Aplikace zákona o rodině na přelomu účinnosti NOZ
Určitým aktuálním problémem soudní praxe je aplikace právního předpisu o stanovení výživného za dobu před účinností NOZ a od jeho účinnosti soudním řízení, kdy soudy často nesprávně aplikují jen NOZ i za dobu do 31. prosince 2013.
Stanovení výživného na nezl. dítě – stejně jako na zletilého – za období do 31. prosince 2013 z důvodu, že rodiče nezl. spolu trvale nežijí, může být stanoveno jen na základě tehdy účinného zákona o rodině a nikoli na základě NOZ účinného až od 1. ledna 2014.
Vznik vyživovací povinnosti k nezl. dětem, jakož i vyživovací povinnost za dobu do 31. prosince 2013, kdy rodiče spolu trvale nežijí, se ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 NOZ řídí výlučně zákonem o rodině a nikoli NOZ.
Stanovení výživného na nezl. dítě – stejně jako na zletilého – za období do 31. prosince 2013 z důvodu, že rodiče nezl. spolu trvale nežijí, může být stanoveno jen na základě tehdy účinného zákona o rodině a nikoli na základě NOZ účinného až od 1. ledna 2014.
Vznik vyživovací povinnosti k nezl. dětem, jakož i vyživovací povinnost za dobu do 31. prosince 2013, kdy rodiče spolu trvale nežijí, se ve smyslu ustanovení § 3028 odst. 2 NOZ řídí výlučně zákonem o rodině a nikoli NOZ.
Stanovení výživného za dobu od 1. ledna 2014 se již řídí NOZ.
Stanovení výživného jednak za dobu do 31. prosince 2013 a jednak za dobu od 1. ledna 2014 musí být stanoveno na základě rozdílné hmotně právní úpravy tak, že za dobu do 31. prosince 2013 se stanovení výživného výlučně řídí zákonem o rodině a za dobu od 1. ledna 2014 se již řídí NOZ.
Z důvodu, že přechodná ustanovení NOZ nepřikazují aplikaci NOZ, musí být aplikována hmotně právní úprava o stanovení vyživovací povinnosti za dobu do 31. prosince 2013, tj. zákon o rodině.
Pro správnou aplikaci zákona o rodině anebo NOZ je rozhodující skutkové zjištění, od kdy rodiče spolu trvale nežijí.
Rozsudky nesprávně často zaměňují odchod matky nezl. ze společné domácnosti s institutem, že „rodiče spolu trvale nežijí“, který je zásadně pozdější a vyžaduje určitou dobu od zrušení společné domácnosti.
Rozsudek soudu se má i vypořádat, zda opuštění společné domácnosti jedním rodičů bylo důvodné a jak se jím nezaviněně navýšily náklady druhého z nich, když ke zvýšeným nákladům spojené s bezdůvodným opuštěním společné domácnosti s odkazem na dobré mravy nelze nepřihlížet.