Náhrada škody v případě úmrtí darujícího před vkladem do katastru nemovitostí

V právní praxi je nedořešená právní otázka náhrady škody v případě, že darující zemřel ještě před vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, zdědila-li později obdarovaná osoba neplatně darovanou nemovitost, případně jejíčást.

Pro vznik škody zhotovitelem na základě absolutně neplatné darovací smlouvy je rozhodující datum podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, když zákon výslovně stanoví, že vlastnictví nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí se nabývá/nenabývá zpětně již ke dni podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí, když rozhodné je:

a) návrh na vklad byl podán dříve než darující zemřel,

b) návrh na vklad nebyl podán do dne smrti darujícího.

V případě, že návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí na základě absolutně neplatné darovací smlouvy byl u katastrálního úřadu podán před smrtí darujícího, vzniká škoda v rozsahu obvyklé ceny darovaných nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad, neboť by obdarovaný jinak na základě platné darovací smlouvy darované nemovitost bez dalšího, bez dědění, nabyl ke dni, kdy darující ještě žil.

V případě, že návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí na základě absolutně neplatné darovací smlouvy u katastrálního úřadu byl podán až po smrti darujícího, vzniká škoda obdarovaného v rozsahu obvyklé ceny darovaných nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad, které obdarovaný po smrti darujícího nezdědil.

Protože škoda obdarovaného k tíži zhotovitele absolutně neplatné darovací smlouvy k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí vzniká zpětně již ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, může být její rozsah ve výši obvyklé ceny darovaných nemovitostí, které obdarovaný nenabyl, omezen jen na základě ustanovení zákona výslovně redukujícího rozsah škody, např. § 450 obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.

Existující závazkový právní vztah může být po jeho vzniku měněn jen na základě výslovného určitého ustanovení zákona s vyloučením jeho změn jen na základě jiných, později nastalých, samostatných právních skutečností.