Aktuální otázky náhrady nákladů soudního řízení

V poslední době se otázka nákladů občanského soudního řízení stala poměrně často předmětem rozhodování Ústavního soudu ČR, což odráží nejen její význam jako nedílné součásti spravedlivého (zákonného) soudního řízení a pokojného užívání majetku, ale více tím nahrazuje chybějící sjednocující stanoviska Nejvyššího soudu ČR k této problematice.

1. PŘEDŽALOBNÍ VÝZVA

Ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. nově podmiňuje přiznání náhrady nákladů v řízení o plnění ve smyslu ustanovení § 80b) o.s.ř. proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalobce ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení žalovanému na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu zaslal výzvu.

Ačkoli se procesní předpisy aplikují i na již probíhající řízení, nestanoví-li zákon výslovně jinak, platí podmínka předžalobní výzvy pro přiznání náhrady nákladů řízení o plnění jen na řízení zahájená po účinnosti ustanovení § 142a o.s.ř., tj. od 1.1.2013.

Důvodem hodným zvláštního zřetele pro výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení zcela či zčásti i v případě, že žalobce žalovanému nezaslal výzvu k plnění za podmínek uvedených v ustanovení § 142a odst.1 o.s.ř. ve lhůtě 7 dnů před podáním návRhu na zahájení řízení ani do skončení prvého jednání ve věci nesplnil ani částečně či ani co do základu nároku neuznal.

Pokud žalovaný ani po doručení žaloby žalovanou povinnost nesplnil, nárok žalobce ani v průběhu řízení částečně neuznal, opakovaně navrhoval zamítnutí žaloby a na závěr dokazování zopakoval svůj konzistentní návrh na zamítnutí žaloby, nelze ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. odpírat žalobci nárok na náhradu řízení, neboť předžalobní výzva bez vůle k plnění by nezměnila od počátku negativní postoj žalovaného.

Předžalobní výzva žalobce na plnění ve smyslu ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř. ve vztahu k účelnosti nákladů řízení slouží k předcházení zbytečným soudním řízením (srov. i § 415 obč. zákoníku), které by jinak nemuselo být zahájeno, a které je výjimkou ze zásady předcházení sporům a smírného vyřízení věci; je-li v průběhu soudního řízení prokázáno, že chybějící předžalobní výzva stejně neměla na negativní postoj žalovaného v soudním řízení žádný vliv, rozhodne soud o nákladech řízení bez ohledu na její neexistenci ve smyslu ustanovení § 142a odst. 2 o.s.ř.

Při posuzování výjimečného přiznání náhrady nákladů řízení o plnění při absenci předžalobní výzvy ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. je nutno přihlédnout i k postojům žalovaného před zahájením řízení. Odmítal-li žalovaný od počátku po delší dobu svůj závazek a tento postoj projevil i v soudním řízení, lze omluvit, že žalobce žalovanému před podáním návrhu na zahájení řízení nezaslal předžalobní výzvu, když bylo od počátku zjevné, že žalovaný nehodlá ničeho plnit, což následně potvrdil ve vyjádření k žalobě a při prvém jednání ve věci.

Splní-li žalovaný po doručení žaloby žalované plnění nejpozději do skončení prvního jednání ve věci nebo žalovaný nárok alespoň uzná co do důvodu, nemá žalobce zásadně nárok na náhradu nákladů řízení ani ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neprokáže-li, že žalovaného před zahájením řízení bezúspěšně vyzval k mimosoudnímu vyřízení věci.

