K provedení důkazů znaleckým posudkem vyžádaným účastníkem

Někteří soudci - s odkazem na obsoletní usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 396/99, jakož i pro ulehčení dokazování - řeší antagonistické závěry znaleckého posudku vyžádaného účastníkem řízení se znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem tak, že v rozporu s ustanovením § 127a o.s.ř. neprovedou důkaz znaleckým posudkem vyžádaným účastníkem, případně opomenou výslech tohoto znalce.

V případě antagonistických závěrů znaleckého posudku znalce ustanoveného soudem se znaleckým posudkem vyžádaným samotným účastníkem ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. je v rozporu s řádným hodnocením důkazů i spravedlivého soudního řízení bez dalšího často preferován znalecký posudek znalce ustanoveného soudem v přesvědčení, že tento je pro osobu objednatele posudku objektivnější.

Nerozhodl-li rozsudek soud I. stupně o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o návrhu. Institut znaleckého posudku vyžádaného účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. je důležitou zárukou rovnosti účastníků při dokazování, který je ve složitějších věcech stěžejním důkazem, a může významně eliminovat nepřímé sofistikované ovlivňování znalce ustanoveného soudem vlivnějšími účastníky řízení či jejich právníky s osobními vazbami na dotčené subjekty.

Znalecký posudek vyžádaný účastníkem řízení ještě do účinnosti ustanovení § 127a o.s.ř. byl toliko listinným důkazem, což správně posoudilo usnesení ÚS ČR ze dne 14.10.1999 sp.zn. IV. ÚS 396/99.

Důkaz znaleckým posudkem předložený účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. se provede tak, že jej předseda senátu nebo jeho část při jednání přečte nebo sdělí jeho obsah zpravidla s následným výslechem tohoto znalce.

Neobsahuje-li protokol o jednání skutečnost, že znalecký posudek či jeho část byl při jednání jako důkaz přečten, nebyl tento důkaz v řízení proveden, i kdyby bylo jeho předložení do spisu účastníkem řízení poznamenáno v protokole o jednání či byl účastníkům prokazatelně rozeslán.

Ustanovení § 127a o.s.ř. výslovně stanoví, že provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení, který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, je stejné jako provádění důkazu znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem. Je-li v řízení proveden důkaz znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem s výslechem tohoto znalce, musí být ex lege rovněž proveden důkaz znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení při jednání jeho přečtením či jeho části s výslechem tohoto znalce.

Podstatnou vadou řízení v rozporu s občanským soudním řádem i s principem na spravedlivé (rovné a zákonné) řízení je postup soudu při provádění dokazování, který v rozporu s ustanovením § 127a o.s.ř. i § 132 o.s.ř. – na rozdíl od znaleckého posudku znalce ustanoveného soudem - neprovede důkaz znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení, případně tohoto znalce nevyslechne, zvláště jsou-li závěry těchto znaleckých posudků v antagonistickém rozporu.

Soud v rámci řádného dokazování musí provést všechny listinné důkazy předložené účastníkem řízení včetně znaleckého posudku vyžádaného účastníkem ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. anebo jejich provedení se stručným odůvodněním odmítnout, což musí obsahovat nejen protokol o jednání, ale i odůvodnění rozsudku soudu dle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř.: soud v odůvodnění uvede:o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy..., jinak jedná v rozporu se zákonem i ústavním právem na spravedlivé soudní řízení.

Vzhledem k tomu, že dokazování provádí soud při jednání, platí také, že i odmítnutí provedení účastníkem navrženým či předloženým důkazem se stručným odůvodněním musí nastat jen v rámci jednání, a nikoli mimo něj.

Neprovedení účastníkem předloženého či navrženého důkazu, který nebyl výslovně soudem při jednání odmítnut (nepřipuštěn) se stručným odůvodněním („mrtvý důkaz“), je podstatnou vadou řízení v rozporu s právem na spravedlivé soudní řízení, zvláště jedná-li se o znalecký posudek předložený účastníkem, kde ustanovení § 127a o.s.ř. nařizuje stejný způsob provedení důkazu jako u znaleckého posudku znalce ustanoveného soudem, tj. přečtení posudku či jeho části při jednání, výslech znalce, případně vyžádání vysvětlení znalce.

Jsou-li po provedení důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř., zvláště byl-li vypracován znaleckým ústavem, a znaleckým posudkem znalce ustanoveného soudem, i po výslechu obou znalců, případně jejich vysvětlení, pochybnosti o správnosti kteréhokoli z těchto dvou antagonistických posudků či o jejich úplnosti a jasnosti, tj. jsou-li závěry obou znaleckých posudků po výslechu či vysvětlení obou znalců nadále antagonistické, je nutno přezkoumat oba tyto posudky jiným znalcem, potažmo státním orgánem, vědeckým ústavem, vysokou školou nebo institucí specializovanou na znaleckou činnost.

Nosná věta usnesení Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 396/99, týkající se antagonistických závěrů znaleckého posudku předloženého účastníkem řízení a znaleckého posudku znalce ustanoveného soudem, s preferencí pozdějšího znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce, pokud se náležitě a přesvědčivě vypořádal i s tím, co již předtím bylo formou jiného znaleckého posudku zpracováno, z níž na základě citací v aktuální komentářové literatuře soudy nesprávně vychází, je již obsoletní pro pozdější novou zákonnou úpravu vložením ustanovení § 127a o.s.ř.

