„Hromadná“ dobrá víra a právní význam schválení geometrického plánu

V právní praxi nejsou doposud vyjasněny zákonné podmínky a charakter při sloučení sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka ani právní význam schválení geometrického plánu katastrálním úřadem (střediskem geodézie) jako osvědčení splnění podmínek pro sloučení a rozdělení pozemkové parcely zakládající minimálně dobrou víru držitele.

Rozsudky obecných soudů v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. - bez odkazu na konkrétní ustanovení právního předpisu – povětšinou vychází z toho, že k rozdělení i ke sloučení pozemkové parcely je nezbytný souhlas stavebního úřadu, aniž by rozlišil rozdílné právní instituty a) rozdělení pozemkové parcely v rámci zápisu nové budovy do katastru nemovitostí a b) přisloučení sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka, které je přípustné na základě i) hmotně právního projevu vůle vlastníka pozemků nebo ii) ex offo ze strany katastrálního úřadu (střediska geodézie) v zájmu zajištění přehlednosti katastru.

Z důvodu, že po staletí zásadně platí právní úprava zamezení dělení pozemkových parcel srovnatelného druhu téhož vlastníka na malé výměry, žádný právní předpis nebránil sloučení pozemkových parcel téhož vlastníka vrámci držby funkčního celku, ale naopak ex offo zakládalo (např. ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 177/1927 Sb.).

V praxi se vyskytují atypické případy, kdy předmětný geometrický plán nedílně zahrnuje jak i) přisloučení pozemkových parcel do jedné pozemkové parcely a současně ii) rozdělení téže pozemkové parcely s týmž parcelním číslem již s navýšenou výměrou o přisloučené části sousedních pozemkových parcel. V případě schválení geometrického plánu příslušným katastrální úřadem (střediskem geodézie) pak spočívá břemeno tvrzení a důkazní břemeno o nesplnění zákonných podmínek včetně souhlasu stavebního úřadu ke sloučení či dělení na tom, kdo popírá obsah schváleného geometrického plánu.

Rozsudky obecných soudů často držitelům jako právním laikům v otázce dobré víry kladou k tíži, že nebyli v dobré víře o přisloučení sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka do pozemkové parcely s týmž parcelním číslem, přičemž v tak složité právní věci akademického rázu samy přehlížejí slučování sousedních pozemků malé výměry ex offo, např. ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 177/1927 Sb.; právní význam navýšení výměry pozemkové parcely s týmž parcelním číslem pro totožnost věci v právním smyslu je natolik akademická právní otázka doposud neřešená nejen judikaturou, ale ani právní teorií, že nelze na laiky klást to, co ví jen málokterý z právníků.

Judikatura doposud jako nosnou neřešila atypickou právní otázku „hromadné“ dobré víry více držitelů současně na základě stejného skutkového a právního stavu, např. přisloučení zbytků pozemkových parcel čs.státu nevhodného tvaru přilehlých k pozemkům přiděleným do osobního užívání po vybudování nové místní komunikace.

Soud je při posuzování dobré víry povinen přihlédnout i k tzv. hromadné dobré víře, např. v rámci všech vlastníků rodinných domků s právem osobního užívání pozemků s pozdějším přisloučením zbývajících jinak nevyužitelných cípečků pozemků nevhodného tvaru (sloučení vyvolaného nutností a zájmem čs.státu zarovnat oplocení podél nově vybudované komunikace s vyvoláním potřeby zbourání zánovních plotů vlastníky nově zřízených rodinných domků a postavení nových plotů na jejich náklady a tím i s vyloučením protestů stavebníků k tíži čs.s

Při posuzování dobré víry přisloučených sousedních pozemkových parcel do pozemkové parcely s týmž parcelním číslem po vybudování nové místní komunikace nutno zohlednit i:

