je prokazují, nutně vždy nastaly až po koncentraci, čímž je ve smyslu ustanovení § 118b odst. 2 o.s.ř. zásadně dotčena koncentrace ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř.
V případě rozšíření žaloby, která má povahu rozšíření žaloby, o nové nároky vzniklé nebo nově uplatněné až po koncentraci řízení, musí být - obdobně jako u vlastní žaloby - zachována všechna procesní práva žalovaného vůči nově uplatněnému nároku včetně práva v tomto rozsahu nově tvrdit a prokazovat rozhodující skutečnosti vylučující důvodnost nároku bez ohledu na koncentraci vztahující se pouze na žalobou uplatněný nárok, případně na nárok uplatněný v rozšíření žaloby připuštěné do dne koncentrace
Žalobce musí do uplynutí koncentrace zvážit, zda má žalobu rozšířit, anebo nikoli, např. o vydání bezesmluvního obohacení za další časové období navazující na období vymezené vlastní žalobou, neboť pozdější rozšíření žaloby v rozporu s ustanovením § 118b odst. 2 o.s.ř. nutně vyžaduje vylíčení nových rozhodujících skutečností a důkazů o nich, a to jak ze strany žalobce, tak i žalovaného.
Rozšíření žaloby ve sporném řízení po koncentraci řízení je přípustné například tehdy, záleží-li výše žalovaného plnění na již navrženém znaleckém posudku či na úvaze soudu ve smyslu ustanovení § 136 o.s.ř.
Komentářová právní literatura připouští rozšíření žaloby v jednoduchých případech: „Např. je možné zcela vyhovět změněné žalobě, jestliže žalobce – pronajímatel nemovitosti, až po koncentraci rozšíří svůj návrh i o nezaplacené nájemné za další období po podání žaloby, pokud výše nájemného vyplývá z nájemní smlouvy, kterou soud již provedl k důkazu.“
Přípustnost rozšíření žaloby, která má povahu vlastní žaloby, po koncentraci v jednoduché věci musí vyplývat nejen ze žalobních tvrzení a důkazů k nim, ale i z postojů samotného žalovaného v dosavadním průběhu řízení i k návrhu na připuštění rozšíření žaloby, z něhož lze usuzovat, že žalovaný objektivně nemůže nebo nechce tvrdit žádné nové rozhodující skutečnosti a navrhovat nové důkazy o nich (v případě rozšíření žaloby o zaplacení dlužného nájemného za období po podání žaloby se může jednat o nové námitky žalovaného: např.: promlčení, předčasný zánik nájmu, zaplacení nájemného včetně částečného zaplacení, vzdání se nájemného, vznik nároku nájemce na slevu na nájemném, objektivní nemožnost užívat byt svévolnou výměnou zámků, předběžné opatření zákazu užívání bytu, vadné vyúčtování služeb, nezohlednění ročního vyúčtování služeb atd.).
Připustí-li soud po koncentraci rozšíření žaloby, která má povahu vlastní žaloby, musí ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod respektovat právo žalovaného na spravedlivé soudní řízení tím, že v rozsahu rozšíření žaloby má žalovaný koncentrací neomezené právo uvádět nové rozhodující skutečnosti a navrhovat o nich nové důkazy, které vyvracejí existenci, výši či splatnost nově žalovaného nároku, s případnou další, „novou“, koncentrací vztahující se jen na nově uplatněný nárok.
Z důvodu nárůstu sofistikovaného nepoctivého jednání mnohých žalobců v úmyslu na poslední chvíli k tíži žalovaného v rozsahu rozšíření žaloby, které má povahu vlastní žaloby, vyloučit, případně podstatně omezit procesní obranu žalovaného, je v souladu s právem na spravedlivé soudní řízení zachovat právo žalovaného na vyjádření se k podanému rozšíření žaloby v zákonné lhůtě obdobně, jako by se jednalo o vlastní žalobu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř.
