Náležitosti usnesení o nákladech řízení

Připuštění dovolání i proti pravomocným usnesením odvolacích soudů o nákladech řízení převyšujících 50.000,- Kč je prozatím nezbytné, neboť se v judikatuře odvolacích soudů stále vyskytují zásadní právní pochybení.

Četnost pochybení obecných soudů při stanovení náhrady nákladů řízení stanovené dle vyhl.č. 177/1996 Sb. vybízí k vydání komplexního výkladového stanoviska pléna NS ČR k nákladům řízení.

1. nepřezkoumatelnost usnesení o nákladech řízení

Usnesení soudů I. a II.stupně o nákladech řízení jsou po zrušení vyhl.č. 484/2000 Sb.,stejně jako před její účinností, ve značné míře nepřezkoumatelné, což je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i ustanovením § 157 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř.

V praxi se zvláště vyskytují nedostatky spočívající v nerozlišení předmětu odvolacího či dovolacího řízení při kumulaci nároků nebo jen mezi některými z účastníků se samostatným procesním postavením, např. probíhá-li odvolací řízení jen o nákladech řízení.

Usnesení soudu o nákladech řízení stanovených na základě vyhl.č. 177/1996 Sb. musí pro svoji přezkoumatelnost ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. obsahovat:

a) označení předmětu řízení s jeho rozlišením mezi více účastníky se samostatným procesním postavením,

b) označení předmětu odvolacího a dovolacího řízení s jeho rozlišením mezi více účastníky se samostatným procesním postavením,

c) označení předmětu řízení v procesních věcech, např. o předběžné opatření, o přistoupení do řízení,

d) označení úkonu právní služby s uvedením jeho data,

e) rozlišení, zda se jedná o písemné podání ve věci samé (sepis žaloby, sepis návrhu na zahájení řízení, sepis odvolání, sepis dovolání, sepis žaloby o zmatečnost či obnovu řízení, anebo vyjádření k nim, za které náleží plná odměna) anebo o písemná podání nikoli ve věci samé, za něž zpravidla náleží jen ½ odměna,

f) určité ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., z něhož se stanoví tarifní hodnota věci včetně rozlišení dle předmětu odvolacího či dovolacího řízení mezi konkrétními účastníky,

g) určité ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb. stanovící, zda se jedná o plný úkon právní služby, anebo o poloviční úkon právní služby,

h) režijní paušály dle počtu úkonů právní služby, náhrada za ušlý čas,

i) procesní úspěch ve věci samé včetně odvolacího a dovolacího řízení a procesní úspěch v řízení o náhradě nákladů řízení v případě odvolání či dovolání jen do výroku o náhradě nákladů řízení, případně procesní úspěch v čistě procesních věcech, o nichž probíhá relativně samostatné odvolací či dovolací řízení, např. o přistoupení dalšího účastníka do řízení,

j) DPH.

Usnesení soudu o nákladech řízení je ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. neúplné, a tudíž právně nesprávné, pokud jeho odůvodnění neuvádí i) konkrétní data úkonů právní služby s jejich obsahem, zda se jedná o podání ve věci samé anebo jen o jiná vyjádření ve věci či jen o procesní podání, za něž zásadně náleží poloviční odměna a ii) vlastní předmět odvolacího a dovolacího řízení jen mezi dotčenými účastníky s rozlišením, zda se jedná o řízení o věc samu nebo jen o odvolání do nákladů řízení a nikoli dalšími osobami s uvedením úspěchu/neúspěchu.

Při objektivní přetíženosti soudů, soustředění rozhodovací činnosti na meritorní rozhodnutí, stále častější podíl asistentů soudců na tvorbě rozsudků lze jen doporučit, aby závěrečné vyúčtování advokátů samo obsahovalo výše uvedené náležitosti.

2. stanovení výše odměny, je-li předmětem odvolacího či dovolacího řízení jen řízení o nákladech řízení

Zásadní pochybení při stanovení výše náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle vyhl.č. 177/1996 Sb. se nepochopitelně vyskytuje i při nesprávném stanovení tarifní hodnoty,což je alarmující a zpochybňující nezbytnou autoritu soudnictví jako celku (v praxi se v odvolacím či dovolacím řízení jen o náhradu nákladů řízení vyskytuje i nesprávná aplikace ustanovení § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. namísto správné aplikace ustanovení § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.).

