Bezdůvodné obohacení a náhrada škody

V právní praxi narůstá agenda náhrady škody a tím naléhavěji vyvstává vztah nároku na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody mezi ochuzeným a obohaceným. Ustálená judikatura i právní literatura desetiletí nesprávně vychází z priority nároku na náhradu škody před nárokemna vydání bezdůvodného obohacení (neoprávněného majetkového prospěchu), případně jejich vzájemného překrývání.

Předně je vyloučeno, aby tentýž nárok mezi týmiž účastníky na základě téhož právního (protiprávního) jednání či stavu byl v tomtéž rozsahu současně dvojím právním vztahem, např bezdůvodným obohacením a náhradou škody („nepřípustnost překrývání právních vztahů“).

Nárok na vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky na základě téhož právního (protiprávního) jednání či stavu nemůže být v tomtéž rozsahu současně i nárokem na náhradu škody.

Nepřípustnost překrývání právních vztahů je soudní praxí a z ní vycházející právní literatury po desetiletí nesprávně zaměňována s tím, že ochuzený má vůči obohacenému z téhož právního (protiprávního) jednání zpravidla nejen nárok na vydání bezdůvodného obohacení (neoprávněný majetkový prospěch), ale nad tento rozsah i nárok na náhradu škody vzniklé zaviněním obohaceného.

Ustanovení § 2991 až § 3005 obč. zákoníku o bezdůvodném obohacení (do 31.12.2013 § 451 až § 459 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.) jsou vůči ustanovením o náhradě škody ustanoveními zvláštními mj. proto, že výslovně zvlášť upravují majetkové vztahy mezi ochuzeným a obohaceným vzniklé na základě plnění bez právního důvodu, právního důvodu, který odpadl, protiprávního užívání cizí hodnoty nebo že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, bez ohledu na zavinění včetně zvláštní zákonné úpravy rozsahu, formy plnění, započtení nutných nákladů, promlčení atd. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je vůči nároku na náhradu škody nárokem prioritním, což vyplývá ze zvláštní zákonné úpravy s uvedením konkrétních právních důvodů vzniku bezdůvodného obohacení bez ohledu na zavinění, bez prokazování příčinné souvislosti, stanovení zvláštního rozsahu vydání bezdůvodného obohacení i promlčení atd.

V rozsahu nároku ochuzeného vůči obohacenému na vydání bezdůvodného obohacení je vyloučen vznik nároku ochuzeného vůči obohacenému na náhradu škody již proto, že v rozsahu nároku na vydání bezdůvodného obohacení škoda objektivně nevzniká, neboť ji vylučuje stejně dobytná pohledávka mezi týmiž osobami na vydání bezdůvodného obohacení bez ohledu na zavinění obohaceného.

V případě majetkových žalob mezi ochuzeným a obohaceným na základě plnění bez právního důvodu, právního důvodu, který odpadl, protiprávního užívání cizí hodnoty nebo že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, je nutno právní vztah v rozsahu ustanovení § 2991 až § 3005 obč. zákoníku (do 31.12.2013 v rozsahu § 451 až § 459 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.) posoudit výlučně jen jako právní vztah z titulu bezdůvodného obohacení (neoprávněného majetkového prospěchu), vzniklý bez ohledu na zavinění a ve zbývajícím rozsahu případně jako nárok na náhradu škody, který je však již podmíněn prokázaným vznikem škody, zaviněním a příčinnou souvislostí mezi protiprávním jednáním obohaceného a vznikem škody.

Správné rozlišení určitého nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení (neoprávněného majetkového prospěchu) od nároku z titulu náhrady škody je zásadní nejen pro rozsah rozhodných tvrzení a jejich prokazování a tomu odpovídajících skutkových zjištění meritorních soudních rozhodnutí, ale i pro rozsah nároku a počátek a běh promlčení.

Soud na základě určitých žalobních tvrzení posoudí jednotlivé žalované majetkové nároky mezi ochuzeným a obohaceným vzniklé na základě plnění bez právního důvodu, právního důvodu, který odpadl, protiprávního užívání cizí hodnoty nebo že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, bez ohledu na jejich právní hodnocení žalobcem, přednostně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a nelze-li takto určité majetkové nároky mezi ochuzeným a obohaceným právně posoudit, případně jako nárok na náhradu škody, obsahuje-li žaloba k tomu nutná žalobní tvrzení.

Je-li jednotlivý žalovaný nárok obsažený v jinak řádné žalobě, která není vadná ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř., jednoznačným, tj. bezdůvodným obohacením anebo náhradou škody, je vyloučeno, aby tentýž jednotlivý nárok mohl být současně i nárokem z druhého právního důvodu. Právní posouzení jednotlivého žalobního nároku je tudíž: „buď to, anebo ono“.

Protože soud není vázán právním hodnocením žalovaného nároku žalobcem, může jej na základě žalobních tvrzení právně posoudit odlišně, včetně toho, že se v dané věci nejedná o nárok na náhradu škody, nýbrž o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Nelze však obcházet institut rozšíření žaloby tím, že žalobce až po předložení důkazu žalovaným, prokazující přemrštěnou výši žalovaného bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání cizí věci, ještě do skončení koncentrace, nově začne tvrdit, že mu bezesmluvním užíváním věci také vznikla škoda do výše původně žalovaného bezdůvodného obohacení tím, že předmětnou věc nemohl „papírově“ pronajmout. Soud musí být schopen rozlišit rozdílné právní následky institutu žaloby dle § 79 odst. 1 o.s.ř., vadné žaloby ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. a rozšíření žaloby ve smyslu ustanovení 95 o.s.ř., a to i v rámci koncentrace řízení.

