Stanovení výše výživného v souladu s principem rovnosti

V soudní praxi je poměrně často stanoveno výživné na nezl. dítě v očividném nepoměru k majetkovým poměrům účastníků tak, že paradoxně nejbohatší povinní rodiče s majetkem v řádu desítek až stovek miliónů korun platí druhému z rodičů běžné výživné jako každý druhý zaměstnanec, čímž je významně narušován princip rovnosti před zákonem ve věci, o které každý laik i bez soudu ví, že je nespravedlivá („dvojí právo, pro bohaté a chudé“).

Nepřípustné dvojí právo zakládá nejen rozdílná zákonná úprava pro různé skupiny osob, ale i rozdílný ustálený výklad soudů zakládající očividné antagonistické rozdíly při srovnatelných skutkových okolnostech, např. stanovení výživného nejbohatším osobám ve stejné výši jako osobám s mírně nadprůměrnými příjmy s tolerováním obcházení zákonné vyživovací povinnosti uznáním výdajů na služky, spoření dítěti bez dohody s druhým rodičem mimo soudní rozhodnutí apod.

Nepřijatelná soudní praxe zcela subjektivního a nahodilého rozhodování o výši výživného na nezl. dítě narušující nutnou důvěru ve spravedlivé soudní rozhodování bez ohledu na majetek a vliv na soudní rozhodování byla nosným důvodem vytvoření tzv. rámcových tabulek doporučené výše výživného s dostatečným rozpětím v rámci jednotlivých věkových kategorií umožňujících zohlednit konkrétní majetkové poměry povinného rodiče i potřeby nezl. dítěte (4-6%).

Soudní praxe, stanovící nejbohatším povinným rodičům neúměrně nízké výživné, narušuje princip rovnosti před zákonem a důvěru v demokratický právní stát, měřící zásadně stejně všem na základě stejných kritérií, čemuž právě předchází tzv. „rámcové tabulky doporučené výše výživného“, s dostatečným rozpětím pro určitou věkovou kategorii dítěte (4-6%).

Tzv. *„rámcové tabulky doporučené výše výživného“*určitým procentem z příjmů povinného rodiče, s dostatečným rozpětím v jednotlivých věkových kategoriích dítěte 4-6%proměnným s věkem dítěte, respektované ustálenou judikaturou mnohých členských států Evropské unie včetně SRN, Rakouska atp., jsou určitým a stále potřebnějším garantem rovnosti všech před zákonem, s vyloučením libovůle ze strany soudce, kdy rodič s mírně nadprůměrným příjmem nepochopitelně platí vyšší výživné než rodič s mimořádně vysokými příjmy, což vede k nežádoucí domněnce dvojího práva „pro chudé a bohaté“.

Rozdíly v potřebách nezl. dítěte a v podílu povinného rodiče na výchově a výživě dítěte v každém jednotlivém případě vyživovaného dítěte lze odpovídajícím způsobem vyjádřit stanovením výživného v rámci procentního rozpětí dané kategorie věku vyživovaného dítěte, ať již na dolní či na horní hranici; tak lze dobře rozlišit odlišnosti každého případu výživného na nezl. dítě.

Dvojí právo, dvojí ustálená judikatura pro bohaté a běžné občany, je zcela nepřípustná a nelze ji ani obcházet povinným rodičem výdaji na chůvu, služku, majordoma, ani placením spoření v úmyslu neplatit běžné výživné, jako snahu o poškození matky nezl. tím, že jí přispěje na výživné co nejméně.

Povinní rodiče s mimořádnými majetkovými poměry zpravidla mají častější zkušenosti s obcházením zákona i plánovaným jednáním za účelem maximalizace zisku a vyhýbání se zákonným povinnostem tzv. daňovou optimalizací Zákonnou vyživovací povinnost nelze obcházet výdaji jednoho z rodičů s mimořádně vysokými příjmy v řádu statisíců korun měsíčně na služku ani na jednostranné spoření nezl. uzavřené až po zahájení řízení bez dohody s druhým z rodičů, jež mají zjevně snížit jeho vyživovací povinnost; v opačném případě to musí platit pro každého z rodičů bez ohledu na jejich majetkové poměry „od pokrývače po boháče“.