Předmětem odvolacího a dovolacího řízení jen o nákladech řízení před soudem I. a II.stupně není vlastní žalované plnění, ale jen odvozený nárok na náhradu nákladů řízení, který se od počátku do vlastního konce průběžně navyšuje, pročež i proto nelze stanovit jeho konkrétní výši s nutností aplikace ustanovení § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb.

Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. se stanoví výše náhrady nákladů řízení o odvolání a dovolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, z tarifní hodnoty 10.000,-Kč, a nikoli v rámci řízení jen o nákladech řízení stanovit náklady řízení z vlastní žalované jistiny.

Při stanovení náhrady nákladů odvolacího a dovolacího řízení nikdy nelze přihlížet k předmětu odvolacího a dovolacího řízení mezi jinými účastníky sporu se samostatným procesním postavením.

Při stanovení odměny za právní zastoupení v řízení jen o procesním právu účastníků včetně přistoupení dalšího žalovaného do řízení rovněž nelze vycházet z tarifní hodnoty jako je tarifní hodnota vlastního žalovaného plnění, neboť rovněž toto dílčí řízení není řízením ve věci samé.

3. Stanovení náhrady nákladů řízení za pravomocně skončené dovolací řízení v pokračujícím řízení

V soudní praxi se nově vyskytuje právní otázka, zda procesně úspěšnému účastníkovi řízení náleží náhrada nákladů řízení i za dovolací řízení, které bylo na základě jen jeho dovolání i) jako nedůvodné odmítnuto nebo i i) které bylo ve věci samé jako nedůvodné odmítnuto a jen ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. a II.stupně zrušeno.

Obecné soudy často nesprávně přiznávají náhradu nákladů řízení dle úspěchu ve věci samé ve smyslu ustanovení § 142 o.s.ř, ačkoli jinak procesně úspěšný účastník nebyl v rámci dovolacího řízení v dílčí procesní otázce (například o přistoupení do řízení) či v dovolacím řízení ve věci samé úspěšný, a naopak byl úspěšný jen v řízení o dovolání proti usnesení o náhradě nákladů řízení („náklady řízení naruby“

Ani procesně úspěšnému účastníkovi řízení nenáleží náhrada nákladů za pravomocně skončené dovolacího řízení, ve kterém nebyl procesně úspěšný vůbec (např. dovolání proti procesnímu usnesení soudu o přistoupení do řízení) nebo byl procesně úspěšný jen částečně (např. procesní neúspěch dovolání ve věci samé a současně procesní úspěch v řízení o nákladech řízení před soudem I.a II.stupně).

4. právní význam nesprávného poučení účastníka o hmotném právu ve smyslu ustanovení 118a odst. 2 o.s.ř. a vliv přistoupení dalšího žalovaného do řízení, do té doby vůči po právu pasivně legitimované osobě, jen na základě nesprávného poučení soudu o hmotně právní pasivní legitimaci na přisouzení náhrady nákladů řízení ve vztahu k ustanovení § 150 o.s.ř.

Nesprávné poučení soudu o hmotném právu ve smyslu ustanovení § 118a odst.2 o.s.ř. žalobci, který do té doby po právu žaloval pasivně hmotně právně legitimovanou osobu, nemůže jít k jeho tíži jako osoby jednající v dobré víře, že soud zná právo.

