Hmotně právní legitimace v pokračujícím právním vztahu

V rámci vypjatých opakovaných soudních řízeních o vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky za bezesmluvní užívání téže věci někteří žalovaní - i přes předchozí nalezení pasivní hmotně právní legitimace pravomocným rozsudkem - tuto v následných řízeních za další období se trvale neuznávají s odkazem na měnící se judikaturu dovolacího soudu k této otázce.

Ustálená judikatura dovolacího soudu i Ústavního soudu[1] tento nežádoucí právní stav měnících se právních názorů na otázku pasivní hmotně právní legitimace v dlouhém období zatím řeší jen odkazem na rozpor s principem právní jistoty.

Právně teoretické řešení nepřípustnosti měnící se hmotně právní legitimace v opakovaných soudních řízení o vydání bezesmluvního užívání téže věci mezi týmiž účastníky za další – navazující – časová období je, že se jedná o tentýž pokračující právní vztah vylučující změnu pasivní hmotně právní legitimace po dobu jeho trvání, pokud až po vyhlášení původního rozsudku nenastaly nové hmotně právní skutečnosti vyvolávajících jeho zánik či změnu.

Právní vztah bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci mezi týmiž subjekty, případně jejich právními nástupci, na základě téže právní skutečnosti (například určité neplatné kupní smlouvy) je jedním pokračujícím právním vztahem, který trvá po celou dobu bezesmluvního užívání cizí věci od počátku užívání cizí věci až do jeho skončení, zpravidla vrácení pravému vlastníkovi, vyklizení, zániku věci atd.

Vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci mezi týmiž osobami tvoří jeden pokračující právní vztah s tím, že jeho různé časové vymezení je jen oddělitelnou částí téhož právního vztahu a nikoli novým – jiným - právním vztahem, který by zakládal jinou hmotně právní legitimaci, a to bez ohledu na to, jak dlouho tento právní vztah trvá a bez ohledu na to, za jaká časová období je náhrada mimosoudně hrazena či žalována.

Stanoví-li pravomocný rozsudek, že v pokračujícím právním vztahu vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci jsou hmotně právně legitimovány určité osoby s vyloučením další v úvahu připadající osoby, nelze v následném soudním řízení o vydání bezdůvodného obohacení za užívání téže věci mezi týmiž osobami za další navazující časové období úspěšně namítat, že v témže pokračujícím právním vztahu je hmotně právně legitimována jiná osoba, nadto jejíž legitimace v právním vztahu již byla závazně předchozím pravomocným rozsudkem výslovně vyloučena.

Účastníci navazujícího soudního řízení o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci jen za další období se oproti předchozímu pravomocnému rozsudku mohou úspěšně dovolat změny téhož pokračujícího právního vztahu jen tehdy, pokud až po jeho vyhlášení nastaly nové hmotně právní skutečnosti zakládající zánik či změnu právního vztahu, když hmotně právní skutečnosti nastalé ještě před vyhlášením původního pravomocného rozsudku jsou nerozhodné; tím není dotčena konkrétní výše náhrady závislá na proměnné výši nájemného, služeb a energií.

Stejně stanovil-li pravomocný rozsudek mezi týmiž rozvedenými manžely vzájemný podíl na vypořádání úhrad za bydlení vyplývající z téhož společného nájmu bytu v rozsahu 50:50, nelze v navazujícím soudním řízení jen za další časové období již úspěšně namítat, že tento podíl má být jiný, pokud až po vyhlášení předchozího pravomocného rozsudku nenastaly nové hmotně právní skutečnosti, které odůvodňují tuto změnu; tím není dotčena konkrétní výše náhrady závislá na proměnné výši nájemného, služeb a energií.

Samotným během času nedochází ke změně jediného pokračujícího právního vztahu bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci mezi týmiž účastníky, případně jejich právními nástupci, s výjimkou výše bezdůvodného obohacení, která zpravidla kopíruje změnu výše obvyklého nájemného v daném místě a čase.

Obdobně tatáž hmotně právní legitimace v trvajícím právním vztahu vzniklém na základě téže právní skutečnosti mezi týmiž účastníky platí i v případě pravomocných rozsudků o náhradu škody s výjimkou její proměnné výše v závislosti na měnících se okolnostech.

Nový právní vztah bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání téže věci mezi týmiž účastníky, případně jejich právními nástupci, vylučující závaznost hmotně právní legitimace nalezené předchozím pravomocným rozsudkem, by nastal například tehdy, pokud až po vyhlášení původního rozsudku žalovaný bezesmluvní uživatel předmětnou věc vyklidil a vrátil žalujícímu vlastníkovi a později ji začal znovu bezesmluvně užívat apod.

Poznámky:

1.) nález Ústavního soudu ČR ze dne 1.12.2013 sp.zn. IV. US 2127/12: “Ke znakům právního státu patří zásada právní jistoty, jejíž nedílnou součástí je jak požadavek předvídatelnosti práva, tak legitimní předvídatelnost orgánu veřejné moci.”

2.) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.2.2014 sp.zn. 28 Cdo 3309/2013: “Na relevantní judikaturu Nejvyšší soud upozornil dovolatele již v usnesení ze dne 4. října 2012, sp. zn. 28 Cdo 4525/2011, ve skutkově prakticky totožné věci těchže účastníků (lišící se od věci nyní posuzované toliko vymezením období, za něž žalobkyně žádá náhradu za užívání pozemků ve svém vlastnictví). Proto si Nejvyšší soud v dané věci dovoluje zásadně odkázat na důvody tohoto již dříve vydaného rozhodnutí, včetně judikatury citované v jeho odůvodnění. A to i se zřetelem k tomu, že proti dříve vydanému rozhodnutí dovolatel brojil i ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2012, sp. zn. III. ÚS 4359/2012.”