Vydražitel tak má vůči dražebníkovi nárok na vrácení jím zaplacené vydražené kupní ceny na neplatnou dražbu z titulu bezdůvodného obohacení a nad tento nárok může mít vydražitel vůči dražebníkovi, který zavinil neplatnost dražby, i nárok na náhradu škody, např. v rozsahu zaplacených úroků z úvěru vydražitele na kupní cenu, atd.

Kupující má vůči prodávajícímu nárok na vrácení jím zaplacené kupní ceny na neplatnou či zrušenou kupní smlouvu z titulu bezdůvodného obohacení a nadto může mít vůči prodávajícímu, který zavinil neplatnost či zrušení kupní smlouvy, i nárok na náhradu škody, např. v rozsahu úroků z úvěru kupujícího na kupní cenu, ušlý zisk v rozsahu nárůstu tržní ceny apod. Investice kupujícího do neplatně prodané nemovitosti mají vždy povahu bezdůvodného obohacení vůči prodávajícímu, který vlastnické právo neztratil, a nikoli nároku na náhradu škody, který však již může mít zaplacené úroky kupujícího na úvěr na investice do cizí nemovitosti prodávajícího.

Bezesmluvní užívání cizí nemovitosti má rovněž povahu bezdůvodného obohacení ve výši tržní ceny nájemného v daném místě a čase, což vylučuje přisouzení náhrady škody vlastníkovi ve formě ušlého zisku k tíži obohaceného v rozsahu vyšším než je tržní nájemné v daném místě a čase, jak se začasto nepoctivě u soudu domáhají vlastníci s předkládáním nájemních smluv uzavřených se spřízněnými osobami a neúměrně vysokým nájemným (tzv. „papírové plnění“).

Exkurz

Mám za to, že nárok ochuzeného na náhradu škody vůči třetí osobě v rozsahu nároku ochuzeného vůči obohacenému na vydání bezdůvodného obohacení zásadně vzniká tehdy, pokud se jedná o nedobytnou, případně obtížně dobytnou pohledávku ochuzeného vůči obohacenému na vydání bezdůvodného obohacení.

Základnímu principu spravedlnosti odporuje soudní praxe, kdy je třetí osobě, spoluzodpovědné za vznik škody, která neměla žádný majetkový prospěch z bezdůvodného obohacení, v rámci řízení o náhradě škody včetně adhezního řízení, uložena povinnost uhradit za obohaceného ochuzenému jinak dobytnou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení „v likvidační výši“ (přesahující majetek povinného) s odkazem, aby ji tato třetí osoba následně vymáhala vůči obohacenému, aniž by obohacený byl jakkoli vázán pravomocným rozhodnutím o náhradě škody mezi jinými účastníky řízení včetně adhezního (přenášení odpovědnosti z obohaceného na často nemajetné třetí osoby, které se protiprávním jednáním či protiprávním stavem nijak neobohatily, s rizikem „legalizace“ výnosů obohaceného z protiprávního stavu či protiprávního jednání).

Judikatura a právní literatura:

Rozsudek velkého senátu NS ČR ze dne 9.12.2015 sp.zn. 31Cdo 2307/2013: „Existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo přijal plnění z neplatné smlouvy, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu s tím, že umožnila odčerpání peněz ve prospěch obohaceného ani nepodmiňují vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení... Právě ztráta již existující pohledávky (její nedobytnost) tak byla považována za škodu, a tím byl odůvodněn závěr, že pouze v případě prokazatelné nedobytnosti lze mít vznik škody za prokázaný.“

Rozsudek NS ČR ze dne 26.10.2016 sp.zn. 25Cdo 337/2015: „Vedlo-li ovšem zaviněné protiprávní jednání osoby odpovědné za škodu podle § 420 obč. zákoníku zároveň k jejímu bezdůvodnému obohacení, vzniká poškozenému nárok na náhradu škody, jehož se může domáhat bez ohledu na případnou existenci vztahu z bezdůvodného obohacení. Právo poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení tedy nevylučuje odpovědnost obohaceného za škodu, jsou-li založeny její zákonem stanovené podmínky.“

Usnesení NS ČR ze dne 4.7.2016 sp.zn. 28Cdo 59/2016: „Pokud se nepodaří prokázat oprávněnost nároku na náhradu škody, není tím vyloučeno uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení, byť oba nároky mají původ v témže jednání.“ R 1/1979: „Ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení lze ve vztahu mezi týmiž subjekty aplikovat teprve v situaci, nejsou-li splněny předpoklady odpovědnosti za škodu.“

R 25/1986, str. 299: „Pokud tomu, na čí úkor byl neoprávněný majetkový prospěch získaný, vznikla škoda, může se domáhat její náhrady, když jsou splněny předpoklady pro zodpovědnost za škodu. Vydání neoprávněného majetkového prospěchu se možno domáhat do té výše, do které byl neoprávněný prospěch na úkor oprávněného získán. Až ten, vůči komu se uplatňuje nárok na vydání neoprávněného majetkového prospěchu, už uhradil tomu, na čí úkor byl majetkový prospěch získán, má právo odpočítat si od majetkového prospěchu, který by měl vydat samu, kterou už zaplatil z důvodu náhrady škody. Nárok na vydání neoprávněného majetkového prospěchu možno však uplatnit jen v tom případě, když nejsou podmínky pro dosáhnutí stejného uspokojení z důvodu na náhradu škody.“

„Jsou-li ve vztahu dvou subjektů splněny podmínky pro dosažení téhož výsledku (odčerpání neoprávněně získaných hodnot) z titulu náhrady škody, nepřichází v úvahu aplikace ustanovení o bezdůvodném obohacení.“ (Švestka, J., Spáčil., Škárová, M. A kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1324)