Osobní účast na jednáná jako neopomenutelné právo účastníka
Obecné soudy často zastávají nesprávný právní názor na osobní účast účastníka na jednání, když dle soudu postačí účast jím zvoleného právního zástupce.
Účast samotného účastníka na jednání je pilířem jeho ústavního práva rovnosti a spravedlivého soudního řízení; opak se týká jen výjimečně například vyhlášení rozsudku.
Obecné soudy - z neznalosti nebo ve snaze nezdržování věcného projednání věci - nerozlišují mezi neúčastí účastníka na jednání z důvodu i) ad hoc pro jednorázovou překážku (§ 101 odst. 3 o.s.ř) a ii) not ad hoc pro překážku trvalejší povahy včetně těžké mozkové příhody a infarktu s hospitalizací (§ 109 odst. 2 písm.a) o.s.ř.)
Lze kodifikovat zásadu, že: „Jen účastníci ví, kdo má pravdu; právní zástupci jsou o ní přesvědčeni a soud ji s určitou mírou pravděpodobnosti nalézá.“
Nesprávné hodnocení nepřípustnosti vedení řízení obecnými soudy pro trvalejší překážku na straně účastníka je v nepochopení role účastníka a jeho nezastupitelnosti při podávání skutkových tvrzení a vyjádření k nim a navrhování většiny důkazů o nich s vyjádřením k nim.
Účast účastníka na jednání je přímá ve formě jeho osobní účasti na jednání nebo nepřímá prostřednictvím jeho zástupce, který však zásadně vychází ze skutkových tvrzení svého klienta, která soudu toliko zprostředkovaně za účastníka sděluje.
K námitce o překážce účastníka trvalejší povahy musí být skutkové zjištění soudu jednoznačné; je-li v řízení tvrzeno očividně závažné zdravotní postižení účastníka jako je mozková mrtvice, infarkt s hospitalizací, je vyloučeno jej opomenout závěrem soudu, že asi je/není.
Objektivní schopnost účasti účastníka na soudním jednání a nepřímo objektivní schopnost komunikovat se svým právním zástupcem je výsledkem až tisícileté praxe soudních řízení a základní kautelou, bez níž nelze hovořit o spravedlivém soudním řízení bez ohledu na to, jaký soud přisuzuje význam osobní přítomnosti účastníka při soudním jednání.
Stěžejní zákony právního řádu přesahují obvyklé vědomosti a znalosti praktikujících právníků, když občanský soudní řád s obměnami desítky let predikuje, že objektivně nelze vést řízení – natož spravedlivě – v období, kdy na straně účastníka existuje překážka trvalejší povahy (právo účasti na jednání a dokazování, jedinečnost znalosti skutkových okolností případu a tím i pravdy, znalost většiny důkazních návrhů apod.).
Zvláště v případě jednání s provedením doplnění žalobních tvrzení o rozhodných skutečnostech a důkazů o nich ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. vyžadující nezbytně znalost samotného účastníka a tím i jeho schopnost se vyjádřit, nelze v době trvalejší překážky účastníka řízení vést, což vyplývá z ustanovení § 109 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Právní zástupce objektivně nikdy není sám schopen reagovat na novoty doplnění žaloby bez toho, že by si za účastníka nedomýšlel pravděpodobné.
Soud, který přes jednoznačné znění občanského soudního řádu, zřejmě z přesvědčení, že právní zástupce ví vše, anebo neví, ale za účastníka si jemu neznámé domyslí či má jeho klient prostě smůlu, v době bezmocnosti účastníka nejen, že konal další jednání, prováděl při něm dokazování a meritorně rozhodl, ačkoli účastník pro překážku trvalejší povahy nebyl objektivně schopný se řízení účastnit, porušil ústavní právo účastníka na spravedlivé (zákonné) řízení.
Jednání a rozhodnutí bez účasti účastníka v době jeho nezpůsobilosti účastnit se řízení v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. - mimo případy pouhého vyhlášení rozhodnutí - je zásadně porušením práva na spravedlivé soudní řízení, neboť účast účastníka, byť zastoupeného zástupcem, je jeho základním právem i základním předpokladem jeho úspěchu ve věci bez ohledu na to, zda účastník objektivně mohl průběh jednání podstatným způsobem ovlivnit.