Je-li návrh na připuštění rozšíření žaloby, který má povahu vlastní žaloby, podán po koncentraci řízení až na ústním jednání, je k návrhu žalovaného dán důvod pro odročení jednání k vyjádření žalovaného k otázce přípustnosti rozšíření žaloby, které má obsahovat i budoucí rozsah sporných skutečností a tím i rozsah dokazování k nově uplatněnému nároku, na nějž se nevztahuje koncentrace.
Připuštění rozšíření žaloby v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí nemovitosti za navazující období, než které bylo předmětem koncentrace, vylučují nové sporné skutečnosti jako, např.: výše tržního nájemného za dobu delší než 1 rok, promlčení, zamezení vstupu do nemovitosti výměnou zámku a instalací petlice na vstupní dveře do domu, vykonatelnost předběžného opatření zákazu užívání předmětné nemovitosti, počátek prodlení apod.
Rozšíření žaloby, které má povahu vlastní žaloby, je zásadně přípustné jen do koncentrace řízení, jinak není v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dotčeno právo žalovaného v rozsahu nově uplatněného nároku namítat nové rozhodující skutečnosti a navrhovat důkazy k nim bez ohledu na koncentraci vztahující se k jinému, byť souvisejícímu, nároku, který byl uplatněn či dokonce vznikl až po koncentraci.
Koncentrace se rovněž nijak nedotýká později nastalých novot jako je například zánik žalované pohledávky v důsledku započtení vzájemné pohledávky žalovaného doručené žalobci až po koncentraci řízení, kdy žalobce v tomto rozsahu může tvrdit nové rozhodující skutečnosti a navrhovat nové důkazy o nich, např. neurčitost započtení, nedoručení započtení, neexistence vzájemné pohledávky, počátek prodlení, promlčení.
Koncentrace slouží jen k doplnění a upřesnění rozhodujících skutečností a doplnění důkazních návrhů k nim vztahující se jen k nároku uplatněného v samotné žalobě, a nikoli k rozšíření žaloby až poté, co žalobce v rámci dosavadního průběhu řízení z důkazů předložených žalovaným zjistil, že jím žalovaná výše peněžního nároku je přemrštěná. Rozšířením žaloby v rámci koncentrace nikdy není samotné tvrzení žalobce, např.: „soud může posoudit žalovaný nárok případně jako náhradu škody“, a to již proto, že právní hodnocení nároku je podle obsahu žaloby povinen učinit sám soud, který není vázán právním posouzením žalovaného nároku ze strany žalobce.
Jedná-li se o jednoduchou právní věc, lze – při očividné pasivitě žalovaného v dosavadním řízení i k návrhu na připuštění rozšíření žaloby s absencí jeho tvrzení a důkazů, týkajích se existence, výše a splatnosti nově uplatňovaného nároku – rozšíření žaloby připustit, neboť v takovém případě není dotčeno ústavní právo žalovaného na spravedlivé soudní řízení pro neodůvodněnou pasivitu v řízení s absencí jeho tvrzení a důkazů k nim.
Odmítnutí nových tvrzení žalovaného o rozhodujících skutečnostech a důkazů k nim, které se vztahují k nově žalovanému nároku připuštěného soudem až po koncentraci, jen s odkazem na ni, je porušením práva na spravedlivého soudní řízení dle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v rozporu s ústavní rovnosti práv.
Poznámky:
1) „Přestože k podání návrhu na změnu žaloby může dojít až do doby vynesení rozhodnutí, kterým se řízení končí, musí žalobce počítat s tím, že připuštění žaloby neprolamuje koncentrační účinky, pokud k nim již došlo (§ 118b odst. 2). To znamená, že skutečnosti, o něž se změna žaloby opírá, musejí být zřejmé z důkazů, které již byly navrženy před nastolením skutkového a důkazního stopstavu dle § 114c odst. 5, § 118b odst. 1.“ (in.: Svoboda, K., Smolík P., Levý, J., Šímová, R. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, 1. vydání, Praha: C.H.BECK, 2013, str.328)