Základní kritéria zákonné vyživovací povinnosti:

• počet a rozsah všech vyživovacích povinností bez ohledu na to, zda se dítě narodilo v manželském svazku či mimo něj, bez ohledu na to, zda předmětem soudního řízení je řízení o výživné jen k některému z nich,
• zda jde o vyživovací povinnost dělenou mezi oběma rodiči či výlučnou jen jednoho z rodičů (dělená vyživovací povinnost poměrně rozděluje vyživovací povinnost mezi oba rodiče a tomu musí odpovídat i nižší výše výživného),
• dělenou vyživovací povinností je stav, kdy oba rodiče jsou výdělečně činní a jejich majetkové poměry umožňují, aby společně nesli vyživovací povinnost k jejich dítěti,
• nedělenou vyživovací povinností je stav, kdy jeden z rodičů - ať již trvale (například trvalá invalidita s minimálním důchodem) či dočasně (například nezaměstnanost, výkon trestu odnětí svobody, studium) aktuálně není objektivně schopen plnit svoji zákonnou vyživovací povinnost, případně jen v zanedbatelné výši,
• jde-li o dělenou vyživovací povinnost nebo druhý z rodičů poskytuje ve prospěch nezl. dítěte i další zásadní plnění v rámci styku s ním, či spořením nezl. dítěti bez dohody s druhým z rodičů či rozhodnutí soudu, je na místě stanovit výživné na samé dolní hranici tzv. rámcové tabulky doporučeného výživného (rozmezí 4-6%),
• jde-li o vícenásobnou vyživovací povinnost, je nutno stanovit výživné pro každé z vyživovaných dětí zpravidla na samé dolní hranici tzv. rámcových tabulek doporučené výše výživného, které by v součtu všech vyživovacích povinností zpravidla nemělo přesáhnout 50% čistého příjmu povinného rodiče, jinak je na místě poměrně snížit vyživovací povinnost k jednotlivým vyživovaným dětem dle rámcové tabulky doporučené výše výživného,
• nejde-li o zcela výjimečné okolnosti (trvalá invalidita), nelze výživné stanovit pod minimální výši výživného bez ohledu na to, že rodič aktuálně nemá odpovídající příjmy například proto, že je ve výkonu trestu, nezaměstnaný či v dlouhodobější pracovní neschopnosti; v takovém případě lze odložit dobu splatnosti minimálního výživného,
• nejde-li o zcela výjimečné okolnosti, lze naopak stanovit maximální výši výživného tak, aby se v rozporu se smyslem institutu výživného nestalo nedůvodným zdrojem nezaslouženého příjmu druhého z rodičů, například částkou 50.000,-Kč měsíčně,
• výše vyživovací povinnosti ke všem ze zákona vyživovaným osobám je zásadně co do výše limitována určitým procentem z čistého výdělku povinného rodiče tzv. doporučenou tabulkou výše výživného pro určitou věkovou kategorii dítěte – zvláště jde-li o dělenou vyživovací povinnost poskytovanou i druhým z rodičů, kdyby osobou s nejvyšším příjmem bylo samo nezl. dítě - a neměla by v součtu všech vyživovacích povinností zpravidla převýšit více než 50% z čistého příjmu povinného rodiče, neboť povinný rodič má vedle svého „výživného“ i další mnohem rozsáhlejší životní výdaje jako jsou zejména:

1. odůvodněné náklady na dosažení příjmu včetně ubytování v cizině v době pracovního pobytu
2. náklady na bydlení, často placení až doživotní hypotéky
3. náklady na dopravu do zaměstnání včetně provozu osobního vozu, často placením mnoholetého leasingu
4. náklady na další vzdělávání rodiče zvláště, kde takovou povinnost stanoví sám zákon (lékaři, soudci, advokáti apod.) 5.náklady na důchodové připojištění nebo vlastní spoření na důchod po dosažení určitého věku rodiče, na První autorský odborný časopis 8 3/2013 www.aplikaceprava.cz příklad 40 let; přihlíží-li soud k budoucím nákladům nezl. dítěte na vzdělávání, musí v souladu s ústavní rovností současně přihlížet i k budoucím nákladům rodiče na spoření na důchod včetně úspor.

