Promlčení z neplatné dražby

Judikatura i právní literatura je ohledně počátku běhu promlčení práva vydražitele na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody z neplatné dražby, ať již dobrovolné, anebo nedobrovolné, doposud kusá.

Počátek běhu promlčecí lhůty práva vydražitele na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody z neplatné dražby je stejný jak u dražby dobrovolné, tak u dražby nedobrovolné.

Z ustálené judikatury dovolacího soudu, potvrzené judikaturou Ústavního soudu, vyplývá, že vlastnické právo vydražitele, který včas uhradil vydraženou kupní cenu, nelze jinak úspěšně zpochybnit než pravomocným rozsudkem soudu určujícím neplatnost dražby.[1]

Objektivní promlčecí lhůta z neplatné dražby na vydání bezdůvodného obohacení či na náhradu škody počíná běžet zásadně dnem příklepu licitátora, potažmo doplacením vydražené kupní ceny apod.

Z důvodu, že ustálená judikatura vylučuje možnost úspěšně zpochybnit vlastnické právo vydražitele až do právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby, počíná běh subjektivní promlčecí lhůty vydražitele na vydání bezdůvodného obohacení i na náhradu škody z neplatné dražby až dnem právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby.

Z důvodu, že ve věci náhrady škody je rozhodný nejen výrok rozsudku určujícího neplatnost dražby, ale i odůvodnění pravomocného rozsudku v rozsahu určitých důvodů neplatnosti dražby a tím zásadně i osoby odpovědné vydražiteli za vznik škody, nepočíná běžet promlčecí lhůta již dnem vyhlášení rozsudku soudu, ale až dnem jeho právní moci.

Okolností rozhodnou pro počátek běhu tříleté subjektivní promlčecí lhůty u práva na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 620 odst. 1 obč. zákoníku i práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 621 obč. zákoníku je tak právní moc rozsudku určujícího neplatnost dražby.

Byl-li příklep licitátora učiněn do 31. 12. 2013, posuzuje se běh a trvání promlčecí lhůty z neplatné dražby dle § 106 a § 107 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.

Z důvodu principu platnosti dražby až do dne právní moci rozsudku určujícího její neplatnost je do té doby vyloučena úspěšnost žaloby vydražitele na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody vůči dalším osobám zúčastněným na dražbě (dražebník, vlastník, navrhovatel dražby), pročež vůči nim ani nemůže počít běžet subjektivní promlčecí lhůta ze strany vydražitele.

Z důvodu principu platnosti dražby až do dne právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby není navrhovatel dražby, vlastník vydražené nemovitosti ani dražebník povinen do té doby vydražiteli vrátit vydraženou kupní cenu na spornou dražbu z titulu bezdůvodného obohacení.

Ušlé úroky vydražitele po dobu ode dne zaplacení kupní ceny na neplatnou dražbu i vydražitelem zaplacené úroky z úvěru na koupi neplatně vydražené nemovitosti (věci) a to až do dne právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby tak pro absenci prodlení dlužníka mají povahu náhrady škody.

Zrušení pravomocného rozsudku určujícího neplatnost dražby dovolacím soudem či Ústavním soudem s účinky ex tunc vyvolává stav kontinuálně probíhajícího řízení ode dne podání žaloby o neplatnost dražby, tj. s opětovným vyznačením vlastnického práva vydražitele v katastru nemovitostí s právními účinky původního návrhu na zápis vlastnického vlastnického práva do katastru nemovitostí apod.

Poznámky:

1.) Usnesení NS ČR ze dne 26.1.2010, sp. zn. 21 Cdo 1261/2008: “Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.”

Usnesení NS ČR ze dne 1.4.2014, sp.zn.28Cdo 2022/2013: “Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele), nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. § 2 písm. a/ zák. č. 26/2000 Sb.). Vlastnické nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přitom přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zák. č. 26/2000 Sb.). Zvláštní zákonná úprava nabytí vlastnictví pak vylučuje, aby byla jeho řádnost poměřována předpoklady pro nabytí vlastnického práva na základě kupní smlouvy. Neplatnost dražby je soud oprávněn přezkoumávat pouze v mezích zákonem daných důvodů v řízení podle § 24 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb., nebyla-li platnost dražby úspěšně zpochybněna v tomto řízení, nemůže se soud již touto otázkou v jiném řízení zabývat ani jako otázkou předběžnou. (k tomu srov. více např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, uveřejněný pod číslem 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1261/2008). Lze tedy přisvědčit odvolacímu soudu, že vlastnické právo vydražitele není možno úspěšně zpochybnit v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním vydražené nemovitosti.”

Usnesení ÚS ČR ze dne 19.1.2016, sp.zn.II.ÚS 2058/14: „[11.] Nadto Ústavní soud nemá ústavněprávních výhrad ani vůči právnímu názoru obecných soudů, založenému na ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle něhož se ani samotné věci z konkurzní podstaty nedotýká platnosti jejího nabytí ve veřejné dražbě, resp. že nelze platnost veřejné dražby přezkoumávat v jiném řízení, než je řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Vlastnické právo vydražitele proto nelze úspěšně zpochybnit ani v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním vydražené nemovitosti, které je předmětem řízení o nyní projednávané ústavní stížnosti. Tento názor, akcentující ochranu dobré víry nabyvatele i specifickou povahu veřejné dražby, ostatně ve své dřívější rozhodovací činnosti jako ústavně konformní akceptoval i Ústavní soud (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2154/09 ze dne 17. 12. 2009) a ani v nyní projednávaném případě proto Ústavní soud neshledal žádné racionální důvody, aby se od něj odchýlil."