Včasnou omluvou ve smyslu ustanovení §101 odst. 3 o.s.ř. jinak řádně předvolaného účastníka vylučující projednání a rozhodnutí ve věci je, byl-li soud nejpozději na počátku jednání informován, že účastník je hospitalizován pro závažné zdravotní postižení, např. mozkovou příhodu, infarkt apod.
Nepředvolání účastníka k jednání a dalšímu jednání je zhojeno, pokud se jednání zúčastnil alespoň řádně předvolaný zástupce účastníka a tento při jednání tuto zásadní vadu řízení nenamítl včetně žádosti o odvolání jednání, přerušení řízení pro překážku trvalejší povahy na straně účastníka apod.
Osobní účast na jednání je základním právem účastníka řízení a je pro jeho znalost všech významných skutečností i většiny důkazů o nich nezastupitelná, kterou v rozporu s výslovným ustanovením občanského soudního řádu, případně bez jeho souhlasu, nelze nahradit účastí jen jeho zástupce bez ohledu na to, zda soud subjektivně považuje účast účastníka za potřebnou.
Odvozené právní postavení zástupce účastníka
Právní postavení advokáta jako právního zástupce účastníka výstižně definuje ustanovení § 16 zákona o advokacii tak, že advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, pokud nejsou v rozporu s právním nebo stavovským předpisem
Právní zástupce zásadně nemá a objektivně ani nemůže mít znalosti o skutkových okolnostech věci i většiny důkazů o nich, což obecné soudy často z neznalosti a změny ve vztazích klient-advokát zaměňují.
Právní zástupce ví z druhé ruky od klienta jen základní a neúplné okolnosti případu a jen těžko může sám reagovat na nová tvrzení druhého účastníka bez předchozí osobní konzultace s klientem.
Právní zástupce sám za účastníka nemůže skutkově ničeho tvrdit, když jeho rolí - mimo právní hodnocení a právní argumentace - je jasně formulovat rozhodná žalobní tvrzení a vyjádření k nim včetně jejich výběru a seřazení a ne domýšlení toho, co „bylo/nebylo“.
Zvláště dnes více než dříve, kdy jsou předmětem řízení vypjaté soudní spory ve skutkově složitých věcech, je osobní účast účastníka na jednání pro jeho výsledek zásadní, zvláště z důvodu koncentrace řízení a pro nepřenositelnost úplné pravdy na právního zástupce.
Překážka trvalejší povahy účastníka bránící dalším jednáním a rozhodnutí ve věci
K přerušení řízení pro překážku trvalejší povahy objektivně bránící účastníkovi – nikoli jeho zástupci – účastnit se řízení musí dojít ex offo, když k němu postačuje sdělení zástupce o závažném zdravotním postižení účastníka s návrhem na vyžádání lékařské zprávy a nikoli vlastní návrh účastníka. Mozková příhoda nebo infarkt s mnohaměsíční hospitalizací s neschopností chůze, nesrozumitelnou komunikací apod. je překážkou trvalejší povahy a pokračování v řízení v tomto stavu účastníka zpochybňují autoritu soudů na pokraji bezcitnosti.
V případě, že soud nejpozději na počátku jednání prokazatelně disponuje informací, že účastník je hospitalizován pro náhlé závažné zdravotní postižení s uvedením nemocnice a diagnózy s návrhem jeho zástupce na vyžádání lékařské zprávy, případně přerušení řízení na základě ní ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. a) o.s.ř. pro překážku trvalejší povahy, pro kterou se účastník nemůže řízení účastnit, nelze jednání konat v nepřítomnosti účastníka, natož v něm poučit druhého účastníka o nutnosti doplnění rozhodných skutečností a důkazů o nich ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Nařízení dalšího jednání ve smyslu ustanovení § 119 odst. 2 o.s.ř. je do doby určitého skutkového zjištění soudu, zda je účastník schopen zúčastnit se jednání a zda je schopen vyjádřit se k doplnění rozhodných skutečností žalobcem na základě jeho poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. vyloučeno, natož věc v nepřítomnosti účastníka projednat a rozhodnout.
Je-li v soudním řízení vznesena námitka, že účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy, např. pro infarkt nebo mozkovou mrtvici, musí soud od této chvíle postupovat na základě občanského soudního řádu tak, že:
a) bezodkladně odročí, odvolá jednání a nenařizuje další soudní jednání až do doby, dokud nebude zjištěno, zda se účastník může osobně účastnit dalšího jednání, anebo zda se jedná o překážku trvalejší povahy, pro kterou se nemůže řízení delší dobu účastnit,
b) zjistí aktuální zdravotní stav účastníka, zpravidla zprávou zdravotnického zařízení, případně znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a následně:
- nařídí další jednání, umožňuje-li již zdravotní stav účastníkovi se dalšího jednání osobně zúčastnit anebo
- přeruší řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. a) o.s.ř., nemůže-li se účastník řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy.
