K náhrádě nákladů řízení, jehož rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku.

V soudní praxi přetrvává negativní praxe, kdy i částečně procesně úspěšnému žalobci je v řízení, jehož výše plnění závisí na znaleckém posudku, přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudem I.stupně bez ohledu na to, že žalobce po skončení dokazování setrval na žalované částce bez ohledu na prokázanou výši plnění znaleckým posudkem.

Závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., má žalobce po skončení dokazování před soudem I.stupně s provedením důkazu znaleckým posudkem, případně i revizním znaleckým posudkem, procesně reagovat:

a) rozšířením žaloby v rozsahu kladného rozdílu mezi výší plnění stanovenou znaleckým posudkem a žalovanou částku

b) částečným zpětvzetím žaloby v rozsahu kladného rozdílu mezi žalovanou částkou a mezi výši plnění stanovenou znaleckým posudkem

V případě částečného zpětvzetí žaloby jen na základě výše plnění stanoveného znaleckým posudkem provedeného soudem jako důkaz nenáleží za tento rozsah zastaveného řízení žalovanému náhrada nákladů řízení dle § 146 odst. 1 písm.a) o.s.ř., když žalobce v tomto rozsahu zastavení řízení nezavinil.

V případě, že žalobce ještě po skončení dokazování v řízení před soudem I.stupně, jehož rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku, v očividném rozporu s výší plnění stanoveného znaleckým posudkem, případně i revizním posudkem, i tak trvá na původně žalované částce nad rozsah výše plnění stanoveného znaleckým posudkem, případně revizním posudkem, aniž by žalobce navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, je nutno aplikovat ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.

** Zákonná výjimka přiznání plné náhrady nákladů řízení, jehož rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., plně platí jen tehdy, pokud žalobce po skončení dokazování před soudem I.stupně závěry znaleckého posudku sám respektuje částečným zpětvzetím žaloby nad rozsah plnění stanoveného znaleckým posudkem – aniž sám navrhuje doplnit dokazování o revizní posudek - a nikoli tehdy, pokud žalobce setrvá na původně žalované částce převyšující částku stanovenou znaleckým posudkem, zvláště usiluje-li paralelně o další eventuální nárok, např. bezdůvodné obohacení za protiprávní užití cizí hodnoty a ušlé „nadtržní“ nájemné.**

Ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. o nekrácení náhrady nákladů řízení, jehož rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku, je plně aplikovatelné tehdy, pokud žalobce po skončení dokazování před soudem I.stupně vezme žalobu částečně zpět nad rozsah výše plnění prokázaného znaleckým posudkem a nikoli tehdy, kdy i nadále v antagonistickém rozporu s provedeným znaleckým posudkem, případně i revizním, setrvává na původně žalované částce i v nedůvodném rozsahu.

Jsou-li v řízení provedeny dva či více znaleckých posudků s rozdílnou výši žalovaného plnění, náleží žalobci plná náhrada nákladů řízení žalobci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. v případě, že po skončení dokazování před soudem I.stupně žalobce nepožaduje zaplatit více, než stanoví znalecký posudek s nejvyšší částkou, pokud sám nenavrhuje další revizní posudek.

Zákonné zvýhodnění plné náhrady nákladů řízení v řízeních, jejichž rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., s vyloučením jeho zneužití ve smyslu ustanovení § 2 o.s.ř., tak nedopadá na případy, kdy sám žalobce závěry znaleckého posudku, zvláště revizního znaleckého posudku, nerespektuje tím, že po skončení dokazování před soudem I.stupně i tak setrvává na původně žalované částce bez ohledu na oprávněnou výši žalovaného nároku stanoveného v řízení znaleckým posudkem, případně revizním znaleckým posudkem, např. tehdy když v řízení souběžně tvrdí, že mu v žalovaném rozsahu ušlo – jak jinak než na den přesně co právě žaluje – nadtržní nájemné.

Žalobce má po skončení dokazování k výzvě předsedy senátu dle ustanovení § 119a odst. 2 o.s.ř., aby účastníci shrnuli své návrhy, a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci, vzít žalobu částečně zpět ve smyslu ustanovení § 96 o.s.ř., pokud znaleckým posudkem, případně revizním znaleckým posudkem, byla v řízení prokázána důvodnost nižší než původně žalované částky, pokud žalobce dál nenavrhuje doplnit dokazování revizním znaleckým posudkem, jinak mu nelze přiznat plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.

V rozporu s principem spravedlivé ochrany soukromých práv i čestného plnění povinností s úctou k právům jiných osob je, aby žalobce po skončení úplného dokazování, v němž ze znaleckého posudku, případně revizního znaleckého posudku, byla jednoznačně prokázána skutečná výše žalovaného plnění - např. ve výši např. 50.000,-Kč - v očividném rozporu s tím po výzvě předsedy senátu dle ustanovení § 119a odst. 2 o.s.ř. i tak trval na vydání rozsudku v původně žalované výši – např. 100.000,-Kč - aniž navrhoval doplnění dokazování o revizní posudek, a ještě mu při částečném zamítnutí žaloby v podstatné části – např. v rozsahu 50% - byla ještě přiznána plná výše náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o.s.ř.

V případě, že po skončení dokazování - bez návrhu žalobce na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem - žalobce nevezme částečně zpět žalobu o částku, která převyšuje výši plnění prokázaného v řízení znaleckým posudkem, případně revizním znaleckým posudkem, a v rozporu s ním i nadále trvá na přisouzení původně žalované výši plnění, zvláště uplatňuje-li souběžně i další nárok např. ušlé nadtržní nájemné, stanoví se náhrada nákladů řízení již dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. poměrně dle úspěchu ve věci, k tíži žalobce v rozsahu částečného zamítnutí žaloby o žalovanou částku, která převyšuje výši plnění zjištěného v řízení znaleckým posudkem, případně revizním znaleckým posudkem.

Naopak - jak správně dovodil nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.6.2022 sp.zn. I. ÚS 453/22, [1] - závisí-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu dle § 136 o.s.ř., stanovení skutečné výše plnění není podloženo objektivním důkazem včetně znaleckého posudku, ale na vlastní - subjektivní – úvaze toho kterého soudce, byť na základě provedených důkazů („originární způsob stanovení výše nároku“), pročež se plně uplatní ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. bez nutnosti korekce žalované výše přiměřeného zadostiučinění po skončení dokazování před soudem I.stupně.

Poznámky:

[1]Nález Ústavního soudu ČR ze dne 16.6.2022 sp.zn. I. ÚS 453/22: „Ve sporech o přiměřené zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, je třeba rozlišovat mezi posuzováním samotné existence nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci a rozhodováním o výši přiměřeného zadostiučinění. Rozhodování o ní, na rozdíl od posuzování újmy, obecně splňuje podmínky aplikace ustanovení § 136 o.s.ř. a tedy představuje úvahu soudu ve smyslu tohoto ustanovení. Neexistuje totiž žádná exaktní metoda, jako stanovit přiměřenost zadostiučinění, respektive jeho výši. Proto přizná-li soud žalobci nižší přiměřené zadostiučinění, než jakého se domáhal, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o.s.ř. Použitím ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. namísto § 142 odst. 3 o.s.ř. došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“

JUDr. Luboš Chalupa