Zaplacení nákladů řízení k rukám advokáta

S odkazem na nová etická pravidla ČAK se po desetileté nesporné právní praxi vyskytl nový právní názor, že advokát je povinen pravomocně přisouzené náklady řízení zaplacené k jeho rukám přeposlat klientovi bez zúčtování odměny za právní zastoupení klienta a pak vyčkávat, zda mu -mnohdy nemajetný klient či klient označovaný druhým účastníkem za podvodníka - možná někdy vyúčtované náklady řízení dobrovolně zaplatí.

Ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. stanoví: „Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu.“

Smyslem a účelem ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je zvláštní, zjednodušený způsob vypořádání vzájemných pohledávek klienta a advokáta jejich započtením tak, že advokát po zaplacení pravomocně přisouzených nákladů řízení k jeho rukám, na základě zúčtování odměny s náklady řízení vzniklými v souvislosti s právním zastoupením klienta, poukáže klientovi přeplatek (vyúčtovaná odměna advokáta s náklady – zaplacené zálohy + přisouzené náklady řízení zaplacené k rukám advokáta), případně klientovi doúčtuje nedoplatek odměny s náklady.

Ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. stanoví platební místo pravomocně přisouzených nákladů řízení „k rukám advokáta“ z důvodu předcházení následným sporům mezi advokátem a klientem o zaplacení odměny za právní zastoupení s náklady, jakož i zajištění splnění odvodu DPH finančnímu úřadu z pravomocně přisouzené odměny k rukám advokáta, který je plátcem DPH.

Je-li v pravomocně přisouzené odměně nedílně obsažena i DPH za jednotlivé úkony právní služby advokáta, je tento advokát povinen z pravomocně přisouzených nákladů řízení zaplacených k jeho rukám v tomto rozsahu zaplatit (vypořádat) DPH příslušnému finančnímu úřadu a to i tehdy, pokud je DPH ve vyúčtované smluvní odměně advokáta, který je plátcem DPH, nižší než DPH obsažená v pravomocně přisouzené odměně zaplacené k jeho rukám, a to případně i proti vůli klienta

Podzákonné právní předpisy, které jsou v rozporu se základním smyslem a účelem ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. (předcházení sporů započtením vzájemných pohledávek klienta a advokáta a zajištění zaplacení DPH z pravomocně přisouzené odměny k rukám advokáta finančnímu úřadu), jsou právně neúčinné, neboť s nimi nemohou být v přímém rozporu (srov. R 58/2015).

Ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. významným způsobem zajišťuje právní zastoupení v právně a skutkově složitých věcech především nízkopříjmových občanů, kteří si zpravidla nemohou dovolit průběžně platit odměnu advokáta za často až desetiletí trvající právní zastoupení s vysokým počtem úkonů právní služby s četnými změnami soudních rozhodnutí jinak než sjednáním smluvní výsledkové odměny, která je zcela či v podstatném rozsahu po skončení řízení přímo uhrazena (zúčtována) z pravomocně přisouzených nákladů řízení zaplacených k rukám advokáta.

Podzákonné právní předpisy v rozporu se základním smyslem a účelem ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nemohou ani nepřímo favorizovat velké právní korporace, zpravidla zastupující bohatší klienty v právně a skutkově složitých sporech se značně nejistým výsledkem, k tíži nízkopříjmových účastníků tím, že z jejich právního zastoupení a priory vyloučí srovnatelně erudované advokáty, bez zákonné záruky zúčtování jejich odměny s náklady z pravomocně přisouzených nákladů řízení zaplacených k rukám advokáta.

Představa, že kvalifikovaný advokát ve skutkově a právně složité věci smluvně převezme právní zastoupení nízkopříjmového klienta, často trvající i deset let a z toho nutně vyplývajících vysokých nákladů spojených s provozem advokátní kanceláře, bez toho, že by měl alespoň zákonnou záruku úhrady své odměny potažmo podstatné části z pravomocně přisouzených nákladů řízení zaplacených k jeho rukám, je nejen v rozporu se smyslem a účelem ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., ale ve svém důsledku ohrožuje právo na kvalifikované právní zastoupení nízkopříjmových občanů jako nedílné součásti práva na spravedlivé řízení.