Žaluje-li žalobce po právu pasivně hmotně právně legitimovanou osobu, je soud povinen se ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. zdržet nesprávného poučení o hmotném právu spočívajícím v hmotně právní pasivní legitimaci další po právu nelegitimované osoby, zvláště bez toho, že by soud odkázal na určitou soudní judikaturu či relevantní právní literaturu, jinak se jedná o svévoli, která nemůže jít k tíži dobrověrného účastníka, který sám bez tohoto nesprávného poučení pasivní legitimaci další osoby od počátku vylučoval a přistoupil k ní jen z opatrnosti v důsledku nesprávného poučení soudu

Za svévolnou aplikaci práva je třeba považovat především případy, kdy i laikům je očividně zřejmé, že požadované plnění za daných okolností nemůže spravedlivě komukoli náležet, případně v symbolické výši, např. 1,- Kč(např.kumulace nesprávného poučení soudu o hmotném právu jinak správně žalujícímu žalobci a současně prokazatelné protiprávní jednání škůdce k tíži žalobce, za který vůči němu odpovídá stát s až následným regresem státu vůči škůdci)

Neodpovídá-li stát za škodu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nesprávném poučení účastníka o hmotně právním posouzení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř., musí se nutně jednat o zásadní důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř., jinak se jedná o svévoli, zvláště v řízení, v němž jsou dotčeny majetková práva státu, o nichž rozhodují státní soudy, a kdy může vzniknout podezření, že se jedná o úmyslné matení účastníka ze strany soudu ve prospěch státu jako dlužníka (četné stranění soudů ve prospěch států jako účastníků řízení v soudních sporech, kdy byla zásadně dotčena jeho majetková práva, bylo hlavním důvodem pro vznik mezinárodního i vnitrostátního nestátního smluvního soudnictví, arbitráží).

Mám za to, že před označením nesprávného poučení účastníka o hmotném právu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. má přednost výjimečná aplikace ustanovení § 150 o.s.ř.

5. Právní význam prokázané skutečnosti, že procesně úspěšný žalovaný svým protiprávním jednáním vyvolal vznik žalované škody, za níž ex lege odpovídá jiná osoba, která má vůči němu až následně regres, pokud soud žalobce v rozporu s ustanovením § 118a odst. 2 o.s.ř.nesprávně poučil o jeho pasivní hmotně právní legitimaci

Obecné soudy včetně dovolacího s odkazem na judikaturu a právní literaturu zpravidla vylučují nepřiznání náhrady řízení ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. ve prospěch procesně úspěšného účastníka, pokud procesně neúspěšný účastník má jinak dobré majetkové poměry, případně je nedoložil, a to bez ohledu na to, zda právě procesně úspěšný účastník svým protiprávním jednáním soudní řízení vyvolal.

Vyjma pravidelných případů srovnání majetkových a osobních poměrů účastníků aplikace ustanovení § 150 o.s.ř.dopadá především na skutkově atypické případy, kterými je např.: kumulace i) protiprávního jednání žalovaného, v důsledku čehož vznikla žalovaná škoda, za kterou ex lege vůči žalobci odpovídá čs.stát s až následným regresem státu vůči škůdci a ii) nesprávného poučení žalobce soudem o hmotně právní pasivní legitimaci ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř., v důsledku čehož žalobce až v průběhu řízení navrhl přistoupení této později procesně úspěšné osoby do řízení (očividná protiprávnost ze strany škůdce a nesprávné poučení (matení) ze strany soudu je nespravedlnost vylučující přiznání náhrady nákladů řízení bez ohledu na majetkové poměry účastníků).

Přisouzení náhrady škody za nesprávný úřední postup ve prospěch procesně úspěšného žalovaného, který prokazatelně svým protiprávním jednáním vyvolal soudní řízení o náhradu škody, a který do řízení vstoupil jako nově přistoupený účastník jen v důsledku nesprávného poučení žalobce soudem o hmotném právu v otázce pasivní hmotně právní legitimace ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. (další nesprávný úřední postup), se příčí základním kautelám spravedlivého soudního řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod bez ohledu na majetkové poměry účastníků a zpochybňuje nezbytnou autoritu soudnictví (nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání a komplikací s tím spojených a neznalost soudu nesmí jít k tíži účastníka jednajícího v dobré víře na základě jeho nesprávného poučení).

Není-li si soud jistý svým hmotně právním posouzením věci, raději se musí zdržet poučení účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř., než mu poskytnout nesprávné poučení; v takovém případě je vhodné upozornit účastníky, že soud si zatím není jistý svým hmotně právním posouzením sporu s předestřením různých variant jeho budoucího posouzení věci.