Rozhodné datum prohlášení za kulturní památku

Pro prohlášení za kulturní památku a pro její řádnou údržbu je zásadní stanovení rozhodného data prohlášení věci či souboru věcí za kulturní památku.

Prohlašování věcí za kulturní památky je často kontroverzní v tom, že se za ně prohlašují i věci, které jsou spíše replikou původní zaniklé stavby, nebo u kterých je autorství sporné, a to při vědomí historické zkušenosti, že: „Slavní si často přisvojují autorství talentovanějších.“ (např. autorství nákresů vynálezů Leonarda da Vinci, jež jsou prokazatelně překreslené z cca 50 let starších nákresů jiných autorů).

. Z ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovení § 9 odst. 1 vyhl.č. 66/1988 Sb. vyplývá, že obnovou kulturní památky je jen její údržba, oprava, rekonstrukce, restaurování nebo modernizace budovy při nezměněné funkci nebo využití kulturní památky, dále nástavba či přístavba, tj. nikoli její replika.

Obnovou kulturní památky není její replika, která je novostavbou a která je tudíž nejvýše dokladem původní dříve zaniklé kulturní památky (srov. novostavba repliky vyhořelého kostelu v Gutech, areál Pustevny, atd.). „Nově postavená replika zaniklé stavby včetně zaniklé zahrady není kulturní památkou.“

Vyhořením, zbouráním, rozpadnutím, apod. stavby nebo její zbývající části až „do základů“ s jejím zánikem současně zanikají i právní účinky jejího prohlášení za kulturní památku bez ohledu na to, že na stejné místě je následně postavena „totožná“ novostavba repliky zaniklé kulturní památky, byť s použitím části materiálu z původní zaniklé stavby, např. trámy, kameny, atd.

Právních nejasností účinků prohlášení za kulturní památku je ze strany státních orgánů častěji zneužíváno k tíži jejich soukromých vlastníků, což je nepoctivé zvláště tehdy, pokud čs. stát tuto věc sám po desetiletích devastoval, a teprve až po převodu vlastnictví na soukromou osobu „z ničeho nic“ takto zdevastovanou věc prohlásí za kulturní památku s právním tlakem na soukromé vlastníky k její řádné obnově.

Pro prohlášení věci či souboru věcí za kulturní památku a její řádnou péči je rozhodující rozhodné datum pro prohlášení za kulturní památku, neboť toto datum je zásadní pro zjištění, v jakém rozsahu a v jakém stavu je její vlastník povinen jí následně udržovat a pečovat o ni.

Prohlášení věci nebo souboru věcí za kulturní památku má účinky ex nunc ke dni písemného vyrozumění vlastníka o podání návrhu na prohlášení jeho věci nebo stavby za kulturní památku nebo o tom, že hodlá věci nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu MK ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 87/1987 Sb. i ustanovení § 1 odst. 3 vyhl. č. 66/1988 Sb., což je i zásadní pro rozhodování o zajištění řádné péče vlastníka o kulturní památku

Institut „zahrada“ není nijak právně definován ani nepodléhá kolaudaci, pročež je třeba za ni považovat prostorové rozmístění zeleně s drobnými stavbami a povrchovou úpravou, případně jejich torza, která byla na předmětných pozemcích ke dni oznámení zahájení řízení o prohlášení kulturní památky vlastníkovi, tj. nikoli stav před desítkami let před jejich masívním zastavěním s rekolaudací hlavní stavby v důsledku její zásadní přestavby, kterou zahrada původně obklopovala. V rámci péče o kulturní památku proto nelze odkazovat na původní stav zahrady, před desítkami let, který již prokazatelně neexistuje.

Poskytnutí příspěvku na nutnou opravu kulturní památky je odůvodnitelné již tím, že příspěvek je poskytován na opravu věci, k jejíž devastaci prokazatelně došlo po dobu jejího vlastnictví čs. státem, který ji sice nebyl ochoten na svoje náklady řádně udržovat ani prohlásit za kulturní památku, ale byl schopen ji prohlásit za kulturní památku krátce po převodu na nového soukromého vlastníka s následnými příkazy, jak ji má nový vlastník na svoje náklady opravovat.

Vlastník kulturní památky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. povinen na vlastní náklady pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením, a to ve stavu kulturní památky ke dni písemného vyrozumění vlastníka o podání návrhu na prohlášení jeho věci nebo stavby za kulturní památku nebo o tom, že hodlá věci nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního podnětu MK ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 87/1987 Sb. i ustanovení § 1 odst. 3 vyhl. č. 66/1988 Sb.

Z ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 3 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb. i čl. 11 Listiny základních práv a svobod jednoznačně vyplývá, že vlastník kulturní památky je povinen o ni řádně pečovat a udržovat ji ve stavu, v jakém prokazatelně byla ke dni zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku s vyloučením povinnosti vlastníka na vlastní náklady znovu vybudovat již zaniklou věc včetně jejího nového smýcení, osázení a zastavění, zvláště ne po desetiletích trvající devastace ze strany čs. státu.

V rámci kontroly řádné péče vlastníka o kulturní památku je příslušný orgán povinen provést skutková zjištění:

• rozhodného stavu kulturní památky ke dni zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku,
• aktuálního stavu kulturní památky ke dni její kontroly,
• určitých změn stavu a rozsahu kulturní památky.

Předmětem řízení o kontrole řádné péče vlastníka o kulturní památku ve smyslu ustanovení 9 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb. je tak jen aktuální změna stavu kulturní památky oproti jejímu stavu ke dni zahájení řízení o prohlášení za kulturní památku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 20/1987 Sb.: „Zaniklé nelze udržovat, jen za více peněz znovu vybudovat.“

Za ochranou vlastnictví ve smyslu ustanovení čl. 11 Listiny základních práv a svobod je i právo vlastníka kulturní památky na její smysluplné užívání v nové době spočívající v její přiměřené modernizaci či změně způsobu jejího využití, např. šetrnou přístavbou, nástavbou, přestavbou na obydlí, nejde-li výjimečně o památky, u kterých jejich význam tyto změny zjevně vylučuje, např. národní kulturní památky.