Zdanění vydržení

Právní teorie i právní praxe po desetiletí opomíjí otázku zdanění nabytí vlastnického práva i věcného břemene vydržením.

Právní teorie i právní praxe považuje vydržení za bezúplatné mimosmluvní nabytí vlastnictví cizí věci originárním způsobem.

Z důvodu zvláštního způsobu nabytí vlastnictví vydržením a s tím souvisejícími právně teoretickými nejasnostmi nebyla dořešena otázka, zda nabytí vlastnického práva vydržením podléhá dani z příjmů.

Stoletá právní praxe, že vydržení je nejen bezúplatným nabytím vlastnického práva, ale že ani nepodléhá zdanění tohoto bezúplatného příjmu vydržitele, je neudržitelná a vyžaduje zásadní změnu.

Vydržení jako bezúplatný příjem z nabytí vlastnického práva k cizí věci vydržitelem či jako bezúplatný příjem z nabytí věcného břemene k cizí věci vydržitelem podléhají dani z příjmů ze strany vydržitele, neboť tento bezúplatný příjem není ze zákona výslovně osvobozen od této daně.

Vydržením vlastnického práva dochází ke zvýšení majetku vydržitele, kde není žádného rozumného důvodu, aby tento nepodléhal dani z příjmů, jinak by se jednalo o bezúplatný i nezdaněný příjem, což je nejen nesystémové, ale i krajně nespravedlivé vůči jiným zdanitelným příjmům. Podléhá-li zdanění mimo jiné i tzv. technické zhodnocení v podobě investic do cizí nemovitosti, není důvodu, aby zdanění nepodléhalo samotné nabytí vlastnického práva vydržením.

Bezúplatný příjem z nabytí vlastnického práva i z nabytí věcného břemene vydržením k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nastávají dnem zápisu vlastnického práva či věcného břemene ve prospěch vydržitele do katastru nemovitostí, ať již na základě souhlasného prohlášení knihovního vlastníka a vydržitele, anebo na základě pravomocného rozsudku o určení vlastnického práva či věcného břemene ve prospěch vydržitele.

Mezidobí od nabytí vlastnického práva či věcného břemene vydržením k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí až do jejich zápisu do katastru nemovitostí výlučně ve prospěch vydržitele na základě souhlasného prohlášení knihovního vlastníka a vydržitele či pravomocného rozsudku o určení vlastnického práva ve prospěch vydržitele je sporným právním vztahem, kdy nelze objektivně určit, zda tento bezúplatný příjem vydržitele vůbec nastal.

Daň z příjmu z bezúplatného nabytí vlastnického práva či bezúplatného nabytí věcného břemene vydržitele není promlčena, dokud marně neuplynula lhůta pro stanovení daně, tj. maximálně 10 let od stanovení počátku daně.

Až do uveřejnění této statě nelze uvažovat o trestnosti zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu ustanovení § 240 trestního zákoníku vydržitelem, neboť desítky let právní teorie ani právní praxe tuto otázku nijak neřešily, a tudíž nelze presumovat, že poplatníci daně z příjmů mají vědět více, než státní orgány včetně soudů, natož autor nového právního názoru.

Lze doporučit, aby advokáti, notáři či daňoví poradci, kteří poskytli vydržitelům placené právní služby v souvislosti s vydržením, v rámci své zvýšené profesní odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 5 obč. zákoníku, z opatrnosti výslovně poučili vydržitele o jejich zákonné povinnosti zdanění bezúplatného nabytí vlastnického práva či z bezúplatného nabytí věcného břemene vydržením, jinak hrozí pozdější svalování odpovědnosti poplatníků na ně.