V případě, že je zúčtovaná odměna advokáta po skončení právního zastoupení v souvislosti s právním zastoupením klienta nižší než pravomocně přisouzená náhrada nákladů řízení zaplacená k rukám advokáta, podléhá klientovi vyplacený kladný rozdíl mezi celkovou smluvní odměnu advokáta, případně advokátů, a pravomocně přisouzenou odměnou s náklady dani z příjmů jako ostatní příjem ve smyslu ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů. Lze doporučit vzorové poučení advokáta klientovi, např.: “Klient je povinen k dani z příjmu ve smyslu ustanovení § 10 zákona o daních z příjmů sám přiznat jako ostatní příjem částku ve výši advokátem vyplaceného kladného rozdílu mezi pravomocně přisouzenou odměnou za právní zastoupení advokátem s vyúčtovanou smluvní odměnou”.

Pravomocně přisouzená náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta, který klienta zastupoval ke dni vydání posledního rozhodnutí s tím, že tento advokát z pravomocně přisouzených nákladů zaplacených k jeho rukám nesmí bez souhlasu klienta poukázat alikvotní část odměny s náklady předchozímu advokátovi (advokátům) klienta, nýbrž po jejich zúčtování poukáže případný přeplatek výlučně klientovi.

Judikatura a právní literatura:

R 58/2015: „Advokát je oprávněn jednostranně započíst svou pohledávku z titulu odměny za poskytování právních služeb proti pohledávce klienta z titulu smlouvy o půjčce. Takový postup není v rozporu se zákonem o advokacii, ani etickým kodexem.”

„Právní teorie i soudní praxe jednoznačně zaujaly stanovisko, že nárok na náhradu nákladů řízení má účastník řízení (viz. Zejména § 142) a určení, že náhrada se platí advokátu představuje pouze určení platebního místa (viz. Drápal, Bureš, s. 102 nebo rozsudek NS sp.zn. Cpjn 19/98). Vymáhat tyto náklady či naopak podávat proti nim opravný prostředek může tedy pouze účastník, nikoliv zástupce svým jménem. Jestliže má účastník v průběhu řízení postupně zástupců několik, nahradí se k rukám toho zástupce, který je zde v době rozhodnutí. Pokud však došlo před vydáním rozhodnutí k ukončení zastupování, hradí se náklady přímo k rukám účastníka.“ (in.:Svoboda, K. Smolík, P. Levy, J., Šípová, R. a kol., Občanský soudní řád, Komentář, 1. Vydání, Praha:C.H.Beck, 2013, Str. 511)

„To, že advokát (notář, patentový zástupce) je oprávněn přijmout jménem účastníka náhradu nákladu řízení, samozřejmě neznamená, že by si ji mohl celou ponechat, zákon předpokládá, že ji vyúčtuje svému klientovi, popřípadě jiným advokátům (notářům, patentovým zástupcům), kteří účastníka v řízení dříve zastupovali a kteří nemají dosud své pohledávky za klientem uhrazeny.“ (in.: Drápal, L., Bureš, J. A kol. Občanský soudní řád I., Komentář, 1. Vydání, Praha:C. H. Beck, 2009 str. 1002)

„Advokátní organizace není účastníkem řízení, je jen platebním místem zákonem stanoveným. Z toho pak vyplývá, že sama svým jménem není oprávněna podat odvolání do výroku o nákladech řízení, může tak učinit jménem účastníka, pokud ho ještě zastupuje. Advokátní kancelář také nemůže sama svým jménem tuto náhradu vymáhat. Zaplacenou náhradu je organizace povinna zúčtovat s účastníkem řízení, neboť účastník mohl složit na odměnu za poskytnutí právní pomoci zálohu, mohl být zastoupen částečně bezplatně apod.“ (in.: Handl, V., Rubeš, J. A kol., Občanský soudní řád Komentář, I. díl, 1. Vydání, Panorama v Praze 1985, str. 657)