K předběžnému opatření pro výkonu rozhodnutí o nákladech řízení

V soudní praxi se přes relevantní judikaturu[1] i tak vyskytnene správný právní názor, že ještě v průběhu nalézacího řízení lze vydat zákaz nakládání s věcmi účastníka z důvodu obavy výkonu budoucího rozhodnutí o nákladech řízení.

Doručení návrhu na předběžné opatření druhému účastníkovi s velmi krátkou soudcovskou lhůtou k vyjádření (např. tři dny) ještě před vlastním vydáním usnesení o nařízení předběžného opatření je nejen v souladu s rovností účastníků ale i určitou ochranou soudu před vydáváním zjevně právně nesprávných rozhodnutí v době, kdy nejen mnozí advokáti, ale už i samostudující laici znají relevantní judikaturu nemnohdy lépe než přetížený soudce.

Vydání předběžného opatření v průběhu řízení je omezeno dnem zahájení řízení ve věci samé a končí pravomocným skončením řízení ve věci samé, což mj. vyplývá ze zániku předběžného opatření ex lege nejpozději pravomocným nevyhověním návrhu ve věci samé či uplynutím patnácti dnů ode dne vykonatelnosti rozhodnutí o věci.
V průběhu dovolacího řízení či řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému konečnému meritornímu rozhodnutí včetně pravomocného výroku o náhradě nákladů řízení bezvýjimečně nelze úspěšně podat návrh na vydání předběžného opatření v již skončeném soudním řízení, neboť mimořádnými opravnými prostředky napadené pravomocné rozhodnutí lze již vykonat, pokud zvláštním rozhodnutím nebyla odložena jejich právní moc či vykonatelnost.
Pro zjištění existence pohledávky, u níž je obava z jejího budoucího výkonu, je ex lege rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.
Z důvodu, že občanský soudní řád (§ 75c odst. 4 o.s.ř.)za rozhodný stav stanoví den vydání (vyhlášení) usnesení soudu I.stupně, nelze poté tvrzení o rozhodných skutečnostech pro vydání předběžného opatření, jakož i listiny, které je osvědčují, již nijak doplňovat či měnit.
Pohledávka účastníka soudního řízení na náhradu nákladů řízení vzniká bezvýjimečně až právní mocí výroku o náhradě nákladů řízení a nikoli již v průběhu probíhajícího soudního řízení, když až do právní moci rozhodnutí o nákladech řízení není nikdy jisté:

a) zda řízení skončí meritorním rozhodnutím, případně zda neskončí zastavením řízení

b)kdo bude v řízení procesně úspěšný

c)zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů

d)zda jsou důvody pro separaci nákladů řízení

V průběhu řízení ve věci samé se v rozsahu práva na náhradu nákladů řízení může jednat nejvýše o budoucí nejistou pohledávku, jak co do osoby věřitele, tak i co do výše, pro níž nelze nařídit předběžné opatření a ani úspěšně nelze podat vlastní žalobu, provést zápočet apod.
Z důvodu zákonné možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele procesně úspěšnému účastníkovi není samotný procesní úspěch ani tak jistotou vzniku pohledávky na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšnému účastníkovi.
Vydání usnesení o nařízení předběžného opatření zákazu nakládání s určitými věcmi pro obavu, že výkon rozhodnutí o náhradě nákladů probíhajícího řízení bude ohrožen pro ke dni vydání usnesení objektivně neexistující pohledávku navrhovatele na náhradu nákladů, je v hrubém rozporu s právem na spravedlivé řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a předem zpochybňuje nestrannost soudnictví, neboť nepřípustně předjímá konečný výsledek nalézacího řízení.
Usnesení o nařízení předběžného opatření zákazu nakládání s určitými věcmi z důvodu obavy, že by výkon rozhodnutí o náhradě nákladů probíhajícího nalézacího řízení byl ohrožen, je vyloučeno, pokud navrhovatel v návrhu na vydání předběžného opatření netvrdí a ani objektivně tvrdit nemůže (pohledávka z náhrady nákladů řízení vzniká až dnem právní moci konečného rozhodnutí), že má vůči druhému účastníkovi určitou již existující pohledávku
Základním skutkovým zjištěním usnesení o nařízení předběžného opatření zákazu nakládání s určitými věcmi pro obavu, že výkon rozhodnutí na peněžité plnění bude ohrožen, je - co do osoby věřitele a dlužníka a její výše – ve věci samé žalovaná, případně v určité lhůtě zažalovaná, určitá, již existující (vzniklá) pohledávka, byť sporná a doposud nevykonatelná.
Z důvodu zvláštní zákonné úpravy náhrady nákladů řízení v řízení o ústavní stížnosti nelze po zrušujícím nálezu Ústavního soudu ČR posléze procesně úspěšnému účastníkovi v tomto rozsahu přiznat náhradu nákladů na základě ustanovení občanského soudního řádu, např. za sepis ústavní stížnosti, sepis vyjádření k ústavní stížnosti, účasti na ústním jednání, případně účasti na vyhlášení nálezu, režijní paušály, cestovní náhrady apod.

Lze vyslovit nové právní zásady:

„Neexistující pohledávku nelze vykonat, což vylučuje obavy z jejího výkonu.“

„Lze-li vést vykonávací (exekuční) řízení, nelze již vydat předběžné opatření.“

Judikatura:

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16.9.2014 sp.zn. II ÚS 893/14: „Odvolací soud své rozhodnutí postavil na několika důvodech. Pokud interpretací ustanovení § 102 o.s.ř. shledal, že obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, je dána jen ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé, nikoli ve vztahu k dosud neexistujícímu nároku žalovaných na náhradu jejich nákladů řízení, z ústavního hlediska nelze nic vytknout.Vycházeje ze smyslu a účelu předběžného opatření, jímž je zajištění úpravy práv a povinností účastníků v době, kdy ve věci samé ještě soud nerozhodl, není pochyb o tom, že předběžné opatření je institutem vztahujícím se k řízení ve věci samé, kterou je nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Tomu nasvědčuje i úprava zániku předběžného opatření obsažená v § 77 odst. 1 o.s.ř., odvislá rovněž od rozhodnutí ve věci samé. I kdyby však mohl být předběžné opatření ohledně zajištění tvrzeného nároku na náhradu nákladů řízení vydáno (což však v žádném případě nelze), je zjevné, že takový nárok by nemohl být v dosud probíhajícím řízení osvědčen, neboť má základ v procesním právu a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má konstitutivní povahu (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29Cdo 238/2007). Jestliže tedy stěžovatelé navrhli vydání předběžného opatření z obavy, že by výkon budoucího rozhodnutí, kterým by jim mohly být přiznány jejich náklady řízení v případě, že budou ve sporu úspěšní, mohl být ohrožen, odvolací soud nepochybil, pokud shledal, že takové právo jim nepřísluší.“

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2007 sp.zn. 29Cdo 238/2007:„Z výše citovaného ustanovení § 151 odst. 4 o.s.ř. jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto ohledu konstitutivní povahu (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. A kol. Občanský soudní řád, Komentář. I. díl. 7. Vydání, Praha: C.H.BECK. 2006, str. 676). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé, v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení.“