Kumulace znaleckých posudků o základu nároku a o výši plnění a aplikace § 142 odst. 3 o.s.ř.

Z důvodu narůstající kumulace námitek žalovaných vůči žalobě (návrhu na zahájení řízení) prakticky proti všem rozhodujícím žalobním skutkovým tvrzením včetně očividných skutečností vyvstala otázka přiznání plné náhrady nákladů řízení v případě, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, pokud v témže řízení byl vypracován i znalecký posudek k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku ,jenž v tomto rozsahu prokazuje důvodnost žaloby s jejím následným upřesněním (doplněním).

I pro stanovení výše náhrady nákladů soudního řízení nutno respektovat obecný postulát, že je to především dlužník, k jehož tíži nutno klást i zvýšené náklady soudního řízení jako příslušenství jistiny dlužné pohledávky vzniklé v důsledku jeho prodlení (není-li prodlení dlužníka, je vyloučeno úspěšné soudní řízení ze strany věřitele“).

Vyloučení přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve sporném řízení, ve kterém záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku z důvodu, že žalovaný prokazatelně nedůvodně současně namítal i rozsah užívání cizí věci (rozsah stavebních prací apod.), k čemuž byl vypracován znalecký posudek, je v rozporu s R 15/197 i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nabádá žalované k účelovým námitkám v úmyslu ponížit náhradu nákladů řízení.

Znaleckým posudkem prokázaná nedůvodnost námitky žalovaného o základu uplatňovaného žalobního nároku včetně rozsahu užívání cizí věci s nutností vypracování znaleckého posudku o výši plnění nemůže vyloučit aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., je-li žaloba s jejím následným upřesněním (doplněním) po provedení důkazu znaleckým posudkem o základu žalobního nároku v tomto rozsahu v souladu s vlastními skutkovými zjištěními rozsudku.

Ustálená judikatura uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek k aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. pod R 15/1977 je v souladu se zákonem a je namístě ji jen doplnit a upřesnit zvláště z důvodu aktuálně narůstajícího rozsahu námitek žalovaných dlužníků v řízení o vydání bezdůvodného obohacení či náhrady škody, kteří stále častěji účelově rozporují téměř všechny skutkové okolnosti spoléhaje ve svůj prospěch na objektivní obtížnost dokazování minulých skutečností, přetíženost soudů, procesní pochybení žalobců, věcnou nesprávnost znaleckých posudků, aniž by se to v nákladovém výroku odrazilo k tíži procesně neúspěšných žalovaných dlužníků.

R 15/1977 ve své výrokové větě - ve shodě s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - jednoznačně správně podmiňuje nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. tím, že znalecký posudek byl prováděn j e n k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku

V případě, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizího pozemku žalovaný namítá nejen výši bezdůvodného obohacení, ale i rozsah užívání cizího pozemku, k nimž je nutné provést důkaz znaleckým posudkem o stanovení rozsahu užívání i výše bezdůvodného obohacení, má i tak žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., odpovídá-li rozsah žalovaného užívání cizí věci vymezený v žalobě, případně v následném upřesnění (doplnění) žaloby po vypracování znaleckého posudku o rozsahu užívání.

Odpovídá-li rozsah bezesmluvního užívání cizí věci v nikoli nepatrné části v rozsudku soudu - bez ohledu na to, zda k tomuto skutkovému zjištění dospěl soud na základě znaleckého posudku o této sporné skutečnosti anebo nikoli - a jejímu vymezení v žalobě a po vypracování znaleckého posudku o rozsahu užívání v následném upřesnění (doplnění) žaloby, pak závisí rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. s právem žalobce na plnou náhradu nákladů řízení.

V případě kumulace znaleckých posudků o i) rozsahu užívání cizí věci a ii) výši bezdůvodného obohacení v témže řízení, které žalovaný od počátku činí sporným, má i tak žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., odpovídají-li skutková zjištění rozsudku o rozsahu užívání cizího pozemku žalobě a po vypracování znaleckého posudku o rozsahu užívání následnému upřesnění (doplnění) žaloby.

Je-li odvoláním napaden rozsudek soudu I.stupně ve věci samé v celém rozsahu, rozhoduje soud autoritativně ve smyslu ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 211 o.s.ř. ke dni vyhlášení rozsudku soudu II.stupně i s přihlédnutím k upřesnění (doplnění) žaloby ještě v rámci odvolacího řízení.

Prokazatelně neoprávněná námitka žalovaného proti základu uplatňovaného žalobního nároku v řízení vyvrácená v tomto rozsahu znaleckým posudkem nemůže být v jeho prospěch vyloučením aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku.