Za předžalobní výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. zásadně nelze považovat samotnou fakturu (vyúčtování), pokud v ní výslovně na tuto skutečnost věřitel dlužníka předem neupozorní včetně právních následků pro přiznání náhrady nákladů řízení. Předžalobní výzva k plnění ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. obsažená již v samotné faktuře (vyúčtování) může znít takto: „Ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. Vás současně vyzýváme k plnění nejpozději do ………………… po splatnosti této faktury (vyúčtování), jinak u příslušného soudu vůči Vám podáme žalobu o plnění s právem na přiznání plné náhrady nákladů soudního řízení.“

2. Zavinění zastavení řízení

V právní praxi výjimečně vznikají i situace, kdy jsou krátce po sobě podány žaloby se stejným předmětem mezi týmiž účastníky v opačném procesním postavení bez toho, že by pozdější žalobce objektivně mohl tuto skutečnost ke dni podání žaloby zjistit, což má zásadní vliv i pro rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Jestliže žalobce v den podání žaloby objektivně nemohl zjistit (např. nepřidělení spisové značky a nezařazení do internetové databáze), že stejnou žalobu krátce předtím na soudě podal samotný žalovaný, aniž by jej o tom jakkoli informoval, nezavinil žalobce, že řízení muselo být zastaveno ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; “Zavinění předpokládá objektivní možnost vědět”.

Rozhodování soudů o nákladech řízení v rozporu s právem na spravedlivé soudní řízení často ryze formálně zužuje zásadní právní otázku “zavinění” a tím i aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. jen na to, že žalobce podal žalobu poté, co ji podal na soudě sám žalovaný, aniž se zabýval objektivní možností žalobce vědět o tom, že v téže věci již probíhá soudní řízení.

3. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku

Soudní rozhodování v otázce nákladů řízení je často nesprávné v případě kumulace důvodů zastavení řízení, a to pro: i) nezaplacení, případně nedoplacení soudního poplatku za zahájení řízení a ii) překážku věci rozsouzené nebo překážku věci zahájené.

Zastavení řízení pro nezaplacení, popř. nedoplacení soudního poplatku za zahájení řízení je pro rozhodnutí soudu o důvodech zastavení řízení a tím i o náhradě nákladů řízení prioritní a bez dalšího vylučuje aplikaci dalších překážek vedení soudního řízení, např. překážku věci rozsouzené, překážku věci zahájené apod., nejedná-li se o některý z případů uvedených v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích. Priorita zastavení řízení pro nezaplacení, případně nedoplacení soudního poplatku vyplývá již z toho, že jej mimo občanský soudní řád samostatně upravuje ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jako prvotní podmínku vedení soudního řízení.

Bylo-li soudní řízení zastaveno z důvodu, že žalobce - přes výzvu soudu - nezaplatil, popřípadě nedoplatil soudní poplatek za zahájení řízení, nejedná-li se o některý z případů stanovených v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, soud řízení bez dalšího zastaví, aniž by zjišťoval další procesní překážky vedení soudního řízení včetně, zda se jedná o věc rozsouzenou či překážku litispendence; teprve po zaplacení soudního poplatku ve sporném řízení, přikročí soud k posuzování dalšího vedení řízení a zjišťování dalších překážek, než je vlastní zaplacení soudního poplatku.

Zastaví-li soud řízení pro nezaplacení, popř. nedoplacení soudního poplatku, přes výzvu soudu, a nejednali se o některý z případů stanovených v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, soud rozhodne o nákladech řízení ve smyslu ustanovení § 146 odst. 1 písm.c) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, neboť právní následky nezaplacení jsou ex tunc bez jakéhokoli projednání věci (právní základ pro vrácení soudního poplatku).

Je protismyslné, aby – nejedná-li se o případy stanovené v § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích - zastavení řízení pro nezaplacení, popř. nedoplacení soudního poplatku, přes výzvu soudu znamenalo zánik povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek a naopak zakládalo povinnost uhradit náklady právního zastoupení za řízení, které do zaplacení poplatku ani po právu začít nemělo.

Nezaplacení soudního poplatku, případně nedoplacení, ve sporném řízení, s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, zásadně vylučuje, aby soudní řízení pokračovalo jinak než úkony směřujícími k zaplacení, případně doplacení soudního poplatku, osvobození od soudního poplatku apod. včetně zdržení se doručení žaloby žalovanému soudem k vyjádření.