- důvod přisloučení sousedních pozemkových parcel včetně např. vybudování nové místní komunikace podél předmětného pozemku až po jeho přidělení do osobního užívání a tím i vznik nezbytné potřeby zarovnání cípečků sousedních pozemků nepravidelného tvaru podél celé ulice s eminentním zájmem státu, aby si všichni vlastníci nově vybudovaných rodinných domků zánovní ploty zbourali a vystavěli na vlastní náklady nové ploty podél nové komunikace. Zřejmě, aby se někteří vlastníci nově zřízených rodinných domků jen s právem osobního užívání pozemku nemohli vzpříčit či nemohli po čs.státu požadovat zaplacení nákladů na zbourání zánovních plotů a nákladů na vybudování nových plotů rovnoběžně s novou komunikací, tak čs.stát ve svůj prospěch využil institutu přisloučení (smysl věci s výhodou pro čs.stát jako vlastníka všech parcel a nově zbudované přilehlé pozemní komunikace a nikoli přisvojení si cizího pozemku ve zlé víře),

- změna očíslování předmětných pozemkových parcel z doby před desítkami let, dojde-li soud k závěru, že se nejedná o totožné pozemkové parcely, musí mít předtím vyjasněno, jak byly předmětné pozemkové parcely dříve očíslovány a z kterých částí původních pozemkových parcel vznikly,

**- zájem čs. státu ** jako vlastníka předmětné pozemkové parcely přidělené do osobního užívání pozemku i vlastníka všech sousedních částí pozemkových parcel nepatrné výměry nepravidelného tvaru (cípečky) po vybudování nové místní komunikace zarovnat oplocení (chodníky) v c el é přilehlé ulici podél v š e c h rodinných domků formou přisloučení po souhlasu dotčených uživatelů a orgánů státní správy s vyloučením odmítnutí ze strany některých osobních uživatelů pro nutnost zbourání zánovních plotů a výstavby nového oplocení na vlastní náklady (čs.stát má větší zájem na rozšíření práva osobního užívání pozemku než samotní osobní uživatelé pro nutnost vysokých nákladů),

- písemné souhlasy uživatelů pozemků a orgánů státní správy se sloučením,

- souhlas stavebního úřadu s výstavbou nového oplocení v hranicích nové výměry téhož pozemku po sloučení,

- geometrický plán zahrnující nedílně i) sloučení pozemkových parcel a po sloučení ii) rozdělení pozemkové parcely po sloučení na zastavěnou a nezastavěnou část,

- oplocení v rámci funkčního celku,

- trvání držby práva osobního užívání a od 1.1.1992 dobrověrné držby vlastnictví,

- poměr výměr pozemkových parcel v rámci funkčního celku do 50% výměry,

- pasivity žalovaného knihovního vlastníka a tím i nestavení vydržecí doby žalobou o vyklizení pozemku ani výzvou k vyklizení, placení nájemného,

-investice do předmětného pozemku,

- nerušené užívání, udržování a přisvojování se užitků.

Při posuzování dobré víry nutno ve výjimečných případech, např. držby po vybudování nové místní komunikace, přihlédnout i k „hromadné“ dobré víře držitelů sousedních pozemků na základě téže právní skutečnosti v rozhodné době, jakož i to, že držba pozemků byla i v zájmu vlastníka pozemků, např. zarovnání hranic pozemků a oplocení podél nově vybudované místní komunikace přisloučením jinak pro nikoho nevyužitelných cípečků pozemků nevhodného tvaru.

Dobrou víru nutno posuzovat v kontextu rozhodné doby a nikoli ex post po desetiletích prokázané pasivity knihovního vlastníka již s ohledem na objektivní nemožnost (obtížnost) prokazování dávno minulých skutečností (slučování a dělení pozemků).

Poznámky:

Ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 177/1927 Sb. (účinné od 30.12.1927 až 31.8.1971):Plochy uvnitř jedné a téže držby, pokud nejsou památkově cenné a nepřesahují u zahrad a vinic 100 m čtverečních, u ostatních pozemků 1000 m čtverečních, nečiní samostatných parcel, nýbrž připojí se k některé parcele sousední téhož držitele, se kterou svým katastrálním výtěžkem nejlépe se srovnávají. Jestliže by však nastalo tímto připojením zvětšení nebo zmenšení celkového katastrálního výtěžku o více než 10 procent vyznačí se i plochy menší jako samostatné parcely

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2014, 22 Cdo 2541/2013 [Výběr NS 290/2014]: “Nelze ovšem vyloučit, aby dobrou víru o průběhu skutečné hranice mezi parcelam i založilo i odborné vytýčení hranice.”