Dražba očividně cizí nemovitosti v řízení o výkon rozhodnutí

V soudní praxi prozatím panuje právní názor o nezvratnosti právních následků dražby navádějící k legalizaci trestné činnosti vědomým vyvoláváním účelových dražeb jako nástroje „nezpochybnitelného vlastnictví“ kradené věci včetně „Mony Lisy“.

Dražba na základě předchozího pravomocného rozsudku soudu o vlastnictví třetí osoby přes zápis poznámky v katastru nemovitostí ke dni zahájení exekučního řízení, ke dni dražby i ke dni zaplacení vydražené nemovitosti předem prokazatelně cizí nemovitosti zjevně pro každého již z poznámky v katastru nemovitostí je trestným činem, a to:

a) ze strany jednatele povinného dlužníka trestným činem podvodu dle § 209 tr.zákona pro úmyslné zatajení skutečnosti v řízení o výkon rozhodnutí, že povinný není vlastníkem předem prokazatelně cizí dražené nemovitosti a tím i využití omylu ve svůj prospěch zaplacením jeho dluhu z dražby prokazatelně cizích nemovitostí,

b) ze strany jednatele vydražitele trestným činem podvodu dle § 209 tr.zákona pro vydražení prokazatelně cizí nemovitosti než povinného do svého vlastnictví s využitím omylu soudce, exekutora a dražebníka, že jsou draženy předem prokazatelně cizí nemovitosti ve formě nepřímého úmyslu k nabytí nemovitostí do vlastnictví vydražitele,

c) ze strany exekutora a dražebníka trestným činem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 tr. zákona pro vedení exekuce a dražby předem prokazatelně cizí nemovitosti, která zjevně již z poznámky z katastru nemovitostí nebyla ve vlastnictví povinného.

Je-li nepochybné, že ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, ke dni konání dražby i ke dni zaplacení kupní ceny byla v katastru nemovitostí zapsána poznámka o spornosti o vlastnickém právu s určitou spisovou značkou, což vylučuje - i dle § 986 odst. 2 NOZ - nabytí od neoprávněného (nevlastníka) pro absenci nezbytné dobré víry nabyvatele nemovitosti bez zřetele na způsob nabytí vlastnictví.

Převod či přechod vlastnictví nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí ke dni právního jednání včetně dražby s poznámkou spornosti s uvedením určité spisové značky byl před a je i po 1.1.2014 sice právně přípustný (§ 986 NOZ), ale je pro nabyvatele předem s rizikem povinnosti vrácení vlastnictví pozdějším výmazem z katastru nemovitostí ve prospěch pravého vlastníka, v jehož prospěch byla poznámka zřízena.

Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí ve smyslu ustanovení § 321 a násl. o.s.ř. včetně dražby výlučně upravuje občanský soudní řád a aplikace zákona č. 26/2000 Sb. je tím vyloučena, pročež argumentace judikaturou týkající se dobrovolné dražby dle zákona č. 26/2000 Sb. je nerozhodná.

Aplikace zákona č. 26/2000 Sb. a tím i argumentace z ní vycházející judikatury je přípustná jen tehdy, pokud byly draženy nemovitosti:

a) dražbou dobrovolnou, která je ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. dražba prováděná na návrh vlastníka (žalobci nic nedražili) jen na základě smlouvy o provedení dražby na základě písemné smlouvy o provedení dražby,

b) dražbou nedobrovolnou, která je ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným nálezem nebo je doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo je doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazu nedoplatků jen na základě písemné smlouvy o provedení dražby.

Nutno poznamenat, že i v případě nabytí vlastnictví příklepem vydražitele s následným včasným zaplacením kupní ceny ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb. nelze z právně teoretického hlediska hovořit o tzv. originárním nabytí vlastnictví, neboť cit. zákon výslovně uvádí případy, kdy na vydražitele přechází určitá věcná práva váznoucí na vydražené věci, což je v případě originárního vlastnictví jinak vyloučeno („poloviční originární nabytí vlastnictví“).

Z hlediska právní čistoty i nezbytnosti dobré víry pro každého nabyvatele od neoprávněného (nevlastníka), NOZ již teoreticky správně výslovně nečiní rozdíl mezi derivativním a originárním způsobem nabytí vlastnictví, pokud jde o nezbytnou podmínku dobré víry nabyvatele. NOZ ve shodě s evropským právem správně vychází z these, že „Nabytí cizí věci ve zlé víře je krádeží bez ohledu na právní titul“, a proto je právně nepřijatelná argumentace tzv. originárním nabytím ve zlé víře.

V souladu s judikaturou NS ČR při výkladu platného soukromého práva jako k osnově nutno přihlédnout ke znění NOZ: obligatorní zákonnou podmínkou nabytí od nevlastníka (neoprávněného) nemovité věci je vždy dobrá víra nabyvatele ke dni právního jednání, kterou vylučuje poznámka spornosti v katastru nemovitostí podaná pravým vlastníkem nejpozději do jednoho měsíce, kdy se pravý vlastník dozvěděl o zápisu, a to zpětně i s účinky vůči dalším nabyvatelům.