4. Neúspěšný nesouhlas se zpětvzetím žaloby

S ohledem na častější zájem žalovaných na rozsouzení věci, nastává výjimečná situace, kdy řízení nemuselo být zastaveno ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., pokud žalovaný se zpětvzetím žaloby po zániku nároku žalobce v průběhu řízení nesouhlasil, navrhoval pokračování řízení a vydání meritorního rozsudku.

V případě, že žalovaný po zániku žalovaného nároku žalobce v průběhu řízení výslovně nesouhlasí se zpětvzetím žaloby a navrhuje vydání meritorního rozhodnutí, není naplněna podmínka stanovená v ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., že „řízení muselo být zastaveno“, neboť v takovém případě řízení nejen nemusí být zastaveno, ale soud k nesouhlasu žalovaného se zpětvzetím vydá meritorní rozhodnutí; i z tohoto pohledu nutno aplikovat zásadu o procesním úspěchu a neúspěchu ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř.

Za zavinění zastavení řízení lze považovat i procesní neúspěch žalovaného, který neúspěšně nesouhlasil se zastavením řízení po zániku nároku žalobce v průběhu řízení (např. zániku práva nájmu bytu v průběhu řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) a opakovaně trval na jeho pokračování, tj. žalovaný na závěr řízení navrhoval pokračování v řízení a vydání rozsudku (procesní neúspěch žalovaného) a naopak žalobci na závěr řízení navrhovali zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby pro pozdější zánik nároku v průběhu soudního řízení, čemuž soud plně vyhověl (procesní úspěch žalobce).

5. Zvýšení odměny v řízení s vyšším počtem úkonů právní služby

V případech vysokého počtu úkonů právní služby obecné soudy - s odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR – výjimečně přiznávají náhradu nákladů řízení nikoli paušálně dle vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale z tarifní hodnoty podle počtu jednotlivých úkonů právní služby dle vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tento postup nelze považovat za zákonný ani v souladu s principem rovnosti účastníků i právem na pokojné užívání majetku.

V souladu s ústavním principem rovnosti všech před zákonem je stanovení paušální odměny za právní zastoupení advokátem soudem ve všech soudních řízení na základě stejného obecně závazného právního předpisu vyhl.č. 484/2000 Sb. vydaného na základě zákonného zmocnění ustanovením § 374a písm.c) o.s.ř. s možností zvýšení odměny v mimořádně složité nebo skutkově obtížné věci až o 100 % základní odměny, což plně pokrývá vyšší počet úkonů právní služby advokáta. Nelze přehlédnout, že paušální odměna advokáta dle vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů je stejná pro řízení jak před soudem I.stupně, tak i před soudem II.stupně, kde je zpravidla naopak počet úkonů právní služby podstatně nižší, čímž je v součtu paušální odměna za právní zastoupení advokátem v celém soudním řízení zásadně přiměřená.

Za mimořádně obtížnou nebo skutkově složitou věc ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 vyhl.č. 484/2000 Sb. lze považovat i soudní řízení s účelně vynaloženým vysokým počtem úkonů právní služby, čímž je vyloučena aplikace vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů jen s odůvodněním vyššího počtu úkonů právní služby advokáta.

Případná zcela výjimečná aplikace vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů při stanovení odměny advokáta na místo aplikace vyhl.č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů vyžaduje zvlášť pečlivé a správné zařazení výše stanovené odměny za jednotlivé úkony právní služby, zda plné či jen poloviční úkony právní služby s posouzením účelnosti často mnohačetných podání o tomtéž.

Dotčená právní úprava

§ 374a písm.c) o.s.ř. Ministerstvo stanoví vyhláškou paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem, a to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení

§ 18 odst. 2 vyhl.č. 484/2000 Sb.: Zastupoval-li advokát nebo notář účastníka v mimořádně obtížné nebo skutkově složité věci, může soud sazbu odměny zvýšit až o 100%; to neplatí, jde-li o sazbu stanovenou procentem z předmětu řízení.