OBSOLENCE popření otcovství manželem matky

Již více než dva tisíce let v právu platí římská zásada, že manžel matky je zároveň otcem jejího dítěte (pater est, quem nuptiae demonstranti); tato zásada se však zcela novými společenskými podmínkami již stala obsolentí, zvláště pak dosaženou právní, ekonomickou i společenskou rovností mužů a žen, rovností dětí bez rozdílu zrození v manželství či mimo něj, nezávislostí žen včetně ekonomické, zhruba 50% rozvodovostí, výchovou okolo 50 % všech nezletilých dětí mimo manželství rodičů, vysokým stupněm tolerance společnosti, jakož i dosaženým stupněm vědeckého poznání testy DNA zaručujícího 100% vyloučení otcovství dítěte, vše s přihlédnutím k sexuální nevázanosti před i v průběhu manželství.

Rozhodující právní skutečnosti - soulož v rozhodné době a plodnost manžela – pro úspěšné popření otcovství manžela matky odpovídají minulé době „svátosti manželství“, kdy tyto skutečnosti tehdy byly až do nástupu krevních testů jedinými objektivními skutečnostmi zakládajícími početí ženy, a kdy pochybnosti o otcovství zakládaly neprůkazné dohady jako prostá podoba, mateřská znaménka dítěte apod.

Teze, že manžel je otcem dítěte narozeného v manželství i přesto, že ve včas zahájeném soudním řízením o popření otcovství předloženým znaleckým posudkem s doložkou dle ustanovení § 127a o.s.ř. jednoznačně z testů DNA prokáže, že je vyloučeno, že je biologickým otcem dítěte, jen s odkazem, že i on měl s jinými muži v rozhodné době intimní styk s manželkou a že je plodný, je v naprostém rozporu se skutečností legalizující zavrženíhodné chování ženy úmyslně svalující desetiletí trvající vyživovací povinnosti na jiného s jejím právem kdykoli přivodit rozvod manželství, když v extrémním rozporu popírá očividnou skutečnost a tím i spravedlnost: „Co je očividně nepravdivé, je nespravedlivé“.

Zákonné podmínky o manželském původu dítěte narozeného v zákonné lhůtě i přes prokazatelné matčino cizoložství či její tvrzení, že je dítě nemanželské, po tisíc let až do roku 1950 měly genezi a racionální důvod nejen ve „svátosti manželství“ a neexistenci jiných nezvratných důkazů o biologickém otcovství manžela matky než soulož v rozhodné době a plodnosti, ale i v nestejných právech manželských dětí na rozdíl od „panchartů“ (např. § 155 o.z.o.), nerovných právech mužů a žen s výslovnou normou, že muž je hlavou rodiny, životní ekonomické závislosti žen na mužích, výjimečné rozvodovosti manželství i vyšší mírou věrnosti a „zachovalosti“ vstupu do manželství, jakož i zpravidla pravděpodobnostními závěry znaleckých posudků po nástupu krevních testů.

Při úplné právní a společenské rovnosti včetně ekonomické nezávislosti žen s více než 50% rozvodovostí manželství se 100% zárukou správnosti testů DNA je nyní již obsolentní tisíce let přežívající právní zásada, že manžel matky je zároveň otcem dítěte, když právní řád a společenské podmínky zajišťují rovnost mužů, žen i dětí bez jakýchkoli rozdílů.

Nelze pominout, že zákonem stanovená právní zásada, že manžel matky je otcem dítěte, je ze strany žen poměrně často vědomě zneužita, když z výsledků vědeckých studií vyplývá, že zhruba 10 -20 % manželů matky ve skutečnosti není biologickým otcem dítěte, ani to, že matka dítěte - na rozdíl od otce – vždy ví, zda v rozhodné době souložila s jinými muži než s manželem. Paradoxně tak nevěrná manželka, která ví, že manžel nemusí být, případně není, biologickým otcem jejího dítěte pro její zavrženíhodné intimní styky s jiným mužem v rozhodné době, tuto skutečnost manželovi zatají a ještě je v její prospěch navždy legalizováno nebiologické otcovství manžela matky k prokazatelně cizímu dítěti s vyživovací povinností v trvání až 26 let, a to i když manželství je rozvedeno ze strany manželky po pár letech.

Popření otcovství manžele m matky k dítěti narozenému za účinnosti zákona č. 94/1963 SB.