• žije-li povinný rodič trvale sám mimo manželství či mimo družský poměr, zvyšuje tato skutečnost zpravidla jeho odůvodněné výdaje na výživu, bydlení, dopravu apod. (nedělené výdaje povinného rodiče), jinak se zpravidla dělí s příjmem manžela či druha (dělené výdaje povinného rodiče)
• běžné výdaje na výchovu a výživu nezl. dítěte včetně dovolených a zájmových kroužků odpovídající věku a dobrému zdravotnímu stavu se ve smyslu ustanovení § 121 o.s.ř. nedokazují.
• v řízení o výživném se ve smyslu ustanovení § 121 o.s.ř. prokazují jen mimořádné – neběžné – výdaje na výchovu a výživu nezl. dětí a ne tak jako doposud předkládáním všemožných dokladů o běžných výdajích s realistickým hodnocením navýšení výdajů v souvislosti s vedeným řízením
• pro účely zjištění majetkových příjmů povinného rodiče jsou rozhodné nejen zdanitelné příjmy a vlastní daňová povinnost, ale i údaje v daňovém přiznání o výši nezdanitelných příjmů za příslušné daňové období spočívající např. v osvobození z příjmů z prodeje akcií a nemovitostí po zákonem stanoveném období, které jsou v praxi opomíjeny a záměrně soudu nepředkládány.
• v řízení o výživném na nezl. dítě je soud ex offo povinen poměrně přihlédnout k dalším zákonným vyživovacím povinnostem obou rodičů a nezvýhodňovat neúměrně vysokým výživným jen dítě, jehož výživné je předmětem soudního řízení; vyšší výživné na jedno dítě zpravidla znamená přiměřenou změnu výše dalších vyživovacích povinností.
• v případě studijního pobytu povinného rodiče v cizině za účelem budoucího udržení jeho vysoké kvalifikace a tím i nadprůměrných příjmů je nutno od příjmů v cizině odečíst i nezbytné výdaje na jejich dosažení, například pojištění lékaře, místní daně, náklady na bydlení v přiměřeném bytě v cizině, např. 2+1, cestovné.

Stanovení výživného z průměrných příjmů zaměstanců v daném oboru

V případě odůvodněného skutkového zjištění, že doložená výše příjmu rodiče očividně neodpovídá skutečnosti, vychází soudy zpravidla ze zpráv dotčených orgánů státní správy o průměrných příjmech zaměstnanců v daném oboru rodiče a internetových nabídek daného druhu práce.

V případě zjištění průměrných příjmů v dané oblasti rodiče například lékaře či stavbyvedoucího, při strnulosti praxe a pasivitě právních zástupců, soudy očividně nesprávně vychází z průměrných příjmů v dané oblasti včetně neúměrné výše přesčasových hodin, prací daleko nad zákonem stanovenou základní pracovní dobu, o sobotách, nedělích a svátcích, zvláště u profesí typu lékař, advokát, manažer, stavbyvedoucí apod.

V případě, že rodič v řízení o výživném namítne, že v zájmu péče o nezl.dítě nehodlá „dřít jako ďas“ v řádu stovek přesčasových hodin, o víkendech a svátcích, z čehož vychází statistika průměrných příjmů i internetové nabídky volných míst vybraných profesí jako lékařů, stavbyvedoucích, manažerů atd. vyžadovaných soudy, musí soud tuto skutečnost respektovat a vyjít z obvyklého příjmu zaměstnance v dané oblasti oproštěného od neúměrných přesčasů, prací o víkendech a svátcích.

Pro lepší pochopení není například na místě určovat výživné lékaři, vycházeje z průměrných příjmů lékařů často pracujících na hranici možného s neúměrným počtem přesčasových hodin, pokud on sám prohlásí, že chce normálně žít a pracovat s řádnou 8 hodinovou pracovní dobou jen ve všední dny se zákonnou dovolenou a pečovat o dítě.

Výrok rozsudku o dlužném výživném jen do minulosti:

Výroky rozsudků týkající se jen dlužného výživného za minulé období jsou při absenci kvalifikované právní literatury s přehlížením této oblasti právní teorií doposud zpravidla formulovány věcně nesprávně, neboť stanovení povinnosti platit dlužné výživné se splatností v minulosti je právně nemožné.

Výrok rozsudku soudu o dlužném výživném jen za minulou dobu nepřesahující do přítomnosti a budoucnosti může znít například takto: „Otec nezl. je povinen zaplatit dlužné výživné na nezl........, nar............ za dobu od ........... do ........... po ........... měsíčně a dále za dobu od ..........do ........... po .......... měsíčně, vše v celkové výši ........ do ........ dnů od právní moci rozsudku k rukám matky nezl.“