Poznámka spornosti ve smyslu ustanovení § 986 odst. 2 NOZ – stejně jako poznámka v katastru nemovitostí zapsaná do 31.12.2013 – vždy bez dalšího vylučuje nabytí od neoprávněného (nevlastníka) pro absenci nezbytné dobré víry.

Je vyloučeno - a dle NOZ již výslovně – nabytí nemovitosti od neoprávněného (nevlastníka) bez ohledu na to, zda je či není zapsána ve veřejném seznamu a bez ohledu na způsob nabytí včetně dražby, nebyl-li nabyvatel ke dni právního jednání v dobré víře, což poznámka v katastru nemovitostí vždy vylučuje (vlastní smysl poznámky pro potencionální nabyvatele koupě s rizikem pozdějšího vrácení pravému vlastníkovi výmazem vlastnického práva z katastru ve prospěch pravého vlastníka, v jehož prospěch je poznámka zapsána).

Existující poznámka v katastru nemovitostí o sporném vlastnictví nemovitostí zapsaných ve veřejném seznamu ke dni zahájení exekučního řízení, ke dni konání dražby i ke dni zaplacení kupní ceny vydražitelem - i ve smyslu ustanovení § 984 odst.1 NOZ - s předchozím pravomocným rozsudkem soudu o vlastnictví osoby doposud nezapsané v katastru vylučuje dobrou víru nabyvatele a tím i nabytí od neoprávněného.

Poznámka v katastru nemovitostí nikdy nevylučovala a ani nově nevylučuje právní dispozice s předmětnými nemovitostmi, vždy však vylučuje jejich nabytí od neoprávněného pro absenci n e zb y t n é d ob r é v í r y bez ohledu na způsob nabytí včetně dražby (dražba s rizikem vrácení pravému vlastníkovi, „spekulativní dražba“).

Dražba prokazatelně cizí nemovitosti, která byla ve smyslu ustanovení § 335a odst. 1 o.s.ř. ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti dle pravomocného soudního rozhodnutí vydaného v řízení proti povinnému s poznámkou v katastru nemovitostí s uvedením řízení o sporném vlastnictví se spisovou značkou určitého soudu ve vlastnictví jiné osoby než povinného, je ze strany osob zúčastněných na takovéto dražbě trestným činem podvodu či trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby z nedbalosti, pročež nemůže vůči žalobcům vyvolat zamýšlené právní účinky přechodu vlastnictví vydražitele ve zlé víře bez ohledu na porušení povinnosti soudu zaslat rozsudek k záznamu dle § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.

Ustanovení § 986 odst. 2 NOZ výslovně vylučuje nabytí od neoprávněného zpětně, podá-li pravý vlastník poznámku spornosti zápisu do jednoho měsíce ode dne, kdy se o zápisu pravý vlastník dozvěděl, s účinky vůči každému, komu popíraný zápis svědčí bez ohledu na dobrou víru.

Ve smyslu dle § 984 až § 986 NOZ nelze nabýt vlastnictví předmětných nemovitostí bez ohledu na jejich dražbu: 1. poznámka spornosti dle § 986 odst. 2 NOZ byla podána do jednoho měsíce ode dne, kdy se pravý vlastník o zápisu dozvěděl:

• pravé vlastnické právo žadatele působí vůči každému, komu popíraný zápis svědčí nebo kdo na jeho základě dosáhl dalšího zápisu (absolutní vyloučení nabytí vlastnictví pro podání žádosti o poznámku spornosti ve stanovené lhůtě bez ohledu na formu nabytí)

2. poznámka spornost dle § 986 odst. 2 NOZ byla podána po lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se pravý vlastník o zápisu dozvěděl:

• pravé vlastnické právo pravého vlastníka působí vůči tomu, kdo dosáhl zápisu, aniž byl v dobré víře

Z ustanovení § 254 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř. o závaznosti výroku se uplatní i v řízení o výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 251 a násl. O.s.ř.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (naposledy rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.5.2013 sp.zn. 28 Cdo 3048/2012) i z ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že vlastnické právo k nemovitosti nemůže ztratit osoba, která nebyla účastníkem soudního či správního řízení, ze kterého třetí osoba zakládá svoje tvrzené vlastnické právo.

Protože účastníkem řízení o výkon rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 255 o.s.ř. jsou oprávněný a povinný, případně manžel povinného či jejich právní nástupci, z hlediska subjektivních mezí rozhodnutí včetně usnesení o příklepu ve smyslu ustanovení § 336l odst. 2 o.s.ř. se uplatňuje ve smyslu ustanovení § 159a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 254 odst. 1 o.s.ř. (Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí, není-li v této části uvedeno jinak) zásada, dle níž se rozhodnutí nemůže dotknout práv někoho, kdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno (srov. § 159a odst. 1 o. s. ř.).

