Prokazování slučky

V soudním řízení o určení vlastnictví sousedních pozemkových parcel je - po vyvrácení nedostatku nabývacího titulu s odkazem na slučku - poté namítáno, že nebylo prokázáno, kdy a na základě čeho slučka vznikla.

Výpis z pozemkové mapy včetně s vyznačením slučky sousedních pozemkových parcel je veřejnou listinou, kdy břemeno tvrzení a důkazní břemeno o neoprávněnosti slučky leží na osobě, která její existenci i právní následky popírá.

Je-li v řízení prokázána slučka mezi sousedními pozemkovými parcelami původně ve vlastnictví či spoluvlastnictví týchž osob z několika navazujících výpisů z pozemkové mapy po období mnoha desetiletí, nelze její existenci věrohodně popírat, zvláště odpovídala-li jí i držba sousedních pozemkových parcel po velmi dlouhou dobu.

Sloučení věci je zvláštním způsobem splynutí vlastnictví věcí, případně části téhož vlastníka v jedinou, ke které dochází administrativně na základě vůle vlastníka nebo na základě zákona, např. povinnost sloučení sousedních parcel téhož vlastníka téhož druhu v zájmu přehlednosti katastru a neopodstatněnému drobení parcel v rámci jednoho funkčního celku.

Sloučení není nabytím vlastnictví, nýbrž je jen změnou rozsahu původní věci sloučením s jinou věcí, zpravidla sousední, případně částí věci, jejíž obligatorní podmínkou je totožnost vlastníků slučované a sloučené věci se zánikem slučované věci v právním smyslu, případně části.

Sloučení sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka bez dalšího prokazuje vlastní slučka v pozemkové mapě, natož je-li doložena geometrickým plánem. Vyznačení slučky v evidenci nemovitostí s předložením dotčeného geometrického plánu i předcházejícími souhlasy dotčených osob je dostatečným důkazem, že sloučení sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka bylo provedeno.

Sloučením sousedních pozemkových parcel se o přisloučenou část bez dalšího navyšuje výměra pozemkové parcely, do níž je zanikající pozemková parcela přisloučena, s vyloučením nutnosti i právní možnosti jakýchkoli hmotně právních úkonů vyplývajících ze sloučení včetně „znovupřidělení“ již přidělené pozemkové parcely do osobního užívání jen o navýšenou výměru téže pozemkové parcely.

Slučka sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka byla a je zásadně administrativní úkon evidence nemovitostí (katastru nemovitostí), který nikdy nebyl zvlášť formalizován (nikdo nic nenabývá, nikdo nic neztrácí) a často - i nyní - je ex offo nařizuje zákon za účelem snížení počtu „nesmyslných“ sousedních pozemkových parcel téhož vlastníka téhož druhu.

Přisloučení sousedních předmětných pozemkových parcel do pozemkové parcely v osobním užívání žalobců bylo mnohdy zjevně odůvodněno i praktickou a neestetickou nevyužitelností trojúhelníkových částí sousedních pozemkových parcel do jedné větší pozemkové parcely ve vlastnictví téže osoby.

Související judikatura:

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2012 sp.zn. 22 Cdo 371/2011: “V této souvislosti především dovolací soud dodává, že „zápisy údajů a zákresy vlastnických hranic v evidenci nemovitostí neměly vliv na skutečné právní vztahy k nemovitostem, pokud byly s tímto zápisem v rozporu. „…pokud skutečné právní vztahy k nemovitosti (pozemku) byly v rozporu se stavem veřejných knih (katastru nemovitostí či bývalé evidence nemovitostí), měl před stavem evidovaným ve veřejných knihách přednost skutečný stav.“ (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 1675/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, pod pořadovým č. C 5212).

V rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 12/1970 bylo vyloženo, že „závaznost údajů evidence nemovitostí ve smyslu ustanovení § 6 zákona č. 22/1964 Sb. a § 8 vyhlášky č. 23/1964 Sb. je nutno vykládat jen v rozsahu vymezeném v § 6 zákona č. 22/1964 Sb. a v souvislosti s účelem sledovaným tímto zákonným ustanovením, jímž je získání a udržování podkladů pro plánování a řízení zemědělské výroby i nákup zemědělských výrobků.“

V rozsudku ze dne 23. května 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz, dovolací soud poukázal na skutečnost, že při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku; pokud léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku.”