K započtení v odvolacím řízení

Sjednocujícím rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2021 sp.zn. 31Cdo 1475/2020 byl vysloven zásadní právní názor na přípustnost započtení vzájemné pohledávky v odvolacím řízení, který však nelze považovat za věcně správný.

Ustanovení § 98 o. s. ř. v zájmu právní jistoty a hospodárnosti řízení ex lege omezuje uplatnění započtení vzájemné pohledávky vůči žalované pohledávce v průběhu občanského soudního řízení.

Uplatnění započtení vzájemné pohledávky žalovaného vůči žalované pohledávce žalobce v soudním řízení je mimo režim ustanovení § 98 o. s. ř. vyloučeno, i pokud žalovaný vzájemnou pohledávku započte mimo vlastní soudní řízení.

Ustanovení § 98 o. s. ř. zákonnou nevyvratitelnou domněnkou výslovně stanoví, že projev žalovaného, jímž protižalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, kterým nenavrhuje, aby bylo přisouzeno více, než uplatnil žalobce, je jen procesní obranou žalovaného proti žalobnímu návrhu, a to bez ohledu na to, zda námitku započtení žalovaný uplatnil v rámci soudního řízení, či mimo něj.

Institutem koncentrace řízení je časově omezeno i uplatnění námitky žalovaného o započtení vzájemné pohledávky žalovaného do výše žalované pohledávky žalobce.

Započtení vzájemné pohledávky jako právního jednání vzniká a je právně účinné až doručením započtení vzájemné pohledávky věřiteli dlužníka, což by bez ustanovení § 98 o. s. ř. neomezovalo uplatnění námitky započtení v průběhu soudního řízení i po uplynutí koncentrace řízení.

Započetl-li žalovaný svoji vzájemnou pohledávku vůči žalobci přede dnem podání žaloby u soudu, musí žalovaný v řízení namítnout neexistenci žalované pohledávky ke dni zahájení řízení z důvodu jejího zániku započtením jen do koncentrace řízení, jinak je jeho námitka nepřípustná pro opožděnost.

Započetl-li žalovaný svoji pohledávku vůči žalované pohledávce až v průběhu soudního řízení, tj. ode dne podání žaloby až do vydání rozsudku soudu I. stupně, omezuje uplatnění tohoto započtení v rámci tohoto soudního řízení ustanovení § 98 o. s. ř.

Ustanovení § 98 o. s. ř. je vůči ustanovení § 97 odst. 1 o. s. ř. ustanovením zvláštním.

Ustanovení § 216 o. s. ř. výslovně vylučuje právně účinné započtení až v odvolacím řízení vyloučením aplikace ustanovení § 97 a § 98 o. s. ř. v odvolacím řízení, tj. i započtení pohledávek v rámci odvolacího řízení bez ohledu na to, kdy vznikly.

Z ustanovení § 216 o. s. ř. jednoznačně vyplývá, že uplatnění námitky započtení ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř. až v odvolacím řízení je výslovně vyloučeno bez ohledu na to, kdy vzájemná pohledávka vznikla, čímž je ze zákona respektován princip dvojinstačnosti řízení.

Judikaturou[1] nelze „anulovat“ jednoznačné znění ustanovení § 216 o. s. ř. včetně jeho smyslu a účelu zaručujícího spravedlivé (zákonné) soudní řízení, zvláště jeho dvojinstančnosti jako základního kamene spravedlivého soudního řízení, jinak se „soudní moc staví nad moc zákonodárnou“)[2], což je hrubým porušením principů demokratického právního státu.

Každé uplatnění námitky započtení vzájemné pohledávky ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř. nutně vyžaduje tvrdit nové rozhodné skutečnosti a provádění důkazů o nich včetně vzniku, rozsahu a splatnosti vzájemné pohledávky a jejího příslušenství, uplatnění námitky započtení mimo soudní řízení atd., což v zájmu spravedlivého (dvojinstančního) řízení respektuje ustanovení § 216 o. s. ř

Koncentrace řízení běží samostatně pro vlastní žalobu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., tak i pro soudem pravomocně připuštěnou změnu či rozšíření žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř., jakož i pro vzájemnou žalobu ve smyslu ustanovení § 97 odst. 1 o. s. ř. i ustanovení § 98 o. s. ř.

Připustil-li soud změnu žaloby včetně jejího rozšíření, počíná v tomto nově připuštěném rozsahu běžet nová koncentrace řízení jako by byla podána nová žaloba, a to dnem pravomocného připuštění změny či rozšíření žaloby. Připustil-li soudce pravomocně změnu žaloby při prvém jednání, končí zásadně nová koncentrace řízení v tomto rozsahu až při druhém jednání, tj. při prvém jednání po pravomocném připuštění koncentrace apod.

Z důvodu, že podání vzájemné žaloby, kterou je nevyvratitelnou zákonnou domněnkou i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení s návrhem na přisouzení více, než co uplatnil žalobce, není v řízení před soudem I. stupně časově omezeno, může soud vzájemnou žalobu žalovaného ve smyslu ustanovení § 98 o. s. ř., uplatněnou až po koncentraci řízení, vyloučit k samostatnému řízení ve smyslu ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř., jinak o ní musí meritorně rozhodnout.

Ustanovení § 98 o. s. ř. věcně správně dává na roveň uplatnění námitky započtení vzájemné pohledávky v soudním řízení proti žalované pohledávce s uplatněním nového nároku u soudu žalobou včetně vzájemnou žalobou, neboť rozsah nových tvrzení rozhodných skutečností/námitek k nim i jejich prokazování/vyvrácení je zpravidla stejně náročné jako vlastní žaloba či vzájemná žaloba, pročež ustanovení § 216 o.s.ř. bez dalšího započtení v rámci odvolacího řízení výslovně a jednoznačně vylučuje, i kdyby se jednalo o novotu vzniklou až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně nebo o „jednoduché započtení“ (stejně tak je uplatnění nového nároku v odvolacím řízení vyloučeno).

Poznámky:

(1)Rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2021 sp.zn. 31Cdo 1475/2020:„I. Žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky. II. Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce proto, že účastníci řízení tuto skutečnost v odvolacím řízení neuplatnili (§ 212a odst. 3 o. s. ř.), nebo proto, že posouzení důvodnosti započtení je spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů (§ 205a, § 211a o. s. ř.), je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo.“**

(2) Zákon, anebo spravedlivé přesvědčení (in.: L.Chalupa, Právní rádce č. 8/2007)