Usnesení o příklepu ve smyslu ustanovení § 336l odst. 2 o.s.ř. nenabývá právní moci, pokud v očividném rozporu s ustanovením § 335a odst. 1 o.s.ř. dražené nemovitosti byly prokazatelně ke dni zahájení vykonávacího řízení na základě pravomocného rozsudku téhož soudu ve vlastnictví třetí osoby a pokud z poznámky z katastru nemovitostí o vedení soudního řízení o určení vlastnictví tato skutečnost byla předem každému zjevná včetně soudce, soudního exekutora, oprávněného, povinného i dražitelů, a to i přes porušení povinnosti téhož soudu zaslat rozsudek k záznamu do katastru nemovitostí dle § 7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb. do 60 dnů od právní moci.

Výlučná místní příslušnost ve smyslu ustanovení § 88 písm.i) o.s.ř. musí ze strany vždy téhož v ý l u č n é h o soudu zaručit, aby se předcházelo situaci, kdy tentýž soud v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práva a svobod vydá o vlastnictví téže nemovitosti antagonistická soudní rozhodnutí, zvláště je-li v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o vedení soudního řízení u téhož soudu.

Z důvodu, že ustanovení § 338b odst. 1 o.s.ř. je totožné s ustanovením § 335 odst. 1 o.s.ř. o tom, že oprávněný musí doložit, že nemovitost je ve vlastnictví povinného, platí stejné závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2012 sp. zn. 29 Cdo 984/2011, i pro exekuční prodej nemovitostí tak, že: prokáže-li osoba odlišná od povinného dle exekučního titulu, že povinný se vlastníkem předmětných nemovitostí nestal, je exekuční prodej nemovitostí vůči němu právně neúčinný, nezachoval-li vydražitel potřebné opatrnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012 sp.zn. 21 Cdo 1770/2011; rozsudek Nejvyššího soudního dvoru Rakouska ze dne 13. 11. 1979 sp.zn. 5 Ob 630/79).

Naléhavý právní zájem na určení nemovitostí je v případech atypické složité věci sporného vlastnictí výjimečně dán nejen proti osobě aktuálně zapsané jako vlastník v katastru nemovitostí, nýbrž současně i proti jejímu předchozímu knihovnímu vlastníkovi, pokud je tvrzeno originární nabytí vlastnictví a pokud oba žalovaní pravé vlastnické právo žalobců od počátku popírají.

Související literatura a judikatura:

„I při nabytí ve veřejné dražbě je však zapotřebí, aby nabyvatel byl v dobré víře. Pokud jde o dražby veřejné podle VeřDr, nečiní praxe ani teorie (a to ani v minulosti) žádný rozdíl, zda jde o nabytí vlastnictví při dobrovolné nebo nedobrovolné dražbě. Je třeba dodat, že veřejnou dražbou naopak nejsou dražby typu e-Bay nebo Aukro na internetových portálech, neboť se jedná o dražby soukromé. V. Knapp rozebral významné rozhodnutí rakouského OGH 50B 630/79. Z něj se podává, že dobrou víru vydražitele vylučuje již lehká nedbalost. Tvrdí-li povinný při dražbě, že mu věc nepatří, vylučuje již toto tvrzení dobrou víru nabyvatele. Nevyžaduje se, aby povinný cizí vlastnictví dokázal. (Knapp, 1996).“ (in.: Spáčil, J. A kol. Občanský zákoník III, Věcná práva (§976-1474), Komentář, I. vydání, Praha: C.H.Beck, 2013, 372s).

Rozsudek Nejvyššího soudního dvoru Rakouska ze dne 13.11.1979 sp.zn. 5 Ob 630/79 (in.:Právní rozhledy 9/1996, str. 424): „I při nabytí ve veřejné dražbě je zapotřebí, aby nabyvatel byl v dobré víře. Dobrou víru vylučuje již i lehká nedbalost.“

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 11. Září 1923 Rv I 735/23, [Vážný 2917]: “Vnucená dražba jest odvozeným způsobem nabytí.” Dovolání zabývá se jen otázkou, je-li exekuční dražba originárním či derivativním způsobem nabytí, tvrdíc, že je originárním a dovozuje z toho, že žalovaný není právním nástupcem Heleny D-ové, osoby to k výplatě povinné, a že tedy za závazky její dle § 12 nové znění zákona o zaopatřovacích požitcích bývalých velkostatkových zaměstnanců neručí. Odvolací soud ovšem mylně má za to, že žalovaný je jejím singulárním nástupcem, že tedy je povinen požitky platiti, a proto že není třeba otázku jeho originarity či derivativnosti nabytí řešiti: vždyť od toho, je-li nabytí originární či derivativní právě závisí, zda nabyvatel je právním nástupcem předešlého držitele či ne. Avšak dovolání zcela zbytečně otázku tu vyvolává a nesprávně řeší. Také soudní dražba je smlouvou, jenže tu vůli exekuta nahrazuje vůle soudu, se strany jeho je to prodej vnucený, patří tedy i dražba k titulům derivativního nabytí, o nichž jedná § 424 obč. zák. To zřetelně potvrzuje § 1089 obč. zák. Že to je i v nauce uznáváno, o tom se dovolatel mohl poučiti v kterékoli učebnici na př. v Randově vlastnictví nebo u Stubenraucha.”