Ustanovení § 32 odst. 3 o.s.ř.
Ustanovení § 32 odst. 3 o.s.ř. slovem „lze“ správně vystihuje situaci, kdy jeho aplikace není namístě, a to zvláště tehdy, pokud je na straně dotčeného účastníka dána překážka trvalejší povahy, která mu brání účastnit se řízení a k naplnění potřebného poučení, výzvě nebo upozornění nepostačuje vlastní činnost advokáta, zvláště jedinečná znalost účastníka skutkových okolností a většiny důkazů o nich.
Občanský soudní řád výslovně rozlišuje účast na řízení institutem účastníka řízení na straně jedné a zástupce účastníka na straně druhé, pročež tyto instituty nelze směšovat tak, že stanoví-li zákon výslovně povinnost soudu vůči účastníkovi, může jí vykonat jen vůči jeho zástupci.
Ustanovení § 32 odst. 3 o.s.ř. nezbytně předpokládá, že zástupce účastníka je i) schopen bez účastníka vykonat potřebné poučení, výzvy nebo upozornění nebo ii) účastník je schopen potřebné skutečnosti či součinnost poskytnout svému zástupci.
V době, kdy na straně účastníka prokazatelně existuje překážka trvalejší povahy, nelze zpravidla poskytnout účastníkovi potřebná poučení, výzvy nebo upozornění, a to ani prostřednictvím jeho právního zástupce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 o.s.ř.
Povinnost soudu poskytnout účastníkovi potřebná poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. nelze splnit tím, že budou poskytnuty jeho zástupci, neudělil-li svému zástupci plnou moc jen pro určité úkony, v případě, že účastník řízení není pro překážku trvalejší povahy objektivně schopen svému zástupci sdělit rozhodné skutečnosti či důkazy o nich, např. pro hospitalizaci pro mozkovou mrtvici, infarkt apod.
Právní povaha doplnění rozhodných skutečností na základě § 118a odst. 1 o.s.ř.
Ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. je zvláštním procesním postupem soudu zpravidla v důsledku toho, že žalobce (navrhovatel) v žalobě (návrhu na zahájení řízení) nevylíčil všechny rozhodující skutečnosti ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř., na základě čehož soud vyzve účastníka, aby svá chybějící tvrzení o rozhodných skutečnostech doplnil. Výzva soudu k doplnění rozhodujících skutečností ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. nemusí být nutně v důsledku neúplnosti žalobních tvrzení, ale i následkem dosavadního dokazování před soudem I. stupně, kdy může dojít k jinému právnímu hodnocení nároku, než ze kterého vychází vlastní žaloba nebo potřeba doplnění vyjde najevo až z námitek žalovaného.
Jsou-li rozhodná žalobní tvrzení očividně neúplná, nesrozumitelná nebo antagonistická, je na místě předně postup soudu ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. než dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř.
Doplnění rozhodných skutečností žalobcem na základě výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. je zásadně doplněním žaloby (návrhu na zahájení řízení) o v žalobě (návrhu na zahájení řízení) chybějící rozhodující skutečnosti, které zakládá žalovanému stejné právo na vyjádření jako by se jednalo o samotné vyjádření k žalobě včetně zachování minimální zákonné lhůty k vyjádření.
Po dobu překážky účastníka trvalejší povahy včetně hospitalizace pro mozkovou příhodu nebo infarkt nelze účinně účastníka poučit o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazů o nich ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. bez ohledu na to, že je tento účastník zastoupen právním zástupcem.
Provede-li soud jednání, při kterém poučil druhého účastníka o potřebě doplnění rozhodných skutečností a důkazech o nich, v době, kdy druhý účastník byl hospitalizován s jeho praktickou bezmocností, s uplynutím této lhůty včetně vyjádření k doplnění žalobce, s konáním dalšího jednání v rozporu s námitkou právního zástupce o trvající bezmocnosti účastníka s návrhem na vyžádání lékařské zprávy nemocnice s případným přerušením řízení, jedná se o porušení práva na spravedlivé soudní řízení.