Další důvody přerušení řízení

Ustálená judikatura dovolacího soudu a komentářová literatura[1] uznávají za důvod pro přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm.c) o.s.ř. hospodárnost řízení a za tento důvod aktuálně dovolací soud výslovně odmítá předcházení antagonistickým meritorním rozhodnutím.[2]

Právní teorie a právní literatura musí být více než doposud korektivem judikatury, která pro pravdivost svých závěrů nejčastěji cituje sebe sama nebo komentářovou literaturu citující judikaturu.

Základním principem spravedlivého soudního řízení v demokratickém právním státu je, že: „Pravdivost (věcná správnost) meritorních rozhodnutí má přednost před hospodárností a rychlostí řízení“; tento princip respektuje i ustanovení § 109 odst. 2 písm.c) o.s.ř., aniž je to právní praxi povědomo.

Soudní praxe je nově vystavena nárůstu vypjatých velmi složitých kauz, které reálně zvyšují výskyt nepřijatelných antagonistických meritorních soudních rozhodnutí („Antagonistická rozhodnutí prokazují nesprávnost jednoho z nich“).

Častým případem odůvodněného předcházení antagonistickým soudním rozhodnutím jsou například vypjaté složité spory o vlastnictví nemovitostí a s tím související spory, například o vydání bezdůvodného obohacení, o určení zástavního práva, o zaplacení úvěru se smluvním započtením jeho zůstatku na kupní cenu, které jsou přímo závislé na zjištění pravého vlastnictví nemovitosti.

Základem spravedlivého soudního řízení jsou nejen zásadně věcně správná meritorní rozhodnutí, ale i jednotné rozhodování o téže rozhodné skutečnosti mezi týmiž účastníky v navazujících soudních řízeních.

Princip důvěry v soudnictví jako jedné ze státotvorných mocí je založen na přesvědčení společnosti, že soudy rozhodují kvalifikovaně věcně správně (soud zná právo), což podstatně narušují antagonistická soudní rozhodnutí o téže věci v navazujících soudních řízeních.

Antagonistická meritorní soudní rozhodnutí o téže rozhodné skutečnosti v navazujících soudních řízeních, např. v řízení o určení vlastnictví: osoba x,y je vlastníkem určité nemovitosti či majitelem určité pohledávky oproti řízení o zaplacení dluhu: osoba x,y není vlastníkem určité nemovitosti či majitelem určité pohledávky, vyvolávají u účastníků i ostatních osob nedůvěru v soudnictví jako celek.

Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je vedle zásady hospodárnosti předcházení nepřípustným antagonistickým pravomocným meritorním soudním rozhodnutím mezi týmiž účastníky o téže rozhodné skutečnosti významně narušující nezbytnou důvěru v soudnictví jako jednoho z pilířů demokratického právního státu.

Předcházení antagonistickým meritorním rozhodnutím o téže rozhodné skutečnosti je stěžejní důvod pro přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a je zpravidla naplněn tehdy, nelze-li v řízení řešící základ věcí, např. o určení vlastnictví, které má přímý dopad na další soudní řízení, např. o vydání bezdůvodného obohacení, vzhledem ke skutkové a právní složitosti reálně předvídat, jaký bude jeho konečný výsledek.

Přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je na místě tehdy, pokud by se antagonistická meritorní rozhodnutí vzájemně popírala tak, že jedno z nich by bez dalšího muselo být věcně nesprávné a vydání antagonistických rozhodnutí pro jejich skutkovou a právní složitost je reálné.

Přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. z důvodu předcházení antagonistickým meritorním soudním rozhodnutím o téže otázce není automatické, ale musí být řádně odůvodněno předmětem řízení a mimořádnou právní a skutkovou složitostí věci s paralelně probíhajícím řízením o téže otázce, v nichž více než jindy hrozí vydání antagonistických soudních rozhodnutí, zvláště bylo-li již opakovaně rozdílně rozhodováno o řádných a mimořádných opravných prostředcích.

Více než délka soudního řízení narušují důvěru společnosti v justici antagonistická meritorní rozhodnutí, která vyvolávají otázku, zda není rozhodování ve složitých právních věcech více méně nepředvídatelné a nahodilé.

Přerušení řízení ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. proto, že probíhá řízení v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, předně předchází nepřijatelnému antagonistickému rozhodování soudu o téže právní skutečnosti v navazujících soudních řízení, což významně narušuje důvěru v soudní moc a zpochybňuje právní zásadu, že soud zná právo („jednou tak, podruhé jinak“).

Před zásadou hospodárnosti řízení má přednost zásada věcné správnosti meritorních rozhodnutí zobecněná právní zásadou, že „soud zná právo“, jenž podstatně zpochybňují antagonistická meritorní soudní rozhodnutí v navazujících soudních řízeních, například o vlastnictví určité věci či platnosti určité smlouvy.

Poznámky:

1.) Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za. Praha: C. H. Beck, 2009, 752 s., ISBN 978-80-7400-107-9.

2.) Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.6.2015 sp.zn. 32Cdo 5434/2014: “K otázce, zda je smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. předcházení protichůdným rozhodnutím (slovy dovolatelů „předcházení nepřípustným antagonistickým pravomocným meritorním soudním rozhodnutím“), což podle názoru dovolatelů významně narušuje právní jistotu účastníků, lze odkázat na rozhodnutí ze dne 10. března 2014, sp. zn. 32 Cdo 1552/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752). Odvolací soud rozhodnutí o nepřerušení řízení řádně odůvodnil zejména s odkazem na délku sporu a jeho rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.”