Určitost petitu rozsudku o určení neúčinnosti právního jednání

V právní praxi se z podnikatelského prostředí s nepřátelským přebíráním konkurentů šíří sofistikované jednání některých věřitelů nepoctivě se zmocnit veškerého majetku dlužníka postupným zajišťováním jeho majetku s následným „řízeným“ prodejem v exekuci pod cenou.

Petity rozsudků o určení neúčinnosti právního jednání (a tím i petity odpůrčích žalob) jsou doposud neurčité, což je v právní praxi ze strany nepoctivých věřitelů zneužíváno k sofistikovanému zmocnění se co největšího majetku dlužníka prostřednictvím navyšování původního dluhu o další s vícečetnými exekucemi „nakloněnými“ exekutory a soudními znalci: „právně ekonomická likvidace dlužníka“.

Petit rozsudku o určení neúčinnosti právního jednání (a tím i odpůrčí žaloba) musí v souladu s ustanovením § 595 odst. 1 obč. zákoníku i ustanovením § 42a odst. 4 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. obsahovat i určité označení vykonatelné pohledávky žalobce, včetně osoby dlužníka, a její výše, pro níž se věřitel domáhá uspokojení z toho, co mu odporovatelným právním jednáním ušlo z dlužníkova majetku, a není-li to dobře možné, právo na náhradu, a nikoli jako doposud jen obecně tak, že určité právní jednání dlužníka je vůči žalobci právně neúčinné.

Určitost petitu rozsudku o určení neúčinnosti právního jednání vyžaduje nejen samotné ustanovení § 595 odst. 1 obč. zákoníku i ustanovení § 42a odst. 4 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ale i nutnou právní jistotu žalovaného nabyvatele, když mezi věřitelem a dlužníkem poměrně často existuje více sporných pohledávek, které se postupně stávají vykonatelnými, s možností následného časově neomezeného postoupení jiných vykonatelných pohledávek ve prospěch žalobce vůči témuž dlužníkovi a tím i s jejich uspokojováním na základě téhož obecně znějícího výroku pravomocného rozsudku o neúčinnosti určitého právního jednání vůči nabyvateli i po nabytí právní moci rozsudku.

Ustanovení § 595 odst. 1 obč. zákoníku i ustanovení § 42a odst. 4 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. odpovídá toto znění petitu rozsudku o určení právní neúčinnosti právního jednání (odpůrčí žaloby):

„Darovací smlouva ze dne ........, uzavřená mezi darujícím ............., nar........... bytem .........., a žalovaným jako obdarovaným s vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí rozhodnutím katastrálního úřadu ......... ze dne ......... pod č.j......... k budově č.p...... v ....... na stavební parcele č....... v kat.ú........, stavební parcele č........, poz. parc.č............, vše v kat.ú.......... je vůči žalobci právně neúčinná pro vykonatelnou pohledávku žalobce vůči .................., nar......., bytem ................. ve výši ......... s příslušenstvím.“

Určitost petitu rozsudku o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka s výslovným uvedením vykonatelné pohledávky, včetně její výše, poskytuje právní jistotu nabyvateli tím, že na základě téhož pravomocného rozsudku nemůže tentýž věřitel v postavení žalobce k téže věci (právu) provádět výkon rozhodnutí v jiném rozsahu či i jiných vykonatelných pohledávek, než které výslovně uvádí petit rozsudku.

Doplnění petitu žaloby o určitou vykonatelnou pohledávku, pro kterou je dotčené právní jednání dlužníka vůči věřiteli právně neúčinné, není změnou žaloby, ale jejím upřesněním, pokud vlastní žaloba obsahuje toto skutkové tvrzení žalobce s projevem jeho vůle dovolat se právní neúčinnosti určitého právního jednání vůči žalovanému nabyvateli.

Mění-li se nebo upřesňuje-li se na základě nového právního názoru uveřejněného v právní literatuře samotná judikatura, nelze tuto právní novotu klást k tíži účastníků ani jejich právních zástupců, kterým nelze vyčítat, že neznají právo lépe než soud, natož autor originální myšlenky.