Právní literatura a judikatura:

„I znalecký důkaz podléhá soudcovskému hodnocení podle § 132. Oproti jiným důkazů je tu však při hodnocení podstatný rozdíl. Při hodnocení všech ostatních důkazů, vyjma znaleckého, může soud hodnotit jejich obsah proto, že jejich obsah je pro soud dán jeho obecnou zkušeností a jeho znalostí logického myšlení. Také u znaleckého posudku hodnotí soud věrohodnost osoby znalcovy a logičnost jejich zpráv soudu podávaných. Kdežto u jiných důkazních prostředků hodnotí soud tyto důkazní prostředky přímo, bezprostředně, u znaleckého posudku může soudce hodnotit takový důkaz jen nepřímo tím, že zkoumá, zda odůvodnění posudku je v souladu s obecnými zkušenostmi a poznatky a zda jeho zdůvodnění je logické a zda znalec přihlédl ke všemu, co mu bylo k posouzení předestřeno. Nemůže tedy hodnotit obsah znaleckého posudku po stránce jeho správnosti z hlediska oboru, pro který byl znalec ustanoven, protože pro takové hodnocení mu nutně chybějí potřebné a náležitě prokázané odborné znalosti. Volné hodnocení znaleckého důkazu soudem může tedy spočívat jen v tom, zda jeví znalec v konkrétním případě jako věrohodný a zda jeho odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům správného myšlení, a zda znalec vychází ze zjištěných skutečností. Má-li soud v tomto směru nějaké pochybnosti, musí je odstranit tím, že znalci uloží, aby věc řádně vysvětlil, nebo ustanoví nového znalce. Nebudou-li posudky shodné a nenabyde-li soud ani po výslechu obou znalců přesvědčení o správnosti, resp. věrohodnosti jednoho či druhého posudku, musí si vyžádat posudek dalšího znalce (ústavu, instituce) a pak teprve učinit poznatek o takové odborné skutečnosti (R 45/1984).“ (in.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, Panorama Praha 1985, Vlastimil Handl, Josef Rubeš a kol., str. 583-584)

R 45/1984 “Ak mal súd pri rozhodovaní k dispozícii dva znalecké posudky s rozdielnymi závermi o tej istej otázke, musí ich zhodnotiť v tom zmysle, ktorý z nich a z akých dôvodov vezme za podklad svojho rozhodnutia a z akých dôvodov nevychádza zo záveru druhého znaleckého posudku; pre túto úvahu je potrebné vypočuť obidvoch znalcov. Ak by ani takto nebolo možné odstrániť rozpory v záveroch znaleckých posudkov, treba dať tieto závery preskúmať iným znalcom, vedeckým ústavom alebo inou inštitúciou.”

Usnesení NS ČR ze dne 28. 3. 2019 sp. zn. 25 Cdo 2217/2017: * „Až v případě, že vysvětlení znalce nevede k odstranění nejasností, je na řadě vyhotovení posudku, který přezkoumá správnost závěrů obsažených v prvním znaleckém posudku – revizní znalecký posudek. To platí i v případě, že soudu předloží znalecký posudek jedna ze stran. V posuzovaném řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky. První zpracoval znalec ustanovený usnesením soudu prvního stupně, vedle toho tu byl pozdější znalecký posudek vypracovaný pro vedlejší účastnici. Nastalou situaci zčásti rozporných posudků řešil soud netradiční cestou, totiž současným výslechem obou znalců při jednání. To není typický způsob dokazování, byť jej zákon přímo nezapovídá, přičemž ovšem nelze vyloučit, že by mohl vést k odstranění nejasností či rozporů mezi znaleckými posudky. V situaci, kdy znalci ve vzájemné konfrontaci dospěli ke shodným závěrům poté, co korigovali některé odlišné přístupy v písemných posudcích, vytvořil si soud podklad pro svá skutková zjištění a neměl důvod zadávat revizní znalecký posudek.“*

Usnesení NS ČR ze dne 17. 7. 2018 sp. zn. 20 Cdo 1484/2018: „Pokud k vypracování znaleckého posudku postačuje „obyčejný“ znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř., tím spíše nelze spatřovat pochybení v tom, když znalecký posudek vypracuje znalec ve smyslu ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř., byť k jeho ustanovení by mělo docházet jen ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, event. v případě tzv. revizních znaleckých posudků.“

Usnesení ÚS ČR ze dne 14.10.1999 sp.zn. IV. ÚS 396/99: „Skutečnost, že závěry posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem se mnohdy liší, nebývá nijak neobvyklým jevem, relevantní zde může být pouze to, zda soudem přibraný znalec se ve svém posudku náležitě a přesvědčivě vypořádá i s tím, co již předtím bylo formou jiného znaleckého posudku zpracováno. Tak se v projednávané věci také stalo a ani jinak rozhodnutí obecných soudů nepostrádají nic, co kogentně, pokud jde o odůvodnění rozsudku, stanoví ustanovení § 157 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému na uvedeném faktu by nic nemohlo změnit to, že i znalecký posudek RNDr. M. M. je třeba hodnotit jako listinný důkaz ve smyslu ustanovení § 125, § 129 o. s. ř.”