Závaznost výroku pravomocného rozsudku i pro vedlejšího účastníka jako třetí osoby je dána nejčastěji v případech určení sporného vlastnického práva k určité věci či majetkovému právu ve prospěch jednoho z účastníku řízení, který logicky vylučuje souběžné vlastnictví vedlejšího účastníka k téže věci či témuž majetkovému právu.

Pro popření otcovství – stejně jako pro určení otcovství – se použije právní úprava účinná ke dni narození dítěte, tj. narodí-li se dítě do 31.12.2013 včetně, aplikuje se zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Legitimní výklad ustanovení § 58 odst. 1 věta prvá zákona o rodině č. 94/1963 Sb. je, že je vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte tehdy, pokud bude v řízení o popření otcovství zahájeném do šesti měsíců od doby, kdy se manžel dozvěděl o narození dítěte manželky, proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru genetiky vylučující 100% otcovství manžela matky a nikoli jen neexistence soulože v rozhodné době.

V dvacátém prvém století vyznačujícím se volnějšími vztahy mezi mužem a ženou, masovou rozvodovostí, neexistencí rozdílů mezi dětmi z manželství a „pancharty“, společenskou a ekonomickou rovností a nezávislostí ženy na muži, společenskou a ekonomickou podporou neprovdaných žen s dítětem, jakož i 100% objektivním zjištěním biologického otcovství srovnáním DNA , je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o právech dítěte, jakož i Ú mluvou o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, vyloučit popření otcovství k dítěti manželem matky jen tím, že manžel s manželkou v rozhodné době nesouložil. Z těchto důvodů lze doporučit, aby dotčený manžel matky v řízení o popření otcovství k dítěti narozenému do 31.12.2013 navrhl, aby soudce předložil věc plénu Ústavního soudu ČR s návrhem na zrušení ustanovení § 58 odst. 1 věta prvá zákona o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění předpisů pozdějších.

Popření otcovství manželem matky k dítěti narozenému po 1.1.2014

Ustanovení § 785 odst. 1 věta prvá zákona 89/2012 Sb., účinné od 1.1.2014, je třeba vykládat tak, že skutečností zakládající důvodnou pochybnost, že manžel je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, je – s výjimkou umělého oplodnění - i obstarání znaleckého posudku otcem s jednoznačným závěrem, že je vyloučeno, že manžel matky je biologickým otcem dítěte, neboť ze znaleckého srovnání DNA je 100% prokazatelné, že není biologickým otcem nezl. dítěte bez ohledu na to, že spolu s matkou dítěte i on souložil v rozhodné době.

Otcovství manželem matky lze ve smyslu ustanovení § 786 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. úspěšně popřít – s výjimkou uvedenou v § 777 – tehdy, pokud ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví se znaleckou doložkou ve smyslu ustanovení § 127a o.s.ř. jednoznačně vyplývá, že dle výsledků srovnání DNA , případně úplné neplodnosti otce, je otcovství manžela matky vyloučeno bez nutnosti zdlouhavého a často nevěrohodného, neúplného a subjektivního dokazování o intimním soužití matky dítěte.

Lze kodifikovat zásadu: „Vyloučeno je vše, co prokazatelně není“. Není-li tak manžel matky prokazatelně na základě znaleckého posudku s doložkou dle § 127a o.s.ř. biologickým otcem dítěte, je vyloučeno, aby jím byl, pokud v zákonné propadné lhůtě svoje otcovství u soudu popře. Nelze rozhodně přijmout právní názor, že otcovství manžela matky není vyloučeno, neboť není neplodný a v rozhodné době měl s manželkou intimní styk, prokazuje-li znalecký posudek, že manžel matky 100% není biologickým otcem jejího dítěte.

Institut popření otcovství manželem matky je nutno - ve shodě s přirozeným právem každého muže bez rozdílu, zda je manželem matky či nikoli, na určení jeho biologického otcovství k dítěti korespondujícího s přirozeným právem každého dítěte vědět, kdo je jeho biologický otec - limitovat jen objektivní lhůtou šesti let věku dítěte a subjektivní šesti měsíční lhůtou vědomosti manžela matky o důvodných pochybnostech o jeho otcovství, nikoli však tím, že on sám – spolu s dalšími – měl v rozhodné době intimní styk s matkou dítěte, jež měla v úmyslu kořistit na majetku manžela, který není její vinou biologickým otcem dítěte narozeného v manželství.