Z důvodu, že náklady spojené s uplatněním pohledávky včetně nákladů soudního řízení tvoří ex lege příslušenství pohledávky, nelze klást k tíži žalujícího věřitele, že žalovaný dlužník v soudním řízení, ve kterém záviselo rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, prokazatelně nedůvodně popíral i samotný základ uplatňovaného žalobního nároku a tím i vyvolal nutnost provedení důkazu znaleckým posudkem i k této otázce.

Jedině v případě, že žalobou s jejím následným upřesněním (doplněním) uplatněný základ žalobního nároku včetně rozsahu bezesmluvního užívání cizího pozemku (věci) je v tomto rozsahu v nikoli nepatrné části v rozporu se skutkovými zjištěními rozsudku soudu, lze v případě kumulace znaleckého posudku v témže řízení jak o i) základu žalobního nároku tak i o ii) výši plnění hovořit o částečném neúspěchu žalobce ve smyslu ustanovení § 142 odst.2 o.s.ř.

Judikatura:

R 15/1977 (Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 4. 1975, 5 Cz 11/75): “Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. nelze použít v těch případech, kdy byl znalecký posudek prováděn jen k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku. Stížnosti pro porušení zákona nelze přisvědčit v tom, že v projednávané věci byla výše nároku závislá na znaleckém posudku nebo na volné úvaze soudu ( § 142 odst. 3 o. s. ř.). Znalecký důkaz posudkem znalce z oboru silniční dopravy byl tu totiž prováděn nikoliv proto, aby byla zjištěna výše nároku ( § 142 odst. 3 o. s. ř.), ale aby byl zjištěn samotný základ nároku. Nejde tu tedy o případ, kdy výše nároku závisí na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, jako je tomu např. v případě náhrady za bolest nebo ztížení společenského uplatnění ( § 193 odst. 1 písm. b/ zák. práce a § 6 odst. 2 vyhlášky č. 32/1965 Sb.). Stížnost pro porušení zákona je však důvodná pokud jde o nesprávné posouzení práva žalující organizace na náhradu nákladů řízení u soudu prvního stupně, v němž bylo třeba vycházet z toho, že žalující organizace uplatnila proti žalovanému J. L. žalobní nárok částkou 4548 Kčs a zbytek celkové uplatněné pohledávky, který činil 23 011 Kčs, pak uplatnila proti rovněž žalované organizaci. Vzhledem ke konečnému rozhodnutí ve věci měla pak žalující organizace nárok vůči žalovanému J. L. na úhradu všech nákladů řízení u soudu prvního stupně a vůči žalované organizaci na jednu pětinu těchto nákladů.”

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.9.2014, 28 Cdo 1280/2014, [Výběr NS 4854/2014]: “Dle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když účastník měl ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Citované ustanovení zvolenou formulací „rozhodnutí o výši plnění“ zřetelně vylučuje svou aplikovatelnost v situacích, v nichž je znalecký posudek stěžejní pro „rozhodnutí o plnění“, tedy v takových případech, v nichž by se jednalo o odborné zhodnocení okolností určujících vznik žalovaného nároku jako takového. Tato skutečnost byla akcentována i judikaturou zaobírající se výkladem tohoto ustanovení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 1975, sp. zn. 5 Cz 11/1975, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 15/1977 civ., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 30 Cdo 1969/2013, nález Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2013, sp. zn. II. ÚS 793/2012, nález Ústavního soudu ze dne 9. prosince 2013, sp. zn. I. ÚS 2881/2012, či usnesení Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2012, sp. zn. II. ÚS 2942/2012), dle níž ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. nelze použít, byl-li znalecký posudek prováděn k doložení základu uplatňovaného žalobního nároku. Vyslovil-li odvolací soud oproti tomu závěr, že není rozhodující, zda znalecký posudek řešil krom náhrady za užívání pozemků i jiné sporné skutečnosti, nemůže jeho rozhodnutí o náhradě nákladů řízení obstát jako správné. Měl-li znalecký posudek směřovat k objasnění otázky rozsahu užívání pozemků žalobkyně žalovaným, tedy skutečnosti, od níž se odvíjí základ nároku žalobkyně, neboť vznik bezdůvodného obohacení žalovaného je daném případě dán právě užíváním pozemků o určité výměře bez odpovídajícího právního titulu, pak je tento fakt třeba promítnout odpovídajícím způsobem, přihlížejícím také k § 142 odst. 1, 2 o. s. ř., i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ač znalecké vyčíslení hodnoty užívání by bezpochyby mohlo být důvodem pro postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř., nemůže tímto být bez dalšího popřen význam znaleckého posudku pro určení důvodnosti žalovaného nároku co do jeho základu. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy v naznačeném rozsahu nemůže obstát jako správné, neboť je třeba přihlédnout k významu znaleckého posudku i při posuzování základu žalovaného nároku, Nejvyšší soud proto přistoupil podle § 243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. k částečnému zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.”