Správný výklad institutu popření otcovství manželem matky v řízení zahájeném v propadné zákonné lhůtě s vyloučením otcovství znaleckým posudkem z oboru genetiky vylučujícím 100% biologické otcovství manžela matky – namísto domněnky otcovství pro nic neprokazující soulož s matkou v rozhodné době – po čase docílí zvýšenou odpovědnost žen v intimním soužití a tím i vyšší míru mravnosti a spravedlnosti jako základu lidské společnosti.

§ 155 o.z.o.: Nemanželské děti nemají stejných práv jako děti manželské. Právní domněnka nemanželského zrození platí o dětech, které porodila sice manželka, ale před lhůtou anebo po lhůtě, která byla výše (§138) zákonem určena vzhledem na uzavření nebo rozloučení manželství.

§ 158 o.z.o.: Manželský původ dítěte narozeného v zákonné lhůtě může muž popřít nejpozději do tří měsíců po obdržené zprávě tím, že prokáže proti opatrovníkovi, který má být zřízen k hájení manželského původu, že nemohlo býti jim zplozena. Ani matčino cizoložství ani její tvrzení, že dítě je nemanželské, nemohou dítěti odníti práva manželského zrození. Stal-li se muž před uplynutím popěrné lhůty duševně chorým, může vykonati popěrné práva jeho zákonný zástupce do tří měsíců po obdržené zprávě nebo, věděl-li o narození dítěte již dříve, do tří měsíců po svém ustanovení. „Důkaz. o.z.o. vyžaduje, aby se prokázalo, že není možno, aby dítě bylo zplozeno manželem matčiným. Výraz tento zavdával poněkud příčinu k nejistotě, do jaké míry tuto nemožnost máme vyžadovati. Správné je, že se musí prokázati že otec nesouložil s manželkou v kritické době, při čemž není rozhodné, zda manželka souložila ještě s nějakým jiným mužem. Také je nerozhodné, za dítě je pravděpodobně zplozeno třetí osobou, poněvadž je této osobě podobné, anebo že doba porodu a dospělost plodu poukazuje na určitou dobu soulože, která neodpovídá době soulože mezi manžely. Důkaz o skutečnosti, zda otec nesouložil nebo souložil v kritické době, soudce nebude se směti spokojiti ani s doznáním, ani souhlasnou výpovědí otce i matky. Nebude-li však prokázána okolnost, že manželé spolu v kritické době neobcovali, způsobem naprosto jasným, pak musí soud žalobu zamítnout. Krevní zkouška je nerozhodná, poněvadž se nezjišťuje biologický původ dítěte.“ (in.:Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému, díl. I, str. 800, Rouček, Sedláček, reprint CODE X Bohemia, s.r.o., 1998)

§ 49 odst.1 zákona č. 265/1949 Sb. (účinný od 1.1.1950 do 31.3.1964): Narodí-li se dítě v době mezi sto osmdesátým dnem od uzavření manželství a tří stým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.

§ 51 zákona č. 94/1963 Sb. (účinné od 1.4.1964 do 31.12.2013) (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. (2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

§ 58 zákona č. 94/1963 Sb.

1)Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do tři sta dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.

2.)Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.

3)Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

„První věta § 58 odst. 1 je doslova převzata z § 49 odst. 1 zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb; z obdobných zásad však vycházel i obecný zákoník občanský z roku 1811. Narodí-li se dítě ve lhůtě v tomto ustanovení uvedené, může manžel matky popřít otcovství „jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte“. Důkazní břemeno ohledně skutečností otcovství vylučujících leží na žalobci. Ten musí prokázat, že s matkou dítěte v rozhodné době vůbec nesouložil. Pokud s ní souložil, bude možno žalobě vyhovět tehdy, pokud se prokáže, že manžel matky nemohl dítě zplodit, a to buď proto, že je neplodný, anebo proto, že jeho otcovství vylučují jiné závažné okolnosti. Procesní situace je zde obdobná jako v případě § 54 odst. 2, pochopitelně s tím rozdílem, že žalobcem je muž, kterému svědčí domněnka otcovství. Přes rozdílnou formulaci obou ustanovení je totiž zřejmé, že situace, kdy „je vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte“, je stejná jako situace, kdy otcovství vylučují závažné okolnosti (§ 54 odst. 2 in fine). Proto lze ohledně dokazování skutečností, které otcovství manžela matky vylučují, odkázat na výklad k § 54 odst. 2.“ (in.: Milena Hrušáková a kolektiv, Zákon o rodině, IV. Vydání 2